Rozhovor TÝDNE
Oběť z Bataclanu: Stát se nechce poučit ze svých chyb

12.11.2016 18:05 Rozhovor

Je to přesně rok, co teroristé zaútočili na několika místech v Paříži a zabili 130 lidí, dalších 413 zranili. Dvacet z nich je stále v nemocniční péči, z toho devět je hospitalizováno. Šest set lidí dodnes navštěvuje psychologa nebo psychiatra. A většina z 2800 přímých a nepřímých obětí dosud čeká na odškodnění.

Zpět na článek

Nejdiskutovanější názory

Vložte nový příspěvek

Pro přidání vlastního názoru musíte být přihlášen.

Přihlášení | Registrace

Diskuzní příspěvky

Však tak či tak na tom celém zajímavé, že mezitím co nedostávájí odškodnění tak bombardování v jejích jménu asi běžná věc a aby museli koukat platit daně na velké panstvo:
https://www.rt.com/news/352255-france-syria-civilians-dead/

0 hlasů

https://theintercept.com/2015/11/19/as-france-bombs-isis-civilians-are-caught-in-the-middle/

0 hlasů

Nevím jak to vše je v tom občanském státu Francie, ale nejdříve vycházeje ze zmíněného přirovnání, například když byl ten německý pilot-sebevrah který sebou vzal celé letadlo tak to byla letecká společnost která něco vyplácela. Přičemž u členů EU zřejmě ne až takový právní výklad jak v USA, kde by se rodiče se zastřeleným dítětem zřejmě mohli soudit se zbrojním podnikem za to když nenapsali, že zbraň by mohla zabíjet, ale asi všude se má za to, že funkcí státu jako takového není vyloženě jak pojišťovny. To jest když například zákazník má průjem po návštěvě restaurace a (s pomocí policie) má důkaz/y o přímé spojitosti nebo prostě o tom, že se ta restaurace provinila, tak u některých soudů by se mu možná uznalo odškodnění ale stát takčitak není kdo by dal nějakou zálohu za toho kdo se provinil natož že by platil když není tím kdo tu restauraci provozuje.

U toho vše je však jistě jasné, že nějaká teroristická organizace není řádnou právní osobou jako takovou. A argument například o tom, že stát/vláda je moc laxní na zbraňové zákony a tudíž provinění z toho by se dal chápat. Ale poněkud podstatné opravdu je, že když občanstvo chce rychlá auta a žádné (nějaké) psychologické testy na řidičský průkaz, tak stát přece nemá řidiče jak své loutky. Což neznamená, že by se nemohlo tvrdě postupovat obzvláště když někdo neoprávněně prodal auto/zbraň, například když kupující neměl zákonně vyžadovaný řidičský průkaz, ale když se nemá stát který provozuje jakýkoliv prodej aut/zbraní tak to není úplně při dvoru státu když soukromník prodává například opilému člověku auto kterým si může rovnou odjet.

Čímž vším určitě nemyslím, že by neměl být nárok na nějakou pomoc když k něčemu dojde. Jakože například když se stanu pracovně neschopným protože do mě nepojištěná opilá osoba nabourala, tak je určitě fajn když nejsem všemi jak odhozen do příkopu. Ale obzvláště když se jedná o soukromníka tak bych měl za to, že finanční prostředky by spíše byli od pojišťovny případně v rámci sociálních dávek než od státu jako takového.

Tak či tak, nevím jak v té Francii přesně, ale pokud se tam má obecně za to, že jsou pravidla když například bourá autobus a že na základě těch pravidel pasažeři mají nárok na vyplácení toho či oného, tak argumentativně by to mělo platit nápodobně.

Nicméně, zrovna v tomto případu je však věc ohledně, že válka. A v rámci toho zákony možná praví úplně jiné věci. Co praví, to nevím, ale když se má za to, že když například německá armáda někomu zničí dům při válce s Francií, a Francie té osobě vyplácí odškodnění které si potom nárokuje v rámci případného nároku na reparace od Německa, tak tak. Při čemž zrovna od nějaké bandy není moc co vyžadovat na reparacích, jakože žádné skutečné území ani vlastní továrny atd. Ale od příslušníků té organizace možná ano tak i od kohokoliv kdo s ními obchodoval když bylo jasné, že v podstatě zakázáná organizace. Potažmo by se jistě dalo argumentovat, že stát by mohl poskytovat jako zálohu kterou si potom snaží získat zpět v rámci argumentativního nároku na reparace. Při čemž jako výše téhož se argumentativně má precedens například kolik vyplácí USA civilním obětem případně pozůstalým.

0 hlasů

Ode mě možná zas jednou moc dlouhý výklad mého pohledu. Ale když se obecně vychází z toho, že právní systém by měl myslet na eventuality a takové, jakože být docela ucelený, a že například rovnice Radbrucha není vyloženě jako dávání soudu absolutní pravomoc rozhodovat nad zákon (v systému kde by protiústavní zákon neměl projít), tak to docela podstatné jak to tedy právně vlastně je ohledně toho či oného (jak kde). A podle toho vlastně, případně rozhodnutí k tomu.

Což ne, že by kterýkoliv jedinec nutně jentak ze stoje dokázál udělat výklad jak to (u sebe) vlastně je, a potažmo to někdy trvá než se má jako jasno (a určitě je fajn když například když někomu shořel barák aby nemusel sedět na autobusové zastávce měsíce mezitím co mnozí nezvládají nic než nadávát na nebezpečí přibližení se k té zastávce, jakože ve smyslu zálohy na ubytování atd.). Ale pokud ve Francii zákony vlastně mají docela jasno například že provozovatel nese část odpovědnosti ve smyslu aby jeho (eventuální) pojišťovna něco vyplácela (a že případně má nárok si to vysoudit po skutečném pachateli), tak by ten tlak právěže měl být na tu pojišťovnu aby tak činila v rámci té jako funkce na které obvykle vydělává.

0 hlasů




Časopis Týden

Předplaťte si časopis Týden

V čísle 08/2024 najdete >




Týden

Sedmička

Interview

Instinkt

TV Barrandov

Kino Barrandov