Západní umělci včetně humoristů se vyhýbají stále větším obloukem tématům souvisejícím s islámem. Je to pro ně horká půda, na které jde i o život. Tváří v tvář islámu tak jsou v západní společnosti akutně ohroženy svobody, za které její občané bojovali celá staletí. Čerstvým příkladem střetu umělce s islámem je německý kabaretiér Dieter Nuhr (53), na kterého podal trestní oznámení salafista, tedy radikální islamista, z Osnabrücku.
Pokud se kauza ocitne před soudem, hrozí Nuhrovi až tři roky vězení, v lepším případě jen peněžitá pokuta. Salafista Erhat Toka tvrdí, že kabaretiér haní a uráží náboženská vyznání a náboženská společenství.
"Islám je tolerantní jen tak dlouho, dokud nemá žádnou moc, a my se musíme bezpodmínečně postarat o to, aby to tak zůstalo," zní jedna z už slavných vět německého humoristy, za niž sklízí potlesk při vystoupeních po celé Spolkové republice.
Anebo: "V islámu je žena sice svobodná, ale v první řadě osvobozená od toho, muset vše rozhodovat." (...) "Kdyby člověk nevěděl, že je korán boží slovo, mohl by si myslet, že ho napsal chlap."
Jedním z hlavních výrazových prostředků německého kabaretiéra je tichá ironie. Nepřináší halasná poselství. V mnoha svých scénkách se vyslovuje satiricko-ironicky o islamistech. Mnozí mu tleskají, jiní, hlavně muslimové, nikoli. Že má trefné pointy a umí obratně zacházet se slovem, může ovšem komikovi sotvakdo upírat.
Nedávno byl za své verbální umění oceněn ctihodnou jury v Kasselu. Získal cenu Jacoba Grimma za německý jazyk za rok 2014. Ocenění nese jméno jazykovědce, lexikografa, významného germanisty a také (spolu)autora slavných pohádek.
Nuhr studoval umění a historii. V roce 1987 začal vystupovat na různých scénách, od roku 1994 křižuje Německo jako sólový kabaretiér. Několikrát byl zvolen nejlepším komikem roku, svůj pořad má i ve veřejnoprávní televizi (Nuhr im Ersten).
Protesty mezi muslimy vyvolával kabaretiér v minulosti poměrně často. Salafistu, jenž na něj podal trestní oznámení, namíchly takové výroky Dietera Nuhra, jako že je přímá souvislost mezi islámem a násilím.
Dále pak třeba citace z koránu, kde Mohamed vyzývá k zabíjení nevěřících - tedy nemuslimů. Podle Toky, který má turecké kořeny a německý pas, jsou podobné výroky vytržené z kontextu. "Nejsou," prohlásil už kdysi kabaretiér.
Mohamedán, který vede školu bojových sportů, si půjčuje výraz od kritiků islámu a označuje komika za "kazatele hlásajícího nenávist". Blbě a hloupě štve proti muslimům a jeho program urážení menšin se prý negativně projevuje na soužití vyznavačů islámu a zbylé německé společnosti.
"Sluníčko svítilo, mráček se smál,
Jusúf se nám oddělal.
Pás s třaskavinami pečlivě utahoval,
pak zvesela explodoval."
Zhruba tak lze přeložit jednu z Nuhrových říkanek na téma radikální islám, které zvedají mandle jeho vyznavačům. Minulou sobotu, když měl Nuhr vystoupení v Osnabrücku, svolal proti němu Toka demonstraci několika set muslimů, hlavně islamistů.
Podobné akce, znásobené diktátem politické korektnosti, dokážou nejen německým umělcům a humoristům nahnat strach. Namísto muslimských fanatiků se tak raději trefují třeba do politiků, bankéřů či kapitalistů. Od nich nehrozí nikterak velké riziko, natož krchov.
Už dlouhé roky se v Evropě snaží muslimové, radikální i neradikální, oklešťovat svobodu názorů a umělecké tvorby zdejších demokracií. Zčásti se jim to daří. Někde více, jinde méně.
Nuhr patří každopádně mezi umělce, kteří se zastrašit nenechají. Nůžky cenzorství a falešné politické korektnosti v jeho hlavě zatím neřádí.
