Jaderné zkoušky prováděné Francií v Tichém oceánu v 60. a 70. letech byly mnohem ničivější, než se dosud udávalo. Z nově zveřejněných dokumentů vyplývá, že radioaktivnímu spadu byly vystaveny celé oblasti Polynésie. Místní obyvatelé a veteráni jsou pobouřeni.
Dokumenty, které zveřejnil deník Le Parisien, ukazují, že plutoniem byla zamořena výrazně rozsáhlejší plocha, než francouzská vláda dosud přiznávala. Zasažena byla celá Francouzská Polynésie. Na nejvíce obydleném Tahiti byla v červenci 1974 dokonce 500krát překročena maximální povolená úroveň radiace. Postižen byl i turisty oblíbený ostrov Bora Bora.
Tisíce veteránů, kteří se na testech podíleli, i zdejších obyvatelé roky bojují o odškodnění za zdravotní potíže, které jim byly způsobeny. Trvají na tom, aby francouzská vláda zveřejnila úplnou pravdu.
Mezi lety 1960 a 1996 provedla Francie 210 jaderných testů, z toho 17 v Alžírsku a po jeho osamostatnění 193 ve Francouzské Polynésii. Symbolem zkoušek v Tichém oceánu se staly fotografie atomového hřibu nad atolem Mururoa. Francie se obhajovala tím, že se při výbuších neděje nic závadného.
Jacques Chirac po svém zvolení prezidentem v roce 1995 dokonce zrušil moratorium svého předchůdce Francois Mitterranda z roku 1991 a testy nakrátko obnovil.
Následkem jaderných zkoušek se v Polynésii znásobil počet případů leukémie a nádorů štítné žlázy. Podle Bruno Barillota, který pro polynéskou vládu vyšetřoval dopady francouzského programu na místní obyvatelstvo, bylo Tahiti během zkoušek na atolu Mururoa nepřetržitě "kropeno" plutoniem až po dobu dvou dnů. Francie prý o ničivosti svého projektu od počátku věděla.
To, že testy zapříčinily zvýšený počet případů rakoviny na přilehlých ostrovech, potvrdil v roce 2006 i tým francouzských výzkumníků. Teprve o čtyři roky později ale byla poškozeným přiznána možnost vyplacení odškodnění. To se ovšem netýká celé zasažené oblasti a všech obětí.
Mezi postiženými jsou i někdejší příslušníci francouzských jednotek, které se na programu podílely. Stěžují si na to, že tehdy neexistovala žádná bezopečnostní opatření. Jeden z veteránů například popsal, jak v tričku a šortkách čekal na člunu 24 kilometrů od místa výbuchu, aby následně odplul odhadnout škody. Vojáci nenosili ani sluneční brýle. Bylo jim řečeno, aby si zakryli oči a k hřibu se otočili zády.
Francie odmítla v roce 1963 dohodu o zákazu pokusných výbuchů jaderných zbraní v atmosféře. S touto praxí skončila až v roce 1973. Všechny další testy již byly podmořské.
