Policie i média téměř čtyři desetiletí svorně mlčely o kládě, kterou neznámí spiklenci položili na trať před vlak britské královny Alžběty II. a jejího manžela vévody z Edinburghu. Návštěva Austrálie přitom mohla skončit pro vladařský pár tragicky.
Mohla to být zpráva na titulní strany světových deníků: Britský královský pár o vlásek unikl smrti. Len Ashworth, reportér listu Lithgow Mercury v době incidentu, odhalil, jak tehdy policie žádala novináře, aby o události mlčeli.
Královna Alžběta II. a princ Philip cestovali 29. dubna 1970 ze Sydney do Orange. Cliff McHardy, penzionovaný detektiv z města Lithgow, tvrdí, že neznámí spiklenci na koleje položili kládu.
Královský vlak do ní narazil a strom uvízl pod předními koly, ale lokomotiva naštěstí zůstala na trati. Hardy si však myslí, že pokud by souprava jela jen o něco málo rychleji, vykolejila by a narazila do náspu.
Exdetektiv Hary také tvrdí, že se kláda na trati neocitla náhodou. Prý jí tam musel někdo dovalit.
Buckinghamský palác vše popírá, nicméně australská federální policie prohledává archivy a pátrá po dokumentech, které by spiknutí potvrdily.
Případ se dostal na světlo až po 39 letech, když se McHardy rozhodl promluvit. Minulý týden poskytl rozhovor listu Lithgow Mercury. Len Ashworth, jenž je nyní hlavním editorem těchto novin, byl roku 1970 začínajícím elévem.
Tehdejšího editora listu prý policie požádala, aby nepátral, co je pravdy na pověstech o nehodě královského vlaku. „Slyšeli jsme podivné zprávy od lidí, kteří pracovali na dráze," cituje britský list The Telegraph Ashwortha. „Měl jsem tehdy na starosti policii. Když jsem se jich na zeptal, jestli jde o výmysly, nedostal jsem žádnou odpověď. Prostě mlčeli s tím, že nám nic říct nemohou."
Když si však policie uvědomila, že dohady o spiknutí proti královně jen tak nezmizí, odhodlala se požádat o pomoc média. „Dovtípili se, že to v malém městě pod pokličkou neudrží a tak se rozhodli udělat tu nejrozumnější věc - zasvětit média a požádat je o mlčení," vzpomíná Ashworth.
Detektiv McHardy tedy zvedl sluchátko a zavolal editora Beda Leightona. Požádal ho, aby zatím nechal zprávu v šuplíku a počkal, dokud se věc nevyjasní. Leighton, bývalý armádní důstojník, souhlasil a nařídil reportérům, aby nechali nehodu královského vlaku být.
A tak, přestože většina města věděla, že se něco stalo, novináři dodrželi dohodu a mlčeli. „Vzpomínám si, že o tom tehdy lidé mluvili, ale informace byly dost neurčité. Ven se dostalo jen něco nejasného o pokusu hodit kládu pod královnin vlak," říká Ashworth. „Ale (editor Leighton) byl velmi etický člověk a cítil se vázán svým slovem."
Podle Ashworthových slov zůstalo informační embargo na pokus o královraždu v platnosti až do smrti Beda Leightona. Před rokem se však sešel s McHardym a dohodli se, že příběh zveřejní. „Normálně jsme se bavili, když se mě zeptal: ‚No, Mercury nikdy nemělo velkou věc, chcete jí teď?‘" vypráví Ashworth.
„Chtěl jsem ještě vědět, zdali stále platí striktní rozkaz mlčenlivosti, který dostali před čtyřiceti lety od vlády, ale on to odmítl s tím, že po tolika letech už to velké škody způsobit nemůže," dodává Ashworth.
Podle McHardyho někdo umístil kládu na koleje poté, co dráhu zkontrolovala čistící drezína. „Mohli to klidně udělat vandalové, ale protože se to stalo až hodinu a půl poté, co projela ta drezína, musel to udělat někdo, kdo znal královnin časový plán," říká McHardy.
Alžběta II. však naštěstí přežila ve zdraví a její cesta pokračovala dál do Nového jižního Walesu, kde jí přivítaly místo klád nadšené davy.
V souvislosti se spiknutím nebyl nikdy nikdo zatčen.
Foto: Profimedia a archiv
