Nad nizozemskými coffee-shopy, jednomu ze symbolů země i oblíbeném cíli Čechů i dalších cizinců, se začínají stahovat husté mraky. Může za ně zákon, jenž začíná platit od úterý ve třech jižních provinciích a od počátku příštího roku v celém Holandsku. Kvůli němu si lehké drogy v coffee-shopech budou moci koupit jen lidé s trvalým pobytem v Nizozemí.
Nepřekvapí možná, že norma vyvolává vášně i slova o diskriminaci a absurditě. Podniky budou muset vystavit klientům "kuřácké pasy", tedy členské průkazky, přičemž jejich počet bude omezen na dva tisíce kusů na coffee-shop, kterých je v Nizozemí kolem 650.
"To je absurdní. Jen maastrichtské coffee-shopy (13) mají ročně kolem 1,8 milionu návštěvníků," zdůrazňuje v rozhovoru s ČTK a Českým rozhlasem majitel coffee-shopu Easy Going a šéf sdružení maastrichtských vlastníků podobných podniků Marc Josemans.
Nový zákon
On i návštěvníci jeho zařízení poukazují na v jejich očích těžce přijatelný dopad nového zákona. Ten umožní případnou registraci jen lidem, kteří mají v zemi trvalý pobyt. To povede k vyloučení Holanďanů žijících v zahraničí. Toto je citlivé zejména pro Maastricht, který leží jen pár kilometrů od hranic a v některých jehož coffee-shopech cizinci a Holanďané žijící v Belgii tvoří přes 90 procent klientů. Týká se to ale i dalších příhraničních měst.
"Lidé jsou naštvaní," říká v Josemansova coffee-shopu 49letá Lisette. Žije sice léta v Belgii, avšak je nizozemskou občanskou i dlouholetou klientkou tohoto "doupěte", které září novým dřevěným obložením, moderním vybavením a jehož zdi jsou vybaveny několika akvárii s mořskými rybkami. "Když moc jíte, když moc pijete, když moc kouříte, tak to dobré není," zdůrazňuje Lisette. "Ale tohle je dobré místo," dodává. Registrovat se prý rozhodně nehodlá, i pokud by to bylo v Easy Going možné, což nebude.
Josemans i další majitelé coffee-shopů se vstup zákona v platnost pokoušeli zastavit. Obrátili se na soud, který ale v pátek dal normě zelenou. Tím odpor nekončí. Žádný z majitelů obchodů v tomto městě se nehodlá podvolit, cizince budou dál pouštět. Jenže je jasné, co bude následovat - radnice nebude mít jinou možnost, než Easy Going i další podniky zavřít.
"Teď už víme, že v Nizozemí je možné od 1. května diskriminovat. My ale diskriminovat nebudeme. Umožním přístup i lidem z jiných zemí, kteří nejsou rezidenty v Holandsku i těm Holanďanům, kteří se nechtějí registrovat," zdůrazňuje bojovně šéf maastrichtského sdružení. Jakmile mu podnik zavřou, mohou se rozeběhnout další soudní pře. Od nich si už Josemans slibuje pozitivnější výsledek než od toho pátečního.
Nejasná budoucnost
Blízká budoucnost pro jeho coffee-shop i další podniky z jižních provinciích a jejich návštěvníky každopádně není nijak růžová. "Stále mohou jet do Amsterodamu i dalších míst, a to až do konce roku. Doufejme, že pak už bude nový verdikt, který bude o poznání pozitivnější," věří přesto v marihuanovou budoucnost Nizozemí Josemans.
Mnozí majitelé podotýkají, že si vláda neuvědomuje, jaké může mít toto rozhodnutí dopady. Mnozí lidé se teď z regulovaných obchodů, které platí daně (ročně z coffee-shopů daně dosahují 430 milionů eur), obrátí na zcela mimo zákon stojící překupníky v pasážích a temných rozích náměstí.
"Tady ty coffee-shopy fungují díky Belgičanům," říká k maastrichtským podnikům zhruba dvacetiletý Ilias, který přijel z Bruselu zakouřit si, jak sám říká, kvalitní marihuanu za dobrou cenu. "V Belgii není problém sehnat, cokoli bude chtít. Naprosto cokoli," zdůrazňuje usmívající se mladík, který ale dodává, že kvalita i cena takového "zboží" se může velmi lišit.
Sám se označuje za nepravidelného kuřáka. "Chodím sem tak jednou za měsíc...Nekouřím každý den," říká. "Bude-li to (tady) naposled, tak to bude naposled," utrousí a tak trochu potutelně se při tom směje.
"Když holt budu muset, tak snad přestanu kouřit, snad mi s tím někdo pomůže," podotýká zase poněkud nejasně přibližně padesátiletá Muriel. Ta také dorazila z Belgie. Tříhodinovou cestu vlakem do Maastrichtu podstupuje podle svých slov jednou za týden, aby si zde nakoupila marihuanu za 50 eur. Teď možná jejím cestám stejně jako maastrichtskými i dalším nizozemským coffee-shopům ale zvoní hrana.
