Nezdvořilost, trapas a facka ve Svaté zemi

Americká politika znovu narazila na rozhodnost židovské reprezentace: Netanjahuova vláda Arabům neustoupí ani přes nátlak spřátelené supervelmoci.

Nejprve minulé pondělí úřady oznámily, že vydaly stavební povolení pro 112 bytovek pro izraelské osadníky u arabského Betléma (Bajt lachm). Právě dorazil zvláštní vyslanec prezidenta Obamy pro Přední východ George Mitchell, aby pokračoval v pokusech dostat Araby s Židy k jednacímu stolu.

Po něm přiletěl viceprezident Joseph Robinette "Joe" Biden a měl úsilí Ameriky podpořit autoritou svého postavení. Salva na uvítanou byla proto přiměřeně silnější: druhého dne ministr vnitra Elijahu Jišaj, vůdce ortodoxní sefardské partaje Šas, schválil za svůj resort stavbu 1600 bytových jednotek ve východním Jeruzalémě. Je to další várka z padesáti tisíc, které jsou podle listu Haarec ve stadiu plánování a schvalování.

To nebylo zdvořilé. Druhému muži velmoci mezi velmocemi nezbylo než "projevit rozčarování", tedy trucovat. Netanjahua nechal Biden před sjednaným obědem devadesát minut čekat a během jídla mu sdělil, že právě bylo zveřejněno americké prohlášení odsuzující izraelské rozhodnutí.

Biden přijal omluvu, že premiér nevěděl, co se děje v jeho vládě, a z Washingtonu dorazilo významné mlčení. Tím izraelská diplomatická nezdvořilost vůči velmoci skončila a začal trapas: Arabové zůstali mimo hru, Bidenovo setkání s jejich předákem Mahmúdem Abbásem bylo již jen tradičně formální a hypervelmoc vypadala v arabských očích jako židovská hračka.

Po podobných gestech roste mezi arabskými radikály v Předjordání chuť po jednostranném vyhlášení nezávislosti, k němuž je ostatně zavázal loňský sjezd Fatahu.

Korunu všemu dal po omluvě za termínovou nešikovnost Netanjahu, když po zasedání kabinetu ve středu ujišťoval, že "Izrael by nikdy nepřipustil zákaz staveb ve východním Jeruzalémě". A to už byla facka.

Premiér Benjamin Netanjahu soustavně hovoří o připravenosti vlády jednat s palestinskými Araby o míru. Nastane-li taková situace, že by se mohlo zasednout ke stolům, mění se test ochoty k činům v další demonstraci odporu. Výdobytky války z roku 1967 jsou pro Izraelce nedotknutelné a pro palestinské Araby nenávratně ztracené, takové je jeho poselství.

Izraelce nezajímá dohoda s Araby jiná, než jakou sami chtějí: tedy zábor celého Jeruzaléma, arabský stát v Palestině obklopený kontrolním hraničním pásmem v rukách Izraelců a žádné arabské ozbrojené síly.

Obamova vláda usiluje od začátku o uzavření míru a vyhlášení suverénního arabského státu v Předjordání a Gaze. Navazuje na snahy Bushovy konzervativní vlády, která se zastavením výstavby židovských osad a sídlišť neuspěla.

Barack Obama sám se dostal po loňské verbální ofenzivě vyzývající ke smíření s islámským světem do pasti. Arabům nedal, co si mysleli, že by mohli dostat - totiž americký nátlak na Izraelce, a Izraelce rozladil, neboť získali dojem, že je Američané házejí přes palubu.

Izraelci dali loni v únoru hlasy konzervativním stranám, které šly do voleb s tím, že o historických nárocích na Předjordání a Jeruzalém se nebudou s nikým bavit. I kdyby Netanjahu chtěl Američanům ustoupit, okamžitě by ohrozil existenci své vlády.

Vězí v podobné pasti jako Američané, které na podzim čekají "poloviční" volby, a usmiřování na Předním východě by pro Bílý dům a tím pádem pro demokraty mohlo být vedle domácích nepříjemností dalším balvanem na krku, s nímž skočí do předvolební kampaně.

Foto: ČTK/AP