Děti byly v šoku, že ani neplakaly. Záchranář o "autobusu smrti"

Ticho. Jen to zprvu slyšeli záchranáři, kteří jako první dorazili na místo autobusové havárie u švýcarského Sierre. "Děti byly úplně potichu. Utrpěly takový šok, že ani neplakaly," řekl šéf záchranářů ve městě Val d’Anniviers, který přijel na místo havárie dvacet minut po nárazu autobusu do stěny tunelu. Hrozivé ticho se však  při vyprošťování zraněných dětí brzy proměnilo v křik a pláč. A to i na tvářích otrlých záchranářů. Při tragédii zahynulo 22 belgických dětí a šest dospělých.　

Velitel záchranné akce Alain Rittemer dorazil k havárii mezi prvními. "Naskytl se mi pohled, na který není možné se připravit. Dělám tuto práci už 20 let, ale toto předčilo vše, co jsem si dokázal představit," řekl televizi RTL-TVI. Složitá byla podle něj také komunikace s uvnitř uvězněnými dětmi. "Dorozumívali jsme se s nimi rukama přes okna. U některých záchranářů se projevily i počáteční příznaky syndromu vyhoření," doplnil

Zraněné děti bylo nutné ze zdemolovaného autobusu složitě vyprostit. Pilot jednoho z vrtulníků, které byly na místo neštětsí vyslány, popsal případ holčičky, kterou naložili do helikoptéry, ale ona po deseti minutách zemřela. "To byla strašná chvíle. Vrátili jsme se pak na místo nehody pro další zraněné dítě, to už se nám díkybohu podařilo do nemocnice přepravit živé," uvedl.

Velitel záchranářů v kantonu Valais Jean-Pierre Deslarzes označil zásah za psychicky mimořádně obtížný především právě kvůli tomu, že oběťmi byly děti. Někteří záchranáři museli podle něj bojovat se slzami v očích. "Emoce byly znát na tvářích většiny z nás a nemohli jsme zadržet slzy," řekl.

Záchranáři, kteří byli přivoláni po deváté večer, pracovali na místě celou noc. Na vyprošťovacích pracích se podílelo asi 200 lidí, z toho bylo 15 lékařů, 100 zdravotníků, 30 policistů, 60 hasičů a tři psychologové. U nehody zasahovalo 12 sanitek a osm helikoptér, které převážely zraněné do nemocnic v Lausanne, Bernu a dalších městech v okolí.

"Když ztratíte dítě, ztratíte budoucnost"

Belgická média postupně dodávají nová svědectví účastníků nehody nebo jejich příbuzných. Podle frankofonního listu Le Soir si musel s hrůzou a zároveň s úlevou vyposlechnout jeden otec telefonické vyprávění své dcerky, která jela v osudném autobusu, jak "vjeli do tmy" a jak "náhle všechny ohlušil mohutný náraz". "Všechna křesla se rozlétla, uvízla jsem mezi dvěma z nich," popisovala dívka. Má zlomené obě nohy a jednu ruku.

Vlámská televize VTM přinesla svědectví ženy jednoho z řidičů autobusu, kteří ve vozidle zahynuli. O smrti manžela se prý dozvěděla až na internetu. "Normálně mi vždycky dá vědět, když vyráží na cestu. Ale včera (v úterý) to tak nebylo. Když jsem se vzbudila v půl čtvrté ráno a viděla jsem, že mi ani nenapsal sms, začala jsem mít obavy. Pokusila jsem se mu zatelefonovat, ale odpovídal jen jeho záznamník," řekla. Nakonec se o neštěstí dozvěděla na internetu a zavolala do společnosti, která autobus vypravila. Všichni tam byli v šoku.

"Když ztratíte dítě, ztratíte budoucnost," napsala Monique Verlaaková, obyvatelka oblasti belgického Lommelu, odkud pochází část obětí katastrofy, na internetové stránce místního listu Belang Van Limburg. Mnozí další se přiznávají, že nemají slov, aby projevili zármutek nad neštěstím.

"Nemohu než neustále myslet na oběti, děti a učitele, stejně jako na všechny, kteří tu zůstali, odtrženi od někoho blízkého, a kteří musejí překonat tuto tragédii," svěřila se stránce belgického deníku Le Soir belgická učitelka Murielle žijící ve švýcarském Valais, kde se nehoda stala.

Právě ze Švýcarska přichází záplava kondolencí. Například jistý Christophe na stránce listu La Libre Belgique píše, že "celé Valais a celé Švýcarsko jsou s vámi v tomto nezměrném zármutku a drásající bolesti". "Naše srdce jsou zlomená tak obrovskou nespravedlností. V obou našich zemích vládne ohromný šok," dodává.