Lisabon zpečetěn není, palác pro prezidenta je připraven

Osud Lisabonské smlouvy není zdaleka jistý, ale nová budova pro nového  prezidenta Evropské unie už stojí. Palác Résidence stojí kousek od kruhového náměstí Shuman, které je centrálním místo nevzhledné bruselské euročtvrti.

Nedávno dokončená budova za 308 milionů eur je architektonicky nepozoruhodná. Pokud ale Irové řeknou ano Lisabonské smlouvě a text následně podepíší polský i český prezident, získá na nebývalé atraktivnosti.

Získat post evropského prezidenta, který by měl podle smlouvy reprezentovat Unii na venek a řídit summity, má podle britských médií největší šanci expremiér Tony Blair. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se podle diplomatů rozhodl, že Blair je nejlepší kandidát. A německá kancléřka Angela Merkelová už údajně není tolik proti.

Vedle Blaira, o jehož jménu se spekuluje už dlouhé měsíce, bývá zmiňován i bývalý španělský premiér Felipe González a lucemburský předseda vlády Jean-Claude Juncker.

Blairova kandidatura tím získala na vážnosti, ač není u mnoha svých evropských kolegů příliš oblíben zejména kvůli jeho angažmá ve válce v Iráku. Navíc Británie nepatří  do eurozóny ani do společného prostoru bez hraničních kontrol.

V Blairův prospěch hraje především jeho charisma, komunikační schopnosti a talent strhnout na sebe pozornost. Jednoduše není nudný, což se o většině ostatních politiků nedá říci. Evropský lídrům je jasné, že bez těchto předpokladů jako by nový post neexistoval.

Co všechno by měl přesně nový šéf Unie dělat, tedy jaké jsou jeho pravomoci, není však zcela zřejmé.  Měl by být stálou tváří Evropské unie, aby okolní svět věděl komu volat, když chce vytočit číslo Evropské unie.

Zejména první prezident bude tvůrcem tohoto úřadu. Může se stát pouhým nosičem vzkazů od čínského či amerického prezidenta pro vlády členských států anebo silným vůdcem, který určuje evropské priority.

Dosud se předseda Evropské rady sdružující vlády členských zemí mění každých šest měsíců a je jím vždy premiér či hlava státu právě předsedající země. Nový unijní prezident by měl být volen na dva a půl roku, maximálně by pak mohl tuto funkci jeden politik vykonávat pět let.

Přesto se Unie jakési dvojhlavosti nevyhne. Na mezinárodní jednání typu G20 by jezdil jak nový prezident tak i předseda Evropské komise, který bude mít v rukou více reálných pravomocí. Navíc oběma se v angličtině říká prezident, což vzhledem k podobnosti titulů sotva přispěje k přehlednosti. A také tu bude nový „ministr zahraničí" s posílenými pravomocemi. Lze očekávat tuhý souboj a pozornost a tedy vliv.  

Otázkou je, zda se Blairovi podaří navázat na v mnohém hvězdné roky jeho kariéry, kdy byl premiérem. Před čtyřmi roky Británie předsedala Evropské unii a Blair se pokoušel do Unie nalít novou krev. Nepodařilo se mu to. Předsednictví bylo chaotické a paralyzované nedávno odmítnutou evropskou ústavou. Přesto nikdo jiný, kdo by mohl post evropského prezidenta tak říkajíc vytvořit, zjevně neexistuje.

Foto: ČTK/AP, Wikipede a Reuters