Běženci táhnoucí přes Balkán se pokud možno snaží vyhnout Bulharsku. To má své důvody. V jedné "arabské příručce uprchlíka" se Bulharsko řadí na první místo mezi země, do nichž je neradno vstoupit. Nenávist k cizincům a islamofobie jsou v Bulharsku velmi rozšířené, píše v reportáži Deutsche Welle (DW).
"Zaútočila na nás pětičlenná skupina Bulharů. Podařilo se mi uniknout, ale mému příteli ne. Bulhaři s ním praštili o zem. Čtyři z útočníků si mu stoupli na nohy a ruce, zatímco pátý na jeho těle skákal jako na trampolíně," cituje svědectví jednoho migranta německá lidskoprávní organizace Pro Asyl.
Jeho přítele prý zle týrali a způsobili mu mnoho zlomenin. Jiného iráckého uprchlíka shodili z mostu vysokého půltřetího metrů poté, co ho pobodali. Nyní nemůže pořádně hýbat nohama a hrozí mu ochrnutí, informuje dále Pro Asyl.
V první uprchlické vlně v letech 2013 až 2014 dorazilo do Bulharska přes deset tisíc lidí z arabských zemí. Většinou hovoří o tom, že s nimi tamní úřady a obyvatelé špatné zacházeli.
V Bulharsku se sice spekuluje, že úmyslně přeháněli, aby mohli rychleji pokračovat na západ, ale faktem je, že Bulhaři migranty většinově odmítají. V tamních diskusních fórech na internetu lze den co den číst nenávistné komentáře, píše DW.
Vedle toho docházelo k útokům na migranty a k politickým akcím proti nim. Poselství je vždy stejné: Bulharsko je chudé a křesťanské, nechceme vás tady!
Oficiálně se názor veřejnosti na tuto otázku nikdy nezjišťoval, říká sociolog Živko Georgijev. "Politika to zkrátka nechce vědět." I jeho kolega Andrej Rajčev se domnívá, že se migranti od začátku roku vyhýbají Bulharsku právě proto, že k nim obyvatelé přistupují obzvláště agresivně. "Bulhaři pociťují tyto příchozí jako svého druhu Cikány," vysvětluje.
Označení cikán má v Bulharsku velmi negativní obsah. Že nyní migranti putují přes sousední Makedonii, je důsledek tohoto odmítání, dodává sociolog. Na rozdíl od sousedního Srbska nebo Makedonie (bývalá Jugoslávie) neměli Bulhaři za železnou oponou téměř žádný kontakt s cizími kulturami a lidmi.
Bulhary nadto dráždí, že většina migrantů jsou muslimové. Svou národní identitu čerpají především z jednoduchého vyprávění o "pěti stech letech turecké poroby", když bylo Bulharsko součástí Osmanské říše.
To se lze dočíst v také už zmíněných diskusích, kde se třeba argumentuje, že muslimové půl tisíciletí Bulhary podřezávali jako slepice. "Nechceme je tady!" "Jděte pryč!" "Máme dost problémů s našimi Cikány, kteří si říkají Romové či Turci."
Migrantům se toto poselství zřejmě doneslo a Bulharsku se vyhýbají. Arabista Vladimír Džukov mluví o třech zdrojích informací o Bulharsku, které arabští běženci používají. Jsou to zkušenosti, o něž se dělí s ostatními na sociálních médiích. Pak hodnocení pašeráků lidí, která se mezi migranty rychle šíří. A třetím zdrojem je takzvaná "příručka uprchlíka", kterou Džukov četl na internetu.
"Uprchlíci volí svou trasu nebo destinaci podle principu 'Indian-File'," vysvětluje vysokoškolský profesor. Tento výraz se podle něj používal pro přistěhovalce do Británie v polovině 20. století. Znamená to, že migranti přicházejí do země "husím pochodem", jeden za druhým, a ústní propagandou se informují o novém prostředí.
Džukov vypráví, že "příručka uprchlíka" byla zveřejněna na jedné webové stránce spřízněné se syrským prezidentem Bašárem Asadem.
Bulharsko je tam na prvním místě mezi zeměmi, kterým je třeba se vyhnout. Lze se dočíst, že Bulhaři jsou naladěni ve své většině rasisticky a s uprchlíky se v táborech nelidsky zachází.
To je tvrzení, které by podepsalo hodně uprchlíků, píše Deutsche Welle. Třeba "pan A.", který v rozhovoru s Pro Asyl shrnul své zkušenosti:
"Život v Bulharsku je peklo. Celý pobyt v Bulharsku charakterizovalo utrpení, špatné zacházení a ponižování. K uprchlíkům se nechovaly dobře ani bulharské úřady, ani bulharští občané."
