Rijádské otočky
Saúdský režisér a financiér islamistů v Sýrii má padáka
21.04.2014 08:00
Pod vedením Bandara bin Sultána, šéfa saúdských tajných služeb, se džihádisté v Sýrii fakticky postavili do čela povstání proti syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi. Saúdský král Abdalláh ibn Abd al-Azíz ho nyní z čela rozvědky odvolal, oficiálně na jeho vlastní žádost. Jak už je u personálních rozhodnutí v Rijádu zvykem, nebyly sděleny žádné důvody. Tím více bují spekulace.
Bandar ale nejspíše zůstává generálním tajemníkem Národní bezpečnostní rady sunnitského království. Během celých 22 let ve funkci saúdského velvyslance v USA se Bandar stal jednou z nejzajímavějších a nejpestřejších postav saúdské politiky.
Jeho kompetence a vynikající styky z něj udělaly nadmíru důležitého zástupce politiky Rijádu ve Washingtonu. Velmi dobré a úzké vztahy měl s rodinou Bushů. Třeba o rozhodnutí zaútočit na Irák do prezident Bush junior informoval roku 2003 údajně dříve než svého ministra zahraničí Colina Powella.
Král Abdalláh jmenoval Bandara roku 2005 generálním tajemníkem nově vzniklé Národní bezpečnostní rady. V letech 2009 a 2010 zmizel veřejnosti z očí a spekulovalo se, že upadl v nemilost a byl zbaven moci.
Princovo jmenování šéfem tajné služby v červenci 2012 se zase připisovalo panovníkově blahovůli a jeho snaze rozhodněji reagovat na hrozby, které pro Saúdskou Arábii představovaly sílící nepokoje a neklid v arabském světě.
Vyhnání Muhammada Mursího z úřadu egyptského prezidenta a zbavení moci Muslimského bratrstva v zemi na Nilu se považovalo za Bandarův velký úspěch. V Sýrii, kde Bandar mocně podporoval islamisty a kde se mimo jiné osobně podílel na založení džihádistické povstalecké Fronty Nusra (Džabhát al-Núsra), naopak ztroskotal.
Bandarovi se nepovedlo přesvědčit Američany, aby do syrské války vojensky zasáhli ve prospěch povstalců, ani neuspěl u ruského prezidenta Vladimíra Putina, kterého se snažil přimět k tomu, aby nechal Asada padnout.
Při setkání s šéfem Kremlu v létě 2012 se Bandar podle některých arabských médií pokoušel zlákat na svou stranu Putina pomocí příslibu lukrativních nákupů ruských zbraní. Nabízel mu prý také možnost strategického rozdělení vlivu nad dodávkami ropy a plynu do Evropy.
Údajně mu dokonce nepřímo pohrozil teroristickými útoky islámských extremistů z Kavkazu na zimní olympijské hry v Soči. Saúdové prý na ně mají velký vliv. Spekulovalo se i o tom, že saúdská špionáž se mohla podílet na loňském útoku chemickými zbraněmi u Damašku, jenž vzbudil ohromné mezinárodní rozhořčení a málem se stal (vykonstruovanou) záminkou k úderu na Asadův režim ze strany USA a jejích spojenců.
Nicméně, Bandarovi se podařilo vyrvat kontrolu nad ozbrojenou syrskou opozicí z rukou Katařanů a Turků. Mnoho mu to ale nepřineslo, protože exilový opoziční vůdci jsou rozhádaní a na rebely v poli nemají téměř žádný vliv.
Bandarovi se nepodařilo zabránit, aby spory mezi jednotlivými povstaleckými skupinami vyústily v ozbrojené konflikty. Ba ani tomu, aby vedení na bojišti převzali džihádisté.
Před tímto znepokojujícím vývojem varují Američané své saúdské spojence už déle.
Bandarovo propuštění tak může být důsledkem toho, že i v Rijádu začal strach z islamistů pomalu zatlačovat nenávist k šíitskému prezidentovi Asadovi.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.