Aféra ministra rozpočtu, podle některých médií jedna z největších z doby francouzské páté republiky, podrývá důvěru v prezidenta Françoise Hollanda a jeho levicový kabinet, už tak dost nepopulární kvůli nezvládání hospodářské krize. Jeden z klíčových ministrů Jérôme Cahuzac se až teď přiznal, že podezřelé miliony ve Švýcarsku a Singapuru patřily jemu. Rezignoval už před dvěma týdny, aféra se ale dál rozkrývá a hlavní otázkou teď je, co všechno Cahuzakovi kolegové o jeho penězích věděli.
"Se*e mě mít tam účet, UBS není zrovna nejukrytější banka," zní z nahrávky, kterou počátkem prosince zveřejnil investigativní server Mediapart. Cahuzac vehementně popřel, že by šlo o jeho hlas a peníze: "Nikdy jsem neměl účet ve Švýcarsku či jinde v cizině. Nikdy."
Novináři také vypátrali advokáta, který v roce 1992 v ženevské UBS účet pro Cahuzakův rozvíjející se byznys vlasových implantátů otvíral. "Sem tam jezdil za klienty do Itálie, Španělska a také na Blízký východ. Bylo víc ‚šik' fakturovat na adresu ve Švýcarsku než do Paříže," řekl Philippe Péninque listu Le Parisien. Nic už prý nevěděl o tom, že by ministr tento účet zatajil, zprávám zprvu nevěřil.
Cahuzac zatím zapíral několik měsíců, hájil jej i sám prezident. Když se justice začátkem ledna pustila do předběžného vyšetřování, ministr uvítal, že bude očištěn. V soukromí se ale prý přiznal svým kolegům, že "existují i jiná povolání než ministr".
Vyplouvaly však další informace a Cahuzac podal 19. března demisi: "Mám toho po krk. Už nemůžu," prohlásil, sotva bylo otevřeno vyšetřování proti neznámému pachateli ve věci daňového úniku. "Nic to nemění na mé nevině ani na pomlouvačném charakteru obvinění vznesených proti mně." Že inkriminovaný kapitál, nejprve ve švýcarské bance UBS a pak v Singapuru, patří skutečně jemu, přiznal až v úterý. Napřed justici, pak i veřejně: "Vedl jsem mučivý vnitřní boj a pokoušel se vyřešit konflikt mezi dluhem vůči pravdě, kde jsem selhal, a starostí vykonávat úkoly, jež mi byly svěřeny," doznal se na svém blogu. "Ocitl jsem se ve spirále lží a zbloudil. Ničí mě výčitky svědomí." Zároveň prý nechal zpět do Francie převést šest set tisíc eur (cca 15 milionů Kč), které podle jeho nového právníka pocházejí primárně z lékařské živnosti a poradenství.
Až teď se od něj konečně odvrátili kolegové ministři, prezident i jeho advokát. "Ujišťuji, že Jérôme Cahuzac nevyužíval žádné jiné ochrany než presumpce neviny," umyl si opožděně ruce Hollande; stejně tak přímý nadřízený Cahuzaka, ministr financí Pierre Moscovici tvrdí, že ministerští cifršpioni konali svou kontrolní práci nezaujatě.
Efektivní kontrola?
Ministři sice procházejí určitou kontrolou majetků, ty ale spoléhají hlavně na jejich přiznání. A v tomto případě navíc spadaly právě pod ministra rozpočtu, který ještě minulý rok sliboval boj právě s takovými podvody. Nový zákon dává vládě pravomoc zdanit šedesáti procenty kapitál uložený v zahraničí, jehož původ jeho francouzský majitel neprokáže.
Odvážný bojovník s nadnárodními giganty jako Google či Amazon, které ve vysoce zdaněné Francii odvádějí jen nutné minimum ze svého tamního obratu, také volal po evropské spolupráci proti daňovým rájům a únikům: "aby už ti, kteří zneužívají zákony a dohody k oproštění se od spravedlivého příspěvku k národnímu úsilí, to nemohli dělat". Zřejmě však netušil, že mezinárodní spolupráce občas skutečně funguje a že pověstné alpské banky nejsou zas tak bezpečné pro pochybné peníze, jak se obvykle zdá. "Jérômovi špatně na začátku poradili," řekl deníku Le Parisien jeden z ministrových přátel. "Neřekli mu jasně, co švýcarská justice smí a co nesmí."
Cahuzac si vydělal slušné peníze ve své profesi plastického chirurga, pochyby jsou ale o jeho kontaktech s farmaceutickými firmami. Zvlášť z přelomu 80. a 90. let, kdy působil nejprve jako poradce na ministerstvu zdravotnictví, načež přešel právě do farmaceutického průmyslu.
Teď slibuje vláda kontroly zefektivnit a lépe předcházet střetu zájmů politiků, je však otázkou, co skutečně zmůže. Jenže exekutiva nějak reagovat musí, podle průzkumu společnosti Harris Interactive považuje 86 procent Francouzů tuto aféru za vážnou a šedesát procent tázaných soudí, že ji vláda nezvládá. "Ze všech možností převažuje cesta kabinetní rošády," soudí pravicový list Le Figaro. Na druhou stranu by tím prezident ani ne rok po zvolení přiznal slabost. "Jakákoli bezprostřední reakce by byla vyložena jako panická reakce. Nezbývá, než to nechat přejít," říká jeden z prezidentových blízkých spolupracovníků.
Ale jen tak snadno se z toho Hollande zřejmě nevyvlékne. Pochyby má i vedoucí levicového listu Libération Nicolas Demorand: "Proč se v aféře od počátku takto výbušné ukazují vyšetřovací prostředky moderního státu být méně účinné než ty použité digitálním médiem, které nemá pravomoc policie ani justice? Jak rozumět tomu, že v politickém prostoru, kde reputace, nedůvěřivosti, nepřátelství utvářejí spisovný jazyk lidských vztahů, byla dána důvěra muži, jehož kšeftaření bylo zjevně dávné a známé mnohým jeho blízkým a zasvěceným?"
