Indonéské železnice zpřísňují opatření proti pasažérům na střechách vlaků. Těsně nad střechami vagonů zavěsí masivní betonové koule. Starosti s tím, že by hříšníky mohly usmrtit, si dráhy nedělají. "Nikdo nemá sedět nahoře," říká mluvčí železnice.
"Zkusili jsme už snad všechno, dokonce i natáhnout na střechy vlaků ostnatý drát, ale zdá se, že nic nefunguje. Třeba uspějeme nyní," prohlásil Mateta Rizahulhaq, mluvčí státní železniční společnosti PT Kereta Api.
Vlaky křižující Indonésii po zanedbaných tratích, které za sebou zanechali v zemi před 60 lety holandští kolonizátoři, jsou zvlášť v dopravní špičce přeplněné lidmi. Stovky cestujících se ve snaze uniknout tlačenici ve vagonech uchylují na střechy železničních souprav.
Mezi "surfaři" je ale také řada notorických neplatičů jízdného i mládež, která tuto nebezpečnou praktiku považuje za zajímavou adrenalinovou zábavu. Ročně přitom takto zahynou či jsou zraněny desítky pasažérů.
Nově by je měly odrazovat betonové koule natřené na stříbrno, které jsou s pomocí řetězů zavěšeny na konstrukci připomínající fotbalovou branku. První tucet koulí byl instalován pár stovek metrů od jedné ze železničních stanic na předměstí Jakarty.
Starosti s tím, že mohou masivní koule případné hříšníky usmrtit, si mluvčí státních drah nedělá. "Nikdo nemá sedět nahoře. Už mnohokrát jsme řekli, že pokud je vlak plný, mohou cestující přijít do pokladny a my jim lístek proplatíme," řekl Rizahulhaq.
Ale dobrodruzi jsou odhodláni vytrvat. "Když jsem o těch koulích slyšel poprvé, opravdu mě to vyděsilo. Zní to vážně nebezpečně. Ale myslím si, že to dlouho nevydrží. Zkoušeli všechno možné, aby nás odradili, ale nakonec bylo vždy vítězství na naší straně. Líbí se nám nahoře, příjemně tam fouká," prohlásil sedmadvacetiletý majitel malého obchodu Malyanto, který prakticky denně dojíždí ze svého rodného města Bogoru do Jakarty.
Kritici upozorňují, že problém spočívá v zastaralém systému indonéských železnic, které nemají dostatek vlaků, aby uspokojily poptávku, a které neustále hlásí zpoždění.
Před několika lety se indonéské železnice "zviditelnily" tím, že jejich zřízenci stříkali po cestujících na střechách z mohutných hadic červenou barvu, aby je mohli později identifikovat a zadržet. "Surfaři" ale brzy tato zařízení zničili. Podobně neuspěly železnice ani s duchovními a psy.
