V Libanonu porušují zákaz promítání filmu Valčík s Bašírem

Většina Libanonců izraelský film Valčík s Bašírem, který je nositelem Zlatého glóbu pro nejlepší neanglicky mluvený snímek a jedním z kandidátů na Oscara, nikdy neuvidí. Libanon a Izrael zůstávají oficiálně ve válečném stavu a izraelské produkty jsou v Libanonu zakázány.

Jenže zákazy jsou od toho, aby se porušovaly, a tak díky jednomu libanonskému manželskému páru mělo nedávno možnost zhlédnout snímek v Bejrútu asi devadesát lidí, napsala agentura AP.

Monika Borgmannová, narozená v Německu, a její libanonský manžel Lukmán Slim uspořádali soukromé promítání zmíněného animovaného filmu o izraelské invazi do Libanonu v roce 1982 ve svém produkčním centru na jihu libanonské metropole Bejrútu. Pozvali jen asi čtyřicet přátel, aby zbytečně nepoutali pozornost, jenže se připojili další.

"O ten film je doopravdy zájem," říká Borgmannová, která má od promítání vyvěšený telefon, na nějž se pokoušejí dovolat spousty dychtivých diváků.

Snímek pojednává o izraelském válečném veteránovi, který vyzpovídává své kolegy z armády, aby oživil zastřené vzpomínky na invazi a masakr stovek lidí v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla libanonskými křesťanskými milicemi, které byly spojencem Izraelců.

Myslím si, že je důležité ten film vidět," říká Borgmannová, která snímek přivezla do Libanonu z Německa. Zabývá se "společnou historií a masakr v táborech Sabra a Šatíla je součástí společné historie Libanonu, Palestinců a Izraelců".

Izrael napadl Libanon v roce 1982 s údajným záměrem vyhnat palestinské povstalce z jiholibanonského území. Ale tehdejší ministr obrany Ariel Šaron postoupil s armádou mnohem dále, probojoval se přes půlku země až do Bejrútu, postavil se syrské armádě a obsadil jižní Libanon. Okupace trvala až do roku 2000.

Při pozemních i leteckých útocích na rebely v hustě osídlených oblastech izraelské síly usmrtily podle libanonské vlády a mezinárodních organizací téměř 20 tisíc lidí a vyhnaly z domovů na 800 tisíc dalších. Zatímco izraelští vojáci byli rozmístěni před tábory Sabra a Šatíla, libanonské křesťanské milice vstoupily dovnitř a povraždily tam zhruba 800 Palestinců.

Podle šestatřicetiletého architekta Alího Mikdada, který se promítání snímku 17. ledna zúčastnil, bylo zvláštní sledovat film v hebrejštině, jazyce nepřátel Libanonu, ale je prý rád, že dílo nezakrývá podíl Izraele na masakrech.

"Je patrné, že izraelští vojáci jsou svědky toho, co se v táborech děje, a nedělají nic, aby to zastavili. Místo toho vystřelují světlice, aby ti, kdo zločiny páchají, lépe viděli," dodal Mikdad.

Masakry šokovaly Libanonce a vedly k Šaronově rezignaci na post ministra obrany poté, co ho komise jmenovaná izraelskou vládou shledala za zabíjení nepřímo odpovědným. Řadu Libanonců pak překvapilo, když se Šaron stal v roce 2001 izraelským premiérem.

Uprchlické tábory Sabra a Šatíla se nacházejí jen necelé dva kilometry od Hárit Hrajku, bašty libanonské radikální organizace Hizballáh, která vznikla v 80. letech v reakci na izraelskou invazi. Toto předměstí Bejrútu bylo kdysi sídlem ústředí Hizballáhu, jež se stalo terčem mohutného bombardování při konfliktu mezi touto organizací a Izraelem v roce 2006.

Představitel Hizballáhu odmítl na výzvu  AP promítání filmu komentovat. Autor a hlavní hrdina snímku Ari Folman, který byl v září 1982 vojákem izraelské armády, měl z uvedení svého díla v Bejrútu radost. "Snímek možná neovlivní ty, kteří činí klíčová rozhodnutí, ale devadesát lidí v Libanonu ho zhlédlo a to je skvělé," citoval ho izraelský list Haarec.

Borgmannová se prý nijak zvlášť postihů ze strany Hizballáhu či libanonské vlády, která svým občanům zakazuje cestovat do Izraele či navazovat jakékoli kontakty s Izraelci, nebojí.

"Nevím proč. Neorganizovali jsme žádný filmový festival, na němž bychom tento film promítali. Byla to soukromá akce pro pár přátel," řekla.

Libanonský ministr kultury Tárik Mitrí, který je odpůrcem cenzury, potvrdil, že je oficiálně nelegální snímek v Libanonu promítat, ale připustil, že si ho lidé mohou stahovat z internetu. Na otázku, zda by dvojice organizátorů promítání mohla čelit soudnímu stíhání, Mitrí odpověděl: "Je to sice protizákonné, ale já nejsem žádný policajt."

Foto: oficiální stránky filmu Tanec s Bašírem