Neonacisté si z Drážďan vytvářejí poutní místo

Pro Spolkovou republiku živoucí ostuda. Kolem šesti tisíc příznivců extrémní pravice dorazilo tento víkend do Drážďan, aby využilo či spíše zneužilo vzpomínku na bombardování města před 65 lety. Nezabránilo tomu ani až 12 tisíc lidí, kteří se sešli na protidemonstraci.

Drážďanští jsou hrdí na svůj Kostel Panny Marie (Frauenkirche; přesně přeloženo Kostel naší paní). V pátek večer a v sobotu dopoledne se před luteránským svatostánkem shromáždily stovky lidí, aby při připomněli památku tisíců lidí, kteří zahynuli při kontroverzním spojeneckém bombardování Drážďan mezi 13. a 15. únorem 1945.

Frauenkirche, jenž byl při bombardování zničen, byl později nákladně a složitě rekonstruován (slavnostně otevřen v říjnu roku 2005) jako symbol smíření mezi tehdy válčícími mocnostmi. Obnova kostela trvala celých 13 let.

Jiné, strašidelné Drážďany, lze ale 64 let po válce spatřit rovněž v jejich centru, píše německý tisk. V sobotu odpoledne ulicemi táhlo na šest tisíc neonacistů z celé Evropy. Také oni přišli, aby vzpomínali. Už sem přicházejí celých deset let, každý rok.

Ze vzpomínky na bombardování Drážďan se stal highliht radikální pravice, konstatuje magazín Spiegel. V Drážďanech chtějí vyhrát boj o paměť a ujistit sami sebe o svých syrových mýtech. Například že s Drážďany bylo srovnáno se zemí „nevinné" kulturní město. Nebo že v ohni bomb zahynuly stovky tisíc lidí.

Se všemi těmito legendami zatím naposledy zametla roku 2004 komise historiků, kterou ustavilo město Drážďany (viz rámeček). Podle ní zemřelo při bombardování na konci války 25 tisíc lidí. A Drážďany nebyly vůbec žádnou nevinnou Florencií na Labi.

Spojenečtí historici poukazují na to, že Drážďany byly v době útoků spojeneckých bombardérů snad posledním významným dopravním železničním uzlem Třetí říše, který do té doby unikal bombardování a proto byl plně funkční.

Nadto pracovala většina podniků ve městě přímo či nepřímo pro zbrojní průmysl. V Drážďanech Hitler strategicky připravoval válku na východní frontě.

To ale přívržence neonacismu, kteří v sobotu pochodovali nákupní zónou v centru Drážďan, zjevně příliš nezajímá. Anebo to nechtějí slyšet. Akci jim povolila drážďanská politika. Mladý landsmanšaft Východního Pruska, rovněž účastník marše, nazval tento „smutečním" (Trauermarsch). Smutek ale patří výlučně německým obětem, zbytek dějin se maže, pokračuje Spiegel.

Do Drážďan přišli všichni: zástupci kamarádství (Kameradschaften), buršáckých spolků (Burschenschaften) a přirozeně také politici z frakce neonacistické NPD v zemském parlamentu v Sasku. Dorazil i spolkový šéf NPD Udo Voigt.

Jako téměř vždy při podobných akcích se chovali spořádaně, umírněně, tiše. Co chtějí říct, mají na svých transparentech.

„Bombový holocaust spojenců". „Historická pravda přináší duševní svobodu". Anebo: „Čest německým „Trümmerfrauen", což je označení pro ženy, které po válce odklízely trosky.    

Demonstrantů odmítajících propagandistické zneužívání této události neonacisty se v Drážďanech sešlo až 12 tisíc. Policie se maximálně snažila držet oba tábory odděleně, krátkým střetům však nezabránila. Jen na náměstí Schlossplatz došlo krátkodobě k potyčkám mezi příslušníky policie a autonomní scény.

"Neonacisté požadují odplatu. My stavíme proti ní naši vůli po míru," prohlásila starostka Drážďan Helma Oroszová. Spolupředsedkyně Zelených Claudia Rothová odsoudila snahu krajní pravice brát si drážďanské oběti jako rukojmí.

"Když pravičáci mluví o takzvaném bombovém holocaustu v Drážďanech, je to od nich pokus relativizovat nacistické panství teroru. To je skutečný, ale zvrácený smysl jejich prolhaného nacistického smutku v tomto městě," zdůraznila.

Předchozí německý kancléř Gerhard Schröder při 60. výročí bombardování Drážďan odmítl pokusy vymazat zodpovědnost nacistického Německa. "Není důvod, abychom nenosili smutek za naše mrtvé. Jsou to také oběti. Důležité je ale to, že není možné zříci se zodpovědnosti za válku," řekl.

Foto: archiv, AP a Reuters