Islám v Evropě
Občas prostě řežou hlavy. Zvykejme si…
28.01.2015 06:11 Glosa
Po teroru v Paříži zbrojí EU proti islamistům. To je bezpochyby správné. Kroky s tím spojené ale provází i pokrytectví a poklonkování muslimům. A politici fakticky pokračují v islamizaci Evropy.
Evropané se musejí smířit s nepříjemným faktem. Smrtící teror ze strany radikálních muslimů se stává normálním jevem, proti němuž budou prostředky policie a tajných služeb poskytovat jen částečnou ochranu. "Neexistuje nulové riziko, ale naše povinnost je jednat," uvedl dva týdny po masakru v pařížské redakci satirického magazínu Charlie Hebdo francouzský premiér Manuel Valls.
A země EU jednají, zatím hlavně Francie, Belgie a Německo. Zčásti jde i o "akcionismus", kterým se už tradičně vyznačují reakce vlád a úřadů na různá dramata.
Paříž tak v boji s terorem vytvoří 2680 nových míst v tajných službách (má jich celkem šest), justici a v armádě. Změní zákony. V příštích třech letech se bojové konto zvýší o 750 milionů eur (asi 20 miliard korun) a posily v podobě šesti desítek islámských duchovních narukují dokonce i do věznic.
Personálních i finančních injekcí je třeba. Nutné je bedlivě sledovat téměř 1300 Francouzů a ve Francii žijících cizinců, kteří jsou přímo zapojeni do teroristických sítí v Sýrii a Iráku. Celkem je stran teroru nezbytné ve Francii nespouštět oči ze tří tisíc osob. Za pouhý rok jde o nárůst o 130 procent. Mnout ruce si můžou i tajné služby v dalších zemích Unie, také jim se pod vlivem čerstvých dramat ve Francii posypou dodatečné penízky.
Politici a různí experti se předhánějí v tom, co je třeba k potírání islámských radikálů učinit. Je dobré, že učedníci teroru vidí, že EU dokáže své demokratické hodnoty rázně bránit.
Nyní vzývané antiteroristické plány mají však také svá "ale" a ve svých dopadech můžou i oklešťovat svobody společností, které za ně po staletí bojovaly. Trpce se o tom přesvědčili v USA po 11. září 2011.
Společná tajná služba?
"Musíme něco udělat," řekl hned po útocích šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. Italský premiér Matteo Renzi žádal okamžité vybudování evropské tajné služby. A první ministr belgického kabinetu Charles Michel navrhl protiteroristický summit šéfů států a vlád EU v půli února. Společné návrhy je ale obtížné realizovat, protože národní bezpečnost je stejně jako práce tajných služeb do značné míry doménou členských zemí.
Jak přiznávají příslušní experti, pokud jde o výměnu informací o teroristech, opravdová unijní spolupráce dosud neexistuje. Byť v Bruselu příslušné plány už déle existují. Zatím však troskotaly na tom, že národní tajné služby nechtějí své tajnosti sdílet se všemi. Úzká spolupráce v tomto směru existuje jen mezi malou skupinou členských zemí.
Navíc od zintenzivnění kooperace tajných služeb nelze teď čekat žádné divy. Nebezpečí, kterým v Evropě aktuálně čelíme, přicházejí z vnitřku členských zemí, ne z vnějšku, vysvětluje Alain Chouet, bývalý šéf francouzské zahraniční rozvědky DGSE. Dalším sporným bodem zůstává shromažďování osobních dat - včetně dat pasažérů letecké dopravy. Příslušné snahy už dříve zmrazil Evropský parlament.
Nyní někteří politici vycítili příležitost a chtějí věc rychle protlačit. Podle některých kritiků je ale doslova nechutné předstírat, že by podobný sběr dat mohl zabránit nejnovějším teroristickým útokům.
