Svět si letos připomíná sté výročí vypuknutí první světové války. A Britové se rozhodli celou věc pojmout ve velkém. V plánu je řada slavnostních akcí, BBC vysílá speciální pořady. Činí se také Národní archiv, který v digitalizované podobě zveřejňuje široké veřejnosti dosud neznámé dokumenty. Patří mezi ně i žádosti o zproštění vojenské služby.
Jak známo, na počátku první světové války si většina Evropanů myslela, že půjde o krátký konflikt. Věřilo tomu i mnoho vojáků, kteří do bojů často mířili s nadšením a odhodláním. Slavné nápisy jako "Ausflug nach Paris" (výlet do Paříže) na německých vlacích převážejících muže na frontu jsou toho důkazem.
První rok a půl bojů byla v Británii vojenská služba dobrovolná. I přesto se ale do zbraně hlásili statisíce mužů. Do ledna 1915 jich byl milion a číslo dál rostlo. I díky tzv. Derbyho plánu, v rámci kterého byli muži přesvědčování "dům od domu". Motivace budoucích vojáků byly různé (viz níže).
Na přelomu let 1915 a 1916 ozbrojené síly čelily nepříjemnostem. Británie utrpěla fiasko v bitvě o Gallipoli s Osmanskou říší a i počet hlásících se dobrovolníků se začal snižovat, velká část z nich navíc byla nezpůsobilá. Výsledkem bylo vyhlášení povinné vojenské služby v květnu 1916. Bojovat měli jít všichni, kterým bylo mezi 18 a 41 lety.
Branci měli možnost se proti povolání odvolat ke speciálnímu tribunálu (Military Service Tribunal) a také to dělali. Jen za první měsíc podalo žádost o zproštění vojenské služby asi 750 tisíc mužů, do války se za stejnou dobu zapojil zhruba stejný počet.
Odmítnout povolávací rozkaz bylo možné na základě sedmi důvodů. Patřilo mezi ně například to, že dotyčný mohl být užitečnější na jiné pozici v zázemí, způsobení výrazných potíží jeho okolí, zdravotní důvody nebo vnitřní přesvědčení.
Tribunálů byly po Spojeném království asi dva tisíce, vyšší instanci představovaly tribunály hrabství a nejvyšší pak ten londýnský. Národní archiv na internetu zpřístupnil dokumenty tribunálu v hrabství Middlesex na předměstí Londýna.
John Gordon Shallis z Harlesdenu například ve svém odvolání argumentoval tím, že ve válce již zahynuli čtyři jeho bratři a jeho matka má zlomenou nohu. Jeho žádosti bylo vyhověno.
Úředník Harry George Ward z Ponders End žádost vysvětloval svým přesvědčením. "Jsem mezinárodní socialista a mám za to, že válka je porušením etiky vztahu člověka k člověku. Pokud mé odvolání bude zamítnuto, budu se i nadále řídit svými principy nehledě na tresty za odmítnutí uposlechnutí rozkazům," napsal. Měl smůlu. Tribunál usoudil, že jako socialista žádné mravní přesvědčení mít nemůže. Éra Labour Party měla v Británii začít až po válce.
Představa pobytu v zákopech byla pro mnoho Britů děsivá. Historik Dan Snow pro BBC ale nedávno uvedl, že ne všichni na frontě trpěli tak, jak si veřejnost často myslí. "Britská armáda muže průběžně střídala. V zákopech byli tak deset dní z měsíce a z toho maximálně tři dny v první linii. Nebylo výjimkou být mimo frontu i měsíc."
Někteří vojáci, kteří se vyhnuli velkým ofenzivám, se tak podle něj ve válce měli lépe než doma. Především pro muže vyrůstající v nuzném prostředí byl příděl masa, rumu a cigaret skvělou novinkou.
Větší náhled do života bojujících Britů ostatně umožňují jejich deníky, které archiv také zveřejňuje. O postupné digitalizaci 300 tisíc deníků, na které se mohou podílet i dobrovolníci, už informovala i česká média.
Národní archiv toho ale v souvislosti s výročím začátku války nabízí mnohem víc - seznamy válečných hrdinů, pilotů i zajatců. Svou sekci mají také zdravotní sestry, které pomáhaly zachraňovat zraněné.
Nejznámější z nich je bezpochyby Edith Cavellová, která pomohla dvěma stovkám britských vojáků uprchnout z Němci okupované Belgie. Němci ji dopadli a následně popravili. Britská propaganda pak její příklad využila v protiněmecké propagandě.
Pokud jde o Němce, ti se v souvislosti s válečným výročím také snaží. Ve středu představili nový portál evropské digitální knihovny Europeana, na kterém jsou rovněž dostupné statisíce historických dokumentů a stovky hodin filmového materiálu z první světové války.
Na spuštění portálu, jehož cílem je shromáždit na jednom místě co možná nejvíce materiálů k první světové válce a umožnit k nim přístup odborníkům a laické veřejnosti, se v Berlíně podíleli i zástupci německé vlády. Projektu se zúčastnily národní knihovny a filmové archivy z dvou desítek evropských zemí, mezi jinými i český Národní filmový archiv.