Příkladů, kdy umělci v Evropě raději couvli, než aby měli problémy s islámem, je už bezpočet. Pokud jde o Německo, asi první a současně nejslavnější náraz na zeď mohamedánské víry zažil známý komik Rudi Carrel už roku 1987. Tehdy si ve svém satirickém pořadu Tagesschow vzal na mušku fanatismus kolem íránského revolučního vůdce ajatolláha Chomejního.
Ve vtipném spotu se objevily jeho plně zahalené hysterické obdivovatelky, jak mu na pódium házejí své spodní prádlo - jako fanynky při koncertech popových hvězd. Reakce? Carrelovi vyhrožovali smrtí, íránský ambasador opustil demonstrativně Bonn a němečtí diplomaté se téměř omluvně kroutili před Teheránem. Od komika se nepřímo distancovali. Jak si mohl dovolit takové agresivní vměšování do perských vnitřních záležitostí...
Kuriózní bylo, že nešťastný Rudi Carrel, původem Holanďan, byl naprosto apolitický srandista. Skeč s náboženským motivem zabloudil do jeho šou spíše omylem.
Tehdy, roku 1987, šlo však ještě o zlobu a výhrůžky zvenčí, z dalekého Orientu. Od doby, kdy se muslimové ve velkém usídlují v Evropě, jde o islámské, případně islamistické nebezpečí v našem bezprostředním okolí!
Deset let po kauze Rudi Carrel versus ajatolláhové zabránili roku 1993 protesty muslimů ve švýcarské Ženevě předčítání z divadelní hry Mahomet (celý název zní Fanatismus aneb O prorokovi Mahometovi; Le Fanatisme, ou Mahomet le Prophete) od slavného osvícence Voltaira. Švýcarské úřady tehdy zkrátka kapitulovaly před bigotními muslimy.
Roku 2005 stáhli v Berlíně z herního plánu kvůli bezpečnostními riziku ze strany muslimů Mozartovu operu Idomeneus (Idomeneo, re di Creta; Idomeneus, král krétský), ačkoli vůbec nepojednává o islámu. Režisér opery v ní ale chtěl použít nějaké typické muslimské rekvizity.
To jsou jen vybrané případy z mnoha.
Mezitím byl mimo jiné zavražděn fanatickým muslimem nizozemský kritik islámu a filmař Theo van Gogh (2004) a bezmála celosvětovou politickou krizi vyvolaly karikatury Mohameda v dánském listu Jyllands Posten (2005).
Dieter Nuhr nyní v rozhovoru pro list Die Welt ujišťuje, že nemá žádný zájem urážet muslimy. A pokud jde o výroky muže, salafisty, jenž na něj podal trestní oznámení, že je kazatelem nenávisti, pak je to z humoristického hlediska skvělý výkon.
Kabaretiér v interview zdůrazňuje, že nemá pochopení pro to, že dlouho vybojovávané svobody se už nyní neberou vážně, když se proti nim postaví islamisté. Jde zjevně o konflikt hodnot. Jeho kolegové jdou raději cestou, která nebolí. Stáhnou se, aby je náhodou nenazvali "islamofoby". Člověk musí mít dnes strach před fyzickým násilím.
Nálepku islamofob si dnes snadno a rychle vyslouží každý, kdo se odváží kritizovat islám.
Redaktor Weltu připomíná, že také Nuhrovi kolegové Harald Schmidt a Eckart von Hirschhausen otevřeně přiznali, že od toho raději dávají ruce pryč. Mají prostě strach. Nuhr sám říká, že žádný konkrétní strach nemá. Neuráží prý ani proroka, ani náboženství.
Na otázku, co říká argumentu, že teror v arabském světě nemá nic společného se skutečným islámem, kabaretiér jasně odpovídá: "To je přece nesmysl. Přirozeně to má co dělat s islámem. V koránu jsou, samozřejmě, pasáže, které vyzývají i násilí."
V deváté súře se například píše: "Zabíjejte je (nevěřící) všude, kde je dostihnete..." Islám je podle něj jediné náboženství, jehož svatá kniha sestává jen z pokynů, co dělat.
