Neplatí zdravotní pojištění, nenechávají očkovat své děti… Občas jim říkají "černé punčochy". Pravověrní kalvinisté jsou i doma v Nizozemsku málo známou náboženskou skupinou.
O nedělích ráno bývá na ulicích vesnice Staphorst jako vymeteno. Jen sem tam se objeví nějaké auto mířící z centra směrem k dálnici. V den Páně se nepracuje, tak je tomu dnes jako před staletími. Vykonávají se jen nejnutnější činnosti a ještě před několika lety nefungoval ve Staphorstu v neděli ani bankomat.
Sedmý den v týdnu se tráví s rodinou. Po deváté ráno se venku objeví hloučky tmavě oblečených lidí mířících ke kostelu s prostou cihlovou věží. Ženy mají sukně a většina klobouk. Některé starší si oblékly místní kroj sestávající z černé sukně, modré zástěry, zdobeného šátku přes rameno a černých punčoch i bot.
Podle nich se přívržencům této konfese občas říká "církev černých punčoch". Nutno podotknout, že tento výraz získal časem poněkud posměšný nádech.
Pravověrní kalvinisté patří k nejortodoxnějším z řad protestantských reformovaných církví (gereformeerde kerken). V neděli odpoledne v půl druhé se jde do kostela podruhé. Na kostelní zdi ve Staphorstu visí nápis: Filmování a fotografování přísně zakázáno.
Místní farář má značnou autoritu. Když něco zakáže, respektují to členové obce téměř jako zákon. Lidé zvenčí si připadají jako v jiném světě. Přirovnávání k americkým amišům však kulhá.
Ortodoxní kalvinisté jsou sice uzavřenou skupinou s vlastními názory, zvyky a životem, jenž se odlišuje od většiny, ale jsou součástí nizozemské společnosti.
S tolerancí vůči jinověrcům jsou však na štíru. A nejde pouze o muslimy, jimž nedůvěřují, ale také o katolíky. Ještě stále se o nich vyjadřují jako v dobách boje o nezávislost na Španělsku. Jsou to nepřátelé a papež je babylonská děvka. Jedinou správnou vírou je ta jejich - staphorstská. Nebo třeba elspeetská, uddelská, munspeetská… Podle toho, kde žijí.
V nouzi pomohou souvěrci
Tvrdé jádro ortodoxních kalvinistů odmítá dokonce zdravotní pojištění a nenechává své děti očkovat. Část nepojišťuje automobily. "Z důvodů přesvědčení," vysvětluje Henriette de Bontová z Neder-Betuwe. Nikdo z její rodiny není očkován ani zdravotně pojištěn. Nejsou zdaleka sami. Podle čerstvých údajů nizozemských úřadů žije bez vakcinace kolem třiceti tisíc Nizozemců a asi jedenáct tisíc jich nemá zmíněnou pojistku.
Nemoci, nehody nebo přírodní katastrofy jsou v jejich vidění světa trestem božím, který k tomu má své dobré důvody. Proč by se měl člověk pojišťovat, když neví, zda se něco stane? Pokud tak učiním, dávám bohu najevo, že mu nedůvěřuji. Bůh na mě sešle nemoc nebo mě nechá uzdravit, pokud sám chce.
Návštěvy u lékaře či užívání léků však pro ortodoxní kalvíny problém nejsou. Musíme být starostliví, ale ne znepokojení, vysvětlují tento zdánlivý paradox.
Neočkovaní lidé dělají státu opakovaně starosti. Tak tomu bylo během epidemie dětské obrny roku 1993, kdy ochrnulo šest desítek lidí, o šest let později při řádění spalniček anebo roku 2008, když lékaři poprvé po dvaceti letech čelili epidemii příušnic - opět mezi neočkovanými.
Co si má ale člověk bez zdravotní pojistky počít, když se zraní či těžce onemocní a na drahou léčbu mu nestačí peníze? V takovém případě pomohou hlavně souvěrci. V poštovní schránce potřebného začnou přistávat obálky s penězi od anonymních dárců. Všichni vědí, kolik dotyčnému chybí, a nezbytná suma se prý vždy sejde. I kdyby mělo jít o desítky tisíc eur.
