Izrael po nedávno obnovené palestinské raketové palbě znovu neprodyšně uzavřel hraniční přechody do pásma Gazy a tamním lidem opět došly potraviny i benzin. Místní elektrárna musí kvůli nedostatku paliva omezovat provoz a domácnosti jsou většinu dne bez proudu. Palestinci ale nic nevzdali a ti vynalézaví si poradí i za této situace.
Bohatší z nich mají k dispozici vlastní elektrické generátory nebo jsou schopni koupit si naftu pašovanou tunely pod egyptskou hranicí. Pekař Chalíl Avád k nim nepatří, takže si musel pomoci jinak. Většině rodin plyn používaný k vaření došel. Ženy přesto doma připravují chlebové placky a pak odejdou k Chalílovi. Jeho pekárna stále peče díky oleji vypuštěnému z automobilových motorů. Placky pro pořádek označí čísly a jeho zaměstnanec je pak vždy po třech vysází do trouby.
Svůj tajný recept na světlo i za tmy má třiadvacetiletá Nailá. Může svítit, když vypnou proud, a to díky naftě a soli. V obchodech už petrolej dávno došel, ale lampa svítí i na naftu, a když se do ní přisype hrst soli, tak to ani moc nekouří. Větší problém je praní. V tomto případě je třeba číhat, kdy zapnou proud, a okamžitě se dát do díla. Bývá to většinou až v jedenáct hodin večer, takže Nailá často věší až do dvou do rána. Na své oblíbené turecké televizní seriály může zapomenout.
Třiatřicetiletá Ruska Šairá, která se do Gazy přistěhovala s palestinským manželem, má plné ruce práce. Je kadeřnicí a musí spěchat, dokud generátoru nedojde palivo. Zákaznicí je budoucí nevěsta a přišla si nechat udělat svatební účes. Šairá natáčí a lakuje prameny vlasů rychlostí blesku. "Je tam jenom tolik paliva, na jaké mám peníze," říká s těkavým pohledem na generátor.
Kolegyně Miriam Farísová pracuje v nejlepším salonu Gazy a má jiný problém. Její zazobané zákaznice nemohou pochopit, proč jim vlasy umývá ve vlažné vodě. Nedochází jim, že ji Miriam nemá čím přihřát.
Podobně špatně je na tom i Alí Asalíja, který na severním předměstí Gazy odjakživa prodával oblíbené sendviče šavarma. Dával do nich vždycky šťavnaté maso, pozvolna grilované v plátcích na otáčejícím se rožni. Jenomže topivo pro gril teď není. Musel se receptu vzdát a teď nabízí jenom sendviče s rýží a kuřetem, které připravuje každé ráno na ohni ze dřeva. Muž, kdysi hrdý na svou vyhlášenou pochoutku, propadá depresi: "Cítím se tak na třicet stupňů pod nulou."
Vadžíd Imbajíd je na tom právě opačně. Žije v chudé gazské čtvrti a padesát let peče pro její obyvatele chlebové placky v troubě vytápěné dřevem. Teď k němu chodí zástupy žen s podnosy připraveného, leč syrového jídla, a prosí ho, aby jim je upekl. Vadžíd žádá za každou upečenou večeři dolar a má se dobře.
A podobnou cenu nasadil na své zapalovače, jež se dají použít i jako svítilna, majitel obchodu Chálid Jazidží. Zapalovače jsou u něj k dostání v červeném, modrém, zeleném a žlutém provedení a dostávají se do Gazy s dalším pašovaným zbožím tunely z Egypta. Chálid už prodal deset krabic a přišel si na 65 dolarů.
Situace v Gaze je natolik špatná, že si kvůli ní minulý týden pozval jordánský král Abdalláh tajně do Ammánu izraelského premiéra Ehuda Olmerta. Žádal ho, aby Izrael okamžitě přechody otevřel a neřešil situaci vojenskou ofenzivou. Olmert, jehož doprovázel ministr obrany Ehud Barak, ale odmítl cokoli zaručit. Řekl, že budou-li Palestinci pokračovat v raketových útocích na Izrael, pak nezbude nic jiného, než poslat do Gazy armádu.
Foto: AP
