Už dvě desítky let se ve Spolkové republice rozdává potřebným jídlo, které by jinak skončilo v popelnicích. Systém funguje díky desítkám tisíc dobrovolníků. Co říci jiného, než že jde o dobrou, chvályhodnou věc. Dlouhé roky tomu tak opravdu bylo. Už nějaký čas se ale proti systému, který má název Tafel (česky tabule, prostřený stůl), formuje hlasitý protest. Uplynulý víkend se v Berlíně dokonce přenesl i na ulici.
Ovoce, zelenina, jogurty, chleba... Podle studie Stuttgartské univerzity skončí v Německu každý rok na skládkách odpadu asi 11 milionů tun potravin. Co by jinak průmysl, obchod nebo domácnosti vyhodily, nasycuje dnes v Německu zhruba půldruhého milionu lidí. Před sedmi lety to byla jen třetina.
Dobrovolní spolupracovníci celkem 910 "Tafeln" v celé zemi jídlo, které by se jinak zlikvidovalo, shromažďují a rozdávají, případně za symbolickou sumu prodávají těm, kteří trpí nedostatkem. Jde přirozeně o potraviny, jež jsou bez rizika poživatelné i po skončení záruční doby.
Nad bohulibou činností bdí zastřešující organizace Bundesverband Deutsche Tafel. Iniciativa přitom roku 1993 začínala opravdu v malém. Život jí vdechla skupinka žen, které se rozhodly zachraňovat jídlo určené k vyhození.
Dnes jsou Tafeln profesionální organizací, která má pouhých 20 placených zaměstnanců, ale 50 tisíc dobrovolníků. Jde o jedno z největších sociálních hnutí dnešní doby. Podobně jako u jiných dobročinných organizací jde o velmi oceňovanou formu občanské angažovanosti.
Svou aktivitu považují dobrovolníci za dvojnásob kladnou. Bojují nejen proti chudobě, ale i proti plýtvání potravinami. Ursula von der Leyen (CDU), spoková ministryně práce a sociálních věcí, chválí Tafeln jako "úspěšný model". Katrin Dagmar Göring-Eckardtová (Zelení), viceprezidentka Spolkového sněmu, hovoří dokonce o "malé živoucí utopii". Tento veskrze kladný image utržil ale v poslední době řadu šrámů.
Kritici Tabulí, které se prostírají jídlem zralým do popelnice, se začali formovat na počátku loňského roku. Jejich akce zatím vyvrcholily ve dnech 26. až 28. dubna v německém hlavním městě. Kritiky podporují také někteří vědci a část médií.
Svůj negativní postoj opírají o celou řadou argumentů. Původně dobrá myšlenka, jež měla být spíše nouzovým řešením, se podle nich stala organizací zaměřenou na expanzi. Rozdávání prošlých potravin prý chudobu nejen posiluje, ale chudým dokonce škodí, neboť charitativní aktivismus se zaměňuje za boj proti příčinám bídy.
Politici prý mohou aktivistům Tafeln jen tleskat, protože je svým způsobem zbavují odpovědnosti za selhávání sociálního státu. Občané sociálního státu by měli být zajištěni tak, aby nebyli odkázáni na milodary. Kritika Tafeln nemíří na ty, kdo v nich ve svém volném čase a zadarmo pracují, ale na společnost jako takovou.
Podle politologa Petera Grottiana hraje stát v čase rozkvětu Tafeln mrtvého brouka. "Tabulování" společnosti je podle něj další formou "ponižování".
Sabine Werthová, která kdysi zakládala Tafel v Berlíně, považuje však podobné argumenty za pochybné. Nevěří, že si lidé ve své nouzi libují. "Většina nechce být odkázaná na naši pomoc a chce se ze své prekérní situace co nejrychleji dostat."
K výdejním místům Tafeln u kostelů a charitativních zařízení přicházejí děti, těch je asi třetina, mladí lidé a dospělí. V poslední době přibývá důchodců. Podle Werthové Tafeln nejen zmenšují jejich nouzi, ale pomáhají jim poznat situaci, v níž se ocitli, a přijímat pomoc od jiných.
Tafeln se staly i důležitými fóry, na nichž si postižení chudobou setkávají s jinými lidmi a vyměňují si s nimi užitečné informace a zkušenosti, argumentuje.