Aktuálním tématem jsou i snahy regulovat ilegální obchod se zbraněmi. I zde ale vládne značná skepse, neboť byznys s vojenskou výzbrojí, kalašnikovy, jež našli u podezřelých z terorismu v Belgii, platí na kontinentě za jen těžko kontrolovatelný. Spory jsou kolem zostřování hraničních kontrol, na které jsou citliví hlavně Východoevropané. Svoboda cestovat pro ně splývá se svobodou obecně - kvůli jejich novodobé historii.
V boji s terorem tak lze očekávat mnohé kroky hlavně na národní úrovni. Jde mimo jiné jak o sběr dat, tak odebírání osobních dokladů, případně občanství.
Muslimská tikající bomba
Zatímco se setrvale zvyšuje počet Evropanů, kteří mají obavy z islámu, část politiků se snaží reálné nebezpečí z něj vycházející bagatelizovat či popírat a dále prosazují faktickou islamizaci EU. Nebo jí alespoň nechávají dveře dokořán. Dobře je to vidět i v samotném úřednickém srdci Unie - v Belgii a její metropoli.
Při raziích proti domnělým džihádistům tam po pařížských atentátech zastřelila belgická policie dva muže a našla sklad, v němž byly zbraně, munice, výbušniny, falešné doklady a policejní uniformy. Islamisté prý chtěli už brzy zaútočit na policisty na veřejnosti i služebnách.
V poměru k počtu obyvatel je Belgie rekordmanem v džihádistech, kteří bojovali v řadách Islámského státu. Jde až o čtyři sta belgických muslimů.
Úřady v EU evidují tisíce a tisíce muslimských radikálů, přičemž jde nejspíše jen o špičku ledovce. O počtech jejich sympatizantů se lze jen dohadovat. Jsou ale nejspíše značné, což dokládají i aktuální reakce v samotné Francii a projevy solidarity s vrahy novinářů (nejen) v muslimské komunitě.
Nejde, bohužel, pouze o "několik vyšinutých jedinců", kteří si nesprávně vykládají islám, jak se také argumentuje.
Pod vlajkou politické korektnosti a tolerance evropští politici a část médii desítky let zamlčují či překrucují nepříjemná fakta o imigrantech a snahách o jejich integraci. Přitom jasně platí úměra, že čím více vyznavačům mohamedánské víry poskytne západní společnost domov, tím větší má problém.
Teroristé vs. teroristé
Pokrytecká je část politiků i ve vztazích s arabskými, respektive islámskými zeměmi. Vedle okamžitých bezpečnostních opatření je v úspěšném boji s terorem nezbytné pracovat i na civilních strategiích. Patří k nim i změna kurzu vůči arabským státům, upřímné snahy EU o jejich demokratizaci. Takové debaty se spíše nevedou, také z obav, že by se mohly omlouvat zločiny džihádistů, z nichž mnozí arabským vládám vytýkají, že zrazují hodnoty islámu.
Teror míří proti Západu též proto, že represivní a zkorumpované arabské režimy podporuje. Pod jejich vládci nevidí mnozí frustrovaní mladí lidé budoucnost. Zůstává islám jako důvěryhodná alternativa a perspektiva. Vzniká tak i obří rezervoár pro potenciální mučedníky.
Také nyní se prodává jako úspěch, že spolubojovníky s terorem se po boku EU stala řada arabských zemí. Režimů, jež si loajalitu svých občanů buď kupují, či se často udržují u moci jejich útiskem. S kritikou vůči nim Západ z pragmatických důvodů šetří, spolupracuje s nimi, kuje pikle a dodává jim případně zbraně. Po demokratických hodnotách se volá hlasitě ve chvílích, kdy se objeví potřeba ten který nepohodlný režim svrhnout.
To je i případ Sýrie. Svatouškovská politika dvojích standardů... Po boku Západu v boji s terorem tak mezi jinými stanula i orientální despocie Saúdská Arábie. Nejde ale jen o Saúdy, ale také o občany z Kataru či Kuvajtu, kteří financují struktury, jež podporují násilné činy a teroristy. Patří k nim též Islámský stát a Boko Haram v Nigérii.
