Litva dává s ulehčením sbohem své prakticky totální závislosti na dodávkách zemního plynu z Ruska, konkrétně od plynárenského gigantu Gazprom. V zemi dále klesá vliv Moskvy. Do přístavu Klajpeda dorazil začátkem tohoto týdne plovoucí terminál, který umožní Litvě a také případně Lotyšsku a Estonsku získávat z alternativních zdrojů zkapalněný plyn (LNG).
Pojmenování je současně jasným poselstvím: Independence (Nezávislost). Je namalováno na modrém trupu lodi, která je se svými 294 metry zhruba stejně dlouhá jako tři fotbalová hřiště. Je to svého druhu plovoucí plynový terminál (Floating storage and regasification unit).
V útrobách tankeru je zkapalněný plyn (LNG; Liquified Natural Gas) ochlazený na minus 164 stupně Celsia. Independence umožní baltské zemi importovat ročně mořskou cestou až čtyři miliardy krychlových metrů plynu.
Nyní "můžeme přežít bez ruského plynu", oznámila litevská prezidentka Dalia Grybauskaitėová. Konečně se zlomí "moc monopolního dodavatele, který nás chce vydírat cenou plynu". Dosud byl Vilnius závislý téměř výlučně na plynu od ruského Gazpromu.
Zřízení terminálu na kapalný plyn, který vedle dalších zařízení sestává hlavně ze zmíněného plavidla v jižní části přístavu Klajpeda, nijak nesouvisí s nynější krizi kolem Ukrajiny, i když jí dává v očích Pobalťanů další rozměr.
O terminál usilovala Litva už několik let, konečná dohoda o něm byla podepsána začátkem roku 2012. Loni v létě litevský ministr energetiky Jaroslav Neverovič, bývalý diplomat a bankéř, varoval Moskvu, že prodej plynu jeho zemi za přemrštěné ceny není dlouhodobě udržitelný.
Litva platila Rusům za plyn jednu z nejvyšších cen v Evropě. Neverovič tehdy upozornil, že na konci roku 2014 se změní pravidla hry.
Sněhurčin plyn pro Pobaltí
Terminál vyrobený v Jižní Koreji pronajala Litvě na deset let norská společnost Höegh LNG. Produkce Independence se však zatím bude rozbíhat pomalu. V úterý dorazil do Klajpedy LNG tanker Golar Seal s nákladem 107 tisíc kubických metrů plynu ze zkapalňovacího zařízení Snøhvit (Sněhurka), který provozuje norský státní ropný koncern Statoil blízko Hammerfestu na severu Norska.
S první várkou plynu začne v prosinci zkušební provoz terminálu. Pokud vše půjde podle plánu, bude Statoil od roku 2015 dodávat Litevcům 540 milionů kubíků plynu ročně. Kvůli existujícím dodavatelským smlouvám s jinými zákazníky a kvůli omezené kapacitě Sněhurky, zatím jediného jeho zkapalňovacího zařízení, nemůže zatím Statoil posílat do Klajpedy více LNG.
Teoreticky a v případě nouze by mohl nový terminál zásobovat všechny tři Pobaltské země, tedy Litvu, Lotyšsko a Estonsko, a pokrýt až 75 procent jejich potřeby plynu z Norska, případně z USA. To je však zatím, jak naznačeno, jen teorie.
Ještě ani není položeno pozemní vedení plynu. Navíc, protože z litevského pohledu bylo trilaterální dojednávání celé věci s Lotyši a Estonci příliš těžkopádné, rozhodla se vláda ve Vilniusu pro sólové konání, alespoň dočasně. Úplné nahrazení ruského plynu norským je pro Litevce též věcí prestiže.
Jak to všechno bude vypadat ve skutečnosti, rozhodne i cena. Když bude Gazprom levnější, bylo by pošetilé, aby se jeho dodávek Litva úplně zřekla. I hrdost a možná nesnášenlivost vůči Rusku má své meze. Litva patří spolu s Lotyšskem a Estonskem mezi třetinu ekonomicky nejchudších zemí EU. Loni Vilnius nakoupil 2,7 miliardy kubíků plynu.
Pod tlakem okolností Rusové začali Litevcům cenu plynu snižovat, jen letos o celých 23 procent. Ušetřené peníze pomohly Litvě vybudovat potřebnou infrastrukturu v přístavu Klajpeda. Terminál na LPG stál zhruba 145 milionů eur.
V současné době jsou ceny ruského Gazpromu a norského Statoilu za plyn přibližně na stejné úrovni - mezi 260 a 290 eury za tisíc metrů krychlových. K tomu je však nutno ještě připočíst některé další náklady na LPG. A Gazprom, bude-li chtít, může svou nabídku oproti kapalnému plynu výrazně zvýhodňovat.
Na obzoru cenové boje
V kontraktu se Statoilem nestojí žádná fixní cena plynu, nýbrž se orientuje podle britského indexu UK NBP. Litgas, obchodní agentura státem kontrolované skupiny Lietuvos Energia, očekává ceny v pásmu mezi 260 až 290 eury za tisíc metrů krychlových.
Po skončení desetiletého kontraktu na pronájem terminálu má Litva opci si ho koupit. Zda tak učiní, je prozatím otevřené a záleží to i na tom, jak se Litva dohodne s Lotyši a Estonci.
V samotném Pobaltí se v souvislosti s oslavovaným terminálem ovšem ozývají i kritické hlasy.
Proč taková velká investice, jež zemi učiní také v budoucnu ještě závislejší na fosilních zdrojích energie? Vedle ochránců životního prostředí a příznivců obnovitelných energetických zdrojů patří ke kritikům například i viceprezident Litevské centrální banky (Lietuvos Bankas) Raimondas Kuodis.
Independence není nic více než krátkodobé politické vítězství, které je z ekonomického hlediska málo smysluplné. Podle bankéře jde o typický politický projekt, s nímž se jen vytyčují frontové linie: "Tady jsou Rusové, tady je Západ." A to bez ohledu na náklady, míní Kuodis. Připomíná, že jen pronájem terminálu přijde za deset let na téměř půl miliardy eur (zhruba 13,9 miliardy Kč). Budoucnost má podle něj dát sbohem fosilním zdrojům energie, které ničí klima. Tato cesta se však už roky zaspává.
