Fajnšmekři a drbani
Nerovni před Alláhem. Boháči a nuzáci v Mekce

Pouť muslimů do saúdskoarabské Mekky možná symbolizuje jejich rovnost před Bohem, od něhož si všichni chtějí vyprosit odpuštění svých hříchů. Jako všude, i tady jsou ale mezi sobě rovnými ti "rovnější".

Iráčtí poslanci a politici si například ve svých bílých róbách užívají v klimatizovaných VIP stanech přepych měkkých rudých koberců, u dvou dlouhých stolů pojídají ovoce z velkých košů a zapíjejí je chladivou vodou z lednic. Jejich stan je pohodlně umístěn hned vedle tří stél, kde mají poutníci symbolicky kamenovat satana.

Okázalý blahobyt je v ostrém kontrastu s táborem jejich souvěrců vzdáleným jen několik kilometrů. Davy chudších poutníků se tam tísní ve stanech, než po několikahodinové chůzi pod horkým saúdskoarabským sluncem konečně dorazí do místa očekávaného obřadu.

"Vrchnost si vybírá nejlepší místa, je o ně nejlíp postaráno, zatímco my tady strádáme," stěžuje si Abbás Abid Alí, šedesátiletý šíita z Bagdádu. "Budou mít takové zacházení i za soudného dne? Bůh přece nerozlišuje mezi mocnými a obyčejnými lidmi."

Několik milionů muslimů v těchto dnech míří do Saúdské Arábie, aby vykonali tradiční hadždž, rituální cestu do svatého města Mekky. Několik dní přitom tráví v obrovských stanových městech asi 18 kilometrů za městem a po tři dny pak na mostě Džamarat zasypávají satana kamením.

Jako všude na světě, i tady je možné si za peníze pořídit lepší podmínky pro únavné náboženské rituály, pohodlnější dopravu místo obtížné chůze nebo pohodlnější stany.

Zvláštní ohledy se berou i na politicky významné poutníky. Zatímco prostí Iráčané například musejí o cestu do Mekky losovat a mnozí čekají léta, členové parlamentu a ministři mohou vyrazit, kdykoli se jim zlíbí.

"Osobují si právo, které prostí Iráčané čekající pokorně ve frontě nemají," říká Kásim Násir, který se do Mekky dostal jen díky tomu, že si nový irácký režim vzpomněl na politické vězně. Násir strávil deset let v Saddámových věznicích a v rámci kompenzace směl tedy cestovat do Mekky.

Každoročně se chtějí k posvátným místům vypravit miliony muslimů, a Saúdská Arábie proto vydává kvóty pro každou zemi, které příliv věřících regulují.

Ve většině zemí poptávka vysoko převažuje nabídku. Arabské státy často sahají k loteriím, aby spravedlivě určily, kdo se do Mekky vydá. Irácká kvóta činí 33 tisíc lidí - političtí činitelé ale loterii podstupovat nemusejí.

Na hadždž tak letos zamířila více než polovina iráckého parlamentu, který má 325 členů. K nim se ještě připojilo asi 600 vyšších vládních úředníků i se svými rodinami. Šéf vládní komise pro organizování poutě do Mekky Muhammad Takí Maula letos pohrozil demisí, protože nebyl schopen odolat nátlaku šesti tisíc dalších uchazečů z řad vládních činitelů, kteří chtěli "zabrat" místa řadových věřících.

"Poslanci by se měli spíš starat o neschválené zákony než o pouť do Mekky," kritizuje své kolegy poslanec Talál Zubáí, který letos do Saúdské Arábie nejel. "Když se každý rozhodne pro hadždž, nechápu, proč je u nás tolik korupce. S tolika poutníky bychom měli být nejméně zkorumpovaná země na světě."

V seznamu států podle míry korupce zaujal v roce 2010 podle Transparency International Irák 175. místo ze 178 hodnocených zemí.

Irák se s tímto problémem ale nepotýká sám. Ostatní arabské země sice kvóty pro poslance nemají, ale často se objevují zprávy o zákonodárcích, kteří si hadždž vyjednávají v zákulisí. V roce 2006 byl v Indonésii usvědčen tehdejší ministr pro náboženské otázky ze zpronevěry 76 milionů dolarů (1,4 miliardy korun) z fondu pro pouť do Mekky.

Fond, z něhož se hradila cesta do Mekky pro všechny vládní úředníky, jeho nástupce zrušil. Veřejnost ale pobouřila zpráva z loňského roku, kdy skupina 60 poslanců odjela na "služební cestu" do Mekky právě během svatého poutního měsíce. Stejné kauzy přetřásá tisk i v Pákistánu.

Tamní ministr pro náboženské záležitosti byl dokonce uvězněn, když se ukázalo, že se kvůli cestám do Mekky nechává zkorumpovat.

Iráčtí poslanci se obhajují, že jejich práce je tvrdá a cestu do Mekky si zaslouží. "Pracujeme hlavně v noci, jsme často terčem teroristů, a pak si máme hadždž platit sami?" ptá se jeden z poslanců, který z obavy před veřejným míněním odmítl zveřejnit své jméno.

Řadoví Iráčané jsou ale jiného názoru. Abú Abdalláh Ubajdí se účastní loterie od roku 2008 a má spolu se svou ženou vyrazit do Mekky příští rok. Ministři a poslanci by podle něj měli sloužit lidem, a nikoli naopak. "O zájmy země se nestarají, protože jejich osobní zájem je jim nade vše," tvrdí irácký muslim.