Zlatá fosilní paliva
Mongolský Ulánbátar čelí smogu pomocí kamen na uhlí

Světová banka odhaduje, že úroveň znečištění ovzduší v mongolských městských oblastech patří k nejvyšším ve světě. Přitom v Ulánbátaru žije "jen" milion lidí. Sám prezident země vklíněné mezi Rusko a Čínu Cachjagín Elbegdordž začátkem roku uznal, že situace je katastrofální, vláda se proto snaží reagovat na kritiku a masivně dotuje občanům efektivnější kamna i lepší zateplení jurt.

Situace se zhoršuje hlavně v zimě, kdy se teplota v Ulánbátaru pohybuje kolem minus dvaceti či třiceti stupni Celsia. Lidé si ale rizika smogu neuvědomují, ve dne v noci topí uhlím, ale i pneumatikami, a venku jen vzácně narazíte na někoho s rouškou přes ústa. Náklady ve zdravotnictví, odvíjející se od znečištění, přitom představují alarmující čtyři procenta HDP. Jedno z deseti úmrtí ve městě je spojeno se znečištěným ovzduším.

V obchodě s topidly na předměstí kouřem zahalené mongolské metropole si osmdesátiletá Mam Ivermintová vybírá nová kamna na uhlí. I když to zní pochybně, její koupě přispěje k vyčištění ovzduší Ulánbátaru.

Litinová kamna, která zvolí, jsou jednoduchá, přesto se však radikálně liší od tradičních mongolských topidel, která nesou z velké části odpovědnost za smog, jenž prostupuje nebe nad Ulánbátarem a dělá z něj po jihoíránském Ahvázu druhé nejvíce znečištěné město na světě. Kamna Ivermintové totiž využívají technologie, které snižují kouřové exhalace o 80 procent.

"Problém znečištění Ulánbátaru je patrný každému návštěvníkovi již při přistávání na letišti, kdy je jasně vidět tmavě hnědý smog nad městem," upozornila Courtney Engelkeová, představitelka americké dárcovské organizace Millennium Challenge Corporation (MCC), která spolupracuje s mongolskou vládou na vyčištění temného ulánbátarského nebe.

Zdrojem znečištění jsou jurtoviště

Většina smogu pochází z jurtových slumů, kde v zimě většina ze 150 tisíc tamních rodin spálí denně dva až tři malé sáčky uhlí. Tím se do vzduchu dostává rtuť, oxid siřičitý, oxid uhličitý a další nebezpečné látky.

"Ti nejchudší z chudých pak spalují vše, co jim přijde pod ruku, jako odpadky či pneumatiky, jejichž exhalace jsou toxické," podotýká Engelkeová. Problém Ulánbátaru završují jeho tři uhelné elektrárny ze sovětské éry a 180 tisíc automobilů.

Obyvatele jurtových čtvrtí tvoří nomádi, kteří se do Ulánbátaru přestěhovali s cílem najít si zaměstnání. Bydlí v profukujících plstěných stanech, které mongolští kočovníci používali po staletí a které vytápějí kamny na uhlí, když teploty v zimě klesají k minus 30 stupňům Celsia.

Výsledná vrstva sazí, která zvlášť v zimních měsících pohlcuje město, vytvořila zdravotní krizi, uvádějí experti. Nedávná zpráva Univerzity Simona Frasera v kanadském Vancouveru konstatuje, že jedno z deseti úmrtí v Ulánbátaru je spojeno se znečištěným ovzduším.

Podmínky v metropoli přitom ostře kontrastují se zbytkem Mongolska, které je rozlehlou, prakticky nezalidněnou zemí, kde se stepi a hory táhnou do dálky pod blankytně modrou oblohou.

Dotace na kamna

Když si Mam Ivermintová nechá nainstalovat nová kamna, její stará rodinná kamna se jen tak nevyhodí na skládku, ale budou zničena, aby je nemohl nikdo další použít.

Vláda a MCC nová kamna s původní cenou 325 tisíc tugriků (4600 Kč) mohutně dotují, takže kupujícího vyjdou na 25 tisíc tugriků (360 Kč). V nových kamnech uhlí díky moderní technologii hoří déle, a spotřebuje se ho tak o třetinu méně. Většina uhlí se také spálí přímo v kamnech, takže se eliminují čtyři pětiny exhalací unikajících běžně komínem.

Kamna zatím zaznamenávají značný úspěch, za necelé tři měsíce se jich prodalo přes 15 tisíc kusů. MCC věří, že v rámci závěrečných dvou let projektu jich prodá dalších 80 tisíc.

Kromě ekologičtějších kamen zahrnuje iniciativa MCC také plstěné potahy, které se pro větší tepelnou izolaci omotají kolem jurty, a předsíň, kterou lze nasadit před vchod do stanu.

V jurtových městečkách, jež se zpravidla prostírají na holých planinách, mají být rovněž vysazeny stromy. MCC do projektu investuje 50 milionů dolarů (952 milionů Kč) a další finance poskytuje mongolská vláda.

Navíc loni vláda přijala zákony, které počítají s pokutami pro průmyslové znečišťovatele, jako jsou tepelné elektrárny a uhelné doly, nebo také pro řidiče dopravních prostředků.

Populační exploze

Populace Ulánbátaru se za uplynulé desetiletí zdvojnásobila na 1,2 milionu. Mongolsko má přitom nejmenší hustotu obyvatelstva na světě - v zemi třikrát větší než Francie žijí pouhé tři miliony lidí.

"Nevím, kde se to tady bere, ale vím, že to postihuje moje děti. V zimě jsou stále nemocné s rýmou a kašlem. Pořád mám strach, že jedno z nich onemocní vážně," svěřuje se devětatřicetiletá svobodná matka, která si neuvědomuje, že svými primitivními kamínky ke smogu přispívá. Raději proto drží děti blízko domova v mylné víře, že je tak před chorobami ochrání.

Expertka na atmosféru Christa Hasenkopfová tvrdí, že dýchat ulánbátarský vzduch po dobu 12 měsíců je stejné jako žít v domácnosti s člověkem, který vykouří denně 60 cigaret. "Drobné částečky jsou hlavním zdrojem onemocnění dýchacího ústrojí a vzhledem ke své velikosti mohou proniknout hluboko do plic," varuje.

Vláda vidí dlouhodobé řešení krize v přeměně jurtových čtvrtí v trvalejší možnosti bydlení, kde by byty byly napojeny na síť ústředního topení. Ale vytvořit potřebnou infrastrukturu pro půlmilion lidí potrvá řadu let, možná i desetiletí.