Keltský tygr ukázal zuby. Irské "ne" reformní smlouvě

Co teď, Evropo? Irové ve čtvrtečním referendu odmítli smlouvu o reformě Evropské unie poměrem 53,4 ku 46,6 procentům hlasů. Volení komise uvedla, že odmítači smlouvy získali zhruba 100 tisícovou převahu.

Irové svým rozhodnutím vážně zkomplikovali reformní proces v EU, neboť lisabonská smlouva ke své platnosti vyžaduje souhlas všech 27 členů unie. Smlouvu prozatím ratifikovalo 18 členských států.

Z Bruselu a dalších metropolí zaznělo zklamání z výsledku čtvrtečního plebiscitu, ale současně naděje, že nastalá krizová situace bude překonána.

Předseda Evropské komise José Barroso řekl, že státy by neměly dělat unáhlené závěry. Barroso již mluvil s irským premiérem Brianem Cowenem, který ho údajně ujistil, že ani on sám nepovažuje lisabonskou smlouvu za "mrtvou". Podle Barrosa je ovšem nyní na Irsku, aby celou situaci analyzovalo a ostatním členským státům ukázalo, jak hodlá odpovědět na obavy irských voličů.

ČTĚTE TAKÉ: Klaus: Irské zamítnutí je vítězstvím svobody a rozumu

V některých z 18 zemí, které dosud lisabonskou smlouvu schválily, ale ještě k ratifikaci chybí podpis prezidenta, který se například v Polsku nezdá být jen formalitou. Kromě těchto 18 států smlouvu schválily též jedna komora parlamentu v Nizozemsku a v Británii a obě komory v Belgii, kde ale chybí souhlas několika regionálních parlamentů.

Hlasování se nekonalo v ČR, v Itálii, ve Španělsku, ve Švédsku a na Kypru. Irové ve čtvrtečním referendu smlouvu odmítli (blíže grafika).

Oficiálně končí ratifikační proces lisabonské smlouvy uložením ratifikačních listin u italské vlády a v platnost smlouva vstoupí buď 1. ledna 2009, pokud budou do té doby uloženy všechny ratifikační listiny, nebo prvním dnem měsíce následujícího po uložení ratifikační listiny posledním státem. Smlouvu musí ratifikovat všech 27 členských zemí, jinak nevstoupí v platnost.

Irské "ne" lisabonské smlouvě vyvolalo v Evropském parlamentu o řadu převážně zklamaných reakcí. Většina z nich se shoduje v jednom - je třeba pokračovat v ratifikaci smlouvy a zamyslet se nad budoucností unie.

Zklamání avizoval třeba Joseph Daul, šéf největší parlamentní frakce EPP-ED. "I když jsem zklamán irským 'ne' v hlasování, musíme přijmout toto rozhodnutí irských voličů a zabývat se jeho důsledky. Irská vláda bude muset uvést důvody rozhodnutí irských voličů na Evropské radě příští týden," řekl Daul.

Nevhodnost referend?

"Irské 'ne' zase jednou ukázalo, že národní referenda nejsou adekvátním nástrojem pro rozhodování o evropských otázkách," uvedli lídři zelených v EP v prohlášení. "Zmanipulované a nepravdivé informace o podstatě smlouvy a záměrně nepřístupný text smlouvy učinily konstruktivní debatu o jejich opravdových otázkách nemožnou," dodali.

Zelení rovněž poukázali, že zhruba půlka Irů nehlasovala. "Mají na to sice demokratické právo, avšak není skutečně demokratické, že méně než milion lidí může rozhodnout o osudu téměř půl miliardy Evropanů," dodali.

Důležité podle Daula i řady dalších je, aby ratifikace pokračovala. Šéf EPP-ED také zalitoval, že kampani dominovala témata, která nemají se smlouvou nic společného.

Podle šéfa socialistické frakce v EP Martina Schulze, jehož seskupení je druhou nejsilnější skupinou, budou státníci muset na summitu unie, který bude ve čtvrtek a pátek v Bruselu, veřejně nastínit, jakou teď mají představu o budoucnosti unie.

Hluboké zklamání už vyjádřili i liberálové (ALDE). "Pokud si z Irska máme vzít nějaké jasné ponaučení, pak to, že příliš málo lidí ví, o čem unie je," prohlásil jejich europoslanec Graham Watson.

Podle bývalého dánského europoslance a jednoho z představitelů kampaně proti přijetí smlouvy Jense-Petera Bondeho by lisabonská smlouva měla jít po odmítnutí v Irsku "do archivu" stejně jako euroústava, kterou zamítli lidé v referendech v roce 2005 v Nizozemsku a Francii. Začít by naopak měl nový proces s cílem najít taková pravidla hry, které budou Evropany spojovat, nikoli je rozdělovat jako v případě této smlouvy.

"Není v tuhle chvíli žádoucí propadat nějakým hysterickým komentářům či katastrofickým scénářům," řekl český europoslanec Jan Zahradil. K rozhodnutí Irů je podle něj nyní třeba přistupovat stejně, jako tomu bylo v případě zamítnutí euroústavy v roce 2005.

Tehdy se ale EU ponořila do hluboké krize a následně do zdlouhavých a mnohdy vypjatých vyjednávání. Ta nakonec vyústila v lisabonskou smlouvu, která na rozdíl od euroústavy nenahrazuje všechny předchozí smlouvy, nýbrž je má jen doplnit. "Pokud by byla snaha vyřešit to nějakým politickým tlakem nebo nějakými právními kličkami, tak to by opravdu dobré nebylo. Myslím, že by to oslabilo důvěru v celou EU a její schopnost sebereflexe," dodal Zahradil.

Foto: AP a tisková služba parlamentu EU