Podpora islamistických hnutí z veřejných saúdských a katarských prostředků se v roce 2013 z různých politických důvodů zastavila, říká zmíněný exšéf francouzské rozvědky Chouet.
Z privátních zdrojů však peníze tečou islamistům dále. Ministerstvo financí USA zveřejňuje pravidelně seznam financiérů teroru, kteří pocházejí mimo jiné z Arabského poloostrova.
Je suis čuník
Snad to byla náhoda, že krátce po lednovém masakru v redakci Charlie Hebdo, kdy Západ opět vášnivě diskutuje o potřebě hájit svobodu názorů, Oxford University Press, ctihodné a starobylé vědecké nakladatelství, vyzvalo své autory, aby brali v textu a obraze ohled na náboženské cítění. Muslimů. Měli by zapomenout na prasátka a klobásky.
Do klatby by se tak dostala nejen prasečí dáma Olivie, tradiční hit v knížkách pro britské děti, ale i taková Farma zvířat od George Orwella. Za Lamanšským průlivem předvádějí další stupeň eskalace slabomyslnosti, poklonkování muslimům a ustupování jejich tlaku. A opět se hierarchizuje takzvané "náboženské cítění". Ostatně, co to vlastně je, jak ho definovat?
Zjevně má ale něčí "cítění" (alespoň z pohledu některých) větší váhu než cítění někoho jiného, kdo čuníky v knihách chce a komu je libá vůně vepřových uzenek.
Obětování Olivie či její kamarádky, oblíbené loutky Miss Piggy, na oltář politické korektnosti je jen dalším z nekonečné řady kroků a opatření, kdy Západ krok za krokem ustupuje požadavkům a tlakům muslimů.
Takových příkladů spíše jednostranného "dialogu" s muslimy jsou stovky. Patří mezi ně i zákazy křesťanských symbolů na veřejnosti a pracovištích, přemalování celé britské flotily letadel kvůli (svatojiřskému) kříži či autocenzura a náhubky umělcům a médiím. Vše na úkor kultury, zvyků a svobod původních obyvatel EU.
Citujme názory alespoň jednoho politicky nekorektního autora, berlínského sociologa Manfreda Kleine-Hartlageho, který mimo jiné odmítá hrát oblíbenou společenskou hru na hodné muslimy a zlé islamisty. Ve své knize Jak funguje islám (2011) vede na porážku jednu krávu politické korektnosti za druhou. Islám podle něho účinně vytváří společnost, jež nemůže jinak než ničit neislámské společenství. Ať už jednotlivý muslim chce, nebo ne.
Ayaan Hirsi Aliová, bývalá nizozemská poslankyně, která do Holandska utekla ze Somálska, upozorňuje: "Neoddělujme teror od islámu." Dle ní musí už konečně přestat chlácholení, že vrazi jako ti z Paříže nemají nic společného s islámem. Mají!
Jak zranitelná je demokracie tváří v tvář teroru a hrozbám radikálních muslimů, ukázal i úřední zákaz v pořadí třináctého mlčenlivého pochodu příznivců hnutí Pegida, což jsou Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu. Už tradiční pondělní protestní akci v Drážďanech, které se 12. ledna zúčastnilo přes 25 tisíc lidí, odpískali i sami organizátoři.
Něco takového, konstatuje většina německých komentátorů, byť rovněž většina z nich Pegidu ostře kritizuje, by ale mělo zůstat výjimečným opatřením. Demokratický stát se nesmí nechat tlačit ke zdi a musí zajistit, aby jeho občané mohli veřejně a svobodně vyjádřit své názory. Zákaz demonstrace vyhlášený drážďanskou policií se totiž nedotýká jen Pegidy, ale vlastně celé svobodné společnosti.
Po "Je suis Charlie" by tedy mělo platit také "Je suis Pegida"?
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.