Stát však začal používat jakýsi trik. Pokud kalvinista neplatí zdravotní pojistku, musí on sám nebo jeho zaměstnavatel odvádět o něco vyšší daně. Část sumy se pak ukládá na zvláštní účet, jejž lze použít v případě nouze. V zemi, která vznikla z válek o víru v časech reformace, patří náboženská svoboda k národním mýtům. A pravověrní kalvíni jsou nedotknutelní.
Cesta biblickým pásem
Žije část reformovaných opravdu výrazně jinak než většina (rodilých) Nizozemců?
"Nevěřící Tomáš" Willem Oostrebeek se před několika lety vydal na pouť po vlastní zemi a výsledkem je kniha Pás boží (De gordel van god).
Dokonce i auta mají ponejvíce černá, píše s údivem autor, jehož dílko aspiruje na průvodce Nizozemce po jeho známých neznámých sousedech. A to přesto, že přísně kalvinistické prostředí popisují v knihách i někteří moderní nizozemští spisovatelé.
Název Oostrebeekovy knihy není výplodem fantazie, neboť drtivá většina ortodoxních kalvinistů žije geograficky skutečně v jakémsi pásu táhnoucím se od Overijsselu po Zeeland. Romantické vysvětlení pásu (bijbelgordel) praví, že tudy vedla hranice mezi znepřátelenými oranžskými protestanty a španělskými, tedy římskými katolíky.
Na rozdíl od ostatních protestantů nepoužívají ti pravověrní modernější překlady knihy knih, ale stále sahají po takzvané Stavovské bibli (její překlad zadaly nizozemské generální stavy) z roku 1637. Při bohoslužbě zpívají žalmy z 16. až 18. století. U bible nejde jen o archaický jazyk, ale také o jinou teologickou perspektivu.
Děti posílají ortodoxní do vlastních kalvínských škol, kam se nepouštějí jinověrci, natož cizinci. Většinou nechodí do kina a divadla, samozřejmostí nejsou ani televize a internet, třebaže nejde o tabu. Na média hledí kriticky.
"Moji rodiče jsou smutní z toho, že chodím na diskotéku. Ale raději mě vidí tančit na dýze než v konkurenčním kostele," píše na webu dívka z Wekeromu.
Večery tráví rodiny pokud možno spolu, děti jsou darem, na němž bůh staví své království. Je běžné mít pět a více potomků, matka má v rodině ústřední roli. Muž a žena jsou rovnoprávní, ale každé pohlaví hraje u ortodoxních jinou úlohu.
Ženy tak například nepůsobí v politice (podle bible prý nemají pasivní volební právo) ani ve vlastní Státoprávní reformované straně (SGP), za což pravověrní sklízejí kritiku. Museli kvůli tomu dokonce čelit žalobám zvenčí, ale soudy do vnitřních věcí SGP nezasáhly.
Nechceme euro
SGP, strana pravověrných, byla založena roku 1918, a je tak nejstarší partají v zemi a v současnosti má dva poslance v parlamentu. V nedávném celonárodním testu, v němž se měřila "kalvinističnost" Holanďanů, vyšel jejich průměrný C-faktor (podle Kalvína, Calvijn) na 56 procent. Ti mladší dokonce vyšli z testů jako "kalvinističtější" než starší generace. Že by začalo být moderní heslo "zpět ke kořenům"?
Viditelně nejdále v odporu k novým, neprotestantským pořádkům zašly na čtyři desítky věřících v Ijsselmuidenu. Nedotýkají se eur a platí jen bezhotovostně. Přelepují si také znak EU na poznávacích značkách aut. Pokuty, jež jim za to uděluje policie, jednoduše neplatí.
Vinu na tom má kruhový znak EU s tuctem hvězd, což je prý katolický symbol (znamení na nebi ve Zjevení Janově), s jehož pomocí se Vatikán snaží uchvátit moc nad Evropou.
