Německý ústavní soud se obrací na Soudní dvůr Evropské unie. Má pochybnosti o programu nákupu dluhopisů, který provozuje Evropská centrální banka (ECB). Soud v německém Karlsruhe tak reaguje na tři ústavní stížnosti podané některými německými politiky a vysokoškolským učitelem.
ECB nakupuje od března 2015 dluhopisy a další cenné papíry ve snaze zvýšit inflaci a povzbudit konjunkturu v Evropské unii (EU). Aktuálně na ně vynakládá 60 miliard eur (1,6 bilionu Kč) měsíčně. Na konci roku 2017, kdy se předpokládá ukončení takzvaného programu odkupu aktiv veřejného sektoru (Public Sector Purchase Programme), by celkově uvolněná částka mohla dosáhnout 2,3 bilionu eur (60 bilionů Kč).
Podle názoru zakladatele strany Alternativa pro Německo (AfD) Bernda Luckeho, bývalého politika a člena konzervativní strany CSU Petera Gauweilera a berlínského profesora Markuse Kerbera tak ECB provozuje vlastní hospodářskou politiku, což má být úkolem ministrů financí. Navíc se takzvaným kvantitativním uvolňováním nejen podle jejich názoru údajně financují státní rozpočty zadlužených jihoevropských zemí, což evropské smlouvy zakazují.
Fakt, že se Karlsruhe obrací na unijní soud, potvrzuje, že stížnost bere vážně, napsal na svém webu německý týdeník Der Spiegel. Ovšem vzhledem k tomu, že unijní ústavní soud již v minulosti s menšími úpravami podpořil spornější systém nákupu nouzových dluhopisů ECB, nejsou šance stěžovatelů na úspěch stížnosti velké.
Soudní řízení se oznámeným krokem německého ústavního soudu do rozhodnutí soudu unijního přerušuje. V krajním případě by němečtí ústavní soudci mohli německé centrální bance, která je největším nákupčím dluhopisů v rámci programu PSPP, účast v něm zakázat.
