Statečný a rebelantský švihák, který "bohatým bral a chudým dával", podle některých bandita, jehož družina rozdávala zbytek kořisti. Juraj Jánošík se přitom zbojničení věnoval jen rok a půl, přesto se z něj stal snad nejznámější slovenský lidový hrdina. A ač zřejmě nikoho nezabil, byl před 300 lety 17. března po dvoudenním soudu popraven.
Století poté z něho štúrovští národní buditelé udělali legendu a symbol odporu proti panskému útlaku.
Jánošík, který se stal námětem řady slovesných, hudebních i výtvarných děl, byl popraven jako pětadvacetiletý. I to zřejmě přispělo k jeho idylickému obrazu. Nepochybně byl ale statečný; před popravou byl mučen a prý nikoho neprozradil. Než se stal zbojnickým vůdcem, musel složit zkoušku zdatnosti, jejíž součástí byla střelba, přeskakování vatry, souboj s mečem či zručné zacházení s valaškou.
Jánošíkova zbojnická družina mimo jiné pašovala koně z Polska a okrádala bohatší pocestné.
Později začali přepadat zemanské usedlosti, odkud si odnesli cenné předměty a peníze, zbytek, zejména potraviny, přenechali obyvatelům nejbližší vesnice. Traduje se, že kulkou jejich družiny byl zabit jen jeden člověk.
Podle pověsti byl Jánošík dopaden v krčmě díky rozsypanému hrachu, což historici vyvracejí. Zbojníky nehonili po lese, ale zatýkali je na základě udání. To byl i Jánošíkův případ, kterého dopadli v domě jeho přítele a předchozího vůdce družiny, který se usadil ve vesnici pod falešnou identitou.
Juraj Jánošík se narodil v obci Terchová v Malé Fatře asi týden předtím, než byl 25. ledna 1688 ve Varíně pokřtěn. V devatenácti se nechal naverbovat povstalci Františka Rákocziho II. do boje proti Habsburkům. Po porážce rebelie přešel do císařova vojska do strážního oddílu na zámku v Bytči, kde se seznámil s vězněným zbojníkem Tomášem Uhorčíkem, jemuž údajně pomohl k útěku.
V roce 1710 ho otec vyplatil z vojenské služby, aby se mohl vrátit do Terchové na rodinnou usedlost. Záhy se ale připojil k Uhorčíkově zbojnické družině, a když Uhorčík posléze pověsil zbojničinu "na hřebík", předal žezlo Jánošíkovi.
Po jedné sezoně byl ale Jánošík v říjnu 1712 chycen a uvězněn. Údajně za úplatek se mu podařilo utéct, ale půl roku nato byl znovu zatčen.
Soud začal 16. března 1713 v Liptovském Mikuláši. Jako základ mělo sloužit obvinění z vraždy faráře z Domaniže, který zemřel měsíc poté, co ho při jednom přepadení zbojníky zasáhla kulka.
U toho přepadení však Jánošík zřejmě nebyl. Obhájce argumentoval i nízkým věkem obžalovaného a tím, že nemohl zodpovídat za činy starších zbojníků, kteří často jednali na vlastní pěst.
Již druhý den vynesl soud rozsudek a za vedení zbojnické skupiny a účast na loupežných přepadeních Jánošíkovi uložil trest smrti zavěšením za levý bok na hák. Poprava byla provedena týž večer v Liptovském Mikuláši na popravišti zvaném Šibeničky.
Kde byl Jánošík pohřben, se s určitostí neví. Údajně se tak stalo na hřbitově u obce Čemice, která byla začátkem 70. let 20. století zaplavena vodní nádrží Liptovská Mara.
O životě "slovenského Robina Hooda" byla napsána řada knih (v Čechách ho zpopularizoval například román Aloise Jiráska) a natočeno několik filmů. Na plátno Jánošíkův osud převedl například Martin Frič v roce 1935 či v animovanané podobě Viktor Kubal v roce 1976.
Nejnovějším je slovensko-polsko-český film režisérky Agnieszky Hollandové a její dcery Kasii Adamikové Jánošík - Pravdivá historie z roku 2009.
