Přinášíme vám krátké příběhy obětí masakru, který se odehrál minulý týden v Paříži. Tři vrazi a sedmnácti obětí. Nejen redaktoři provokujícího týdeníku, ale další nevinní lidé, kteří s jejich karikaturami neměli co do činění.
OBĚTI:
Frédéric Boisseau, první oběť u vstupu do vydavatelství Charlie Hebdo, údržbář úklidové firmy Sodexo, první den v novém zaměstnání, otec dvou dětí ve věku 10 a 12 let.
Stéphane Charbonnier, přezdívaný Charb, ředitel týdeníku Charlie Hebdo, 47letý karikaturista, vymyslel postavičky psa Maurice a kocoura Patapona, kteří si předávali politicko-filozofické úvahy. Po celou dobu pěti let, kdy byl ve vedení redakce, se pohyboval pouze v doprovodu ochranky. Podle své partnerky neměl děti, neboť tušil svůj dramatický osud.
Jean Cabut nebo taky Cabo, 76letý karikaturista, jeden z nejlepších, tvůrce postaviček Grand Duduche a Beauf, původně pracoval v podobném časopise s názvem Hara-Kiri.
Georges Wolinski, nejstarší z obětí, 80letý kreslíř, jeden z nejlepších v satirickém týdeníku. Narodil se v Tunisu a od dvanácti let byl sirotek. Pracoval v různých francouzských médiích, např. v L'Humanité nebo v Paris Match.
Bernard Verlhac neboli Tignous, také významný 57letý karikaturista týdeníku. Pracoval i v jiných médiích - Fluide glacial a Marianne.
Honoré, 73letý karikaturista vydavatelství, byl autorem známého obrázku, který se objevil osudného dne ráno na Twitteru. Chalífa Islámského státu Abú Bakr al-Bagdádí na něm přeje hodně zdraví celému světu k Vánocům.
Bernard Maris, 68letý ekonom a kronikář týdeníku, familiárně se mu říkalo "strýček Bernard", spolupracoval s France Inter, ostře satiricky kritizoval principy kapitalismu, související nezaměstnanost a vyhazovy z práce.
Franck Brisolaro, 49letý policista, osobní ochranka ředitele Charbonniera. Každý druhý týden byl jeho stínem. Pokud nepracoval, pobýval v Normandii s manželkou a ročním synem. Dříve působil v policejních složkách v Bosně a v Afghánistánu. Během působení v Africe byl postřelen.
Michel Renaud, původní profesí novinář, byl v osudný den ve vydavatelství na návštěvě. Přišel vrátit řediteli obrázky zapůjčené pro účely nedávno konaného festivalu karikatury.
Elsa Cayatová, jediná ženská oběť masakru ve vydavatelství, 54letá psychoanalytička, která vedla v týdeníku svoji poradnu partnerských vztahů. Matka 20leté dcery.
Mustafa Ourrad, 60letý korektor, původem Alžířan, francouzština a berberská civilizace byly jeho vášní. Čerstvě získal francouzské občanství.
Ahmed Merabet, 42letý policista alžírského původu, který byl zastřelen teroristy na chodníku před vydavatelstvím z přímé blízkosti. Video popravy natočené náhodným svědkem obletělo sociální sítě. Pracoval pro komisařství 11. pařížského okrsku. Nedávno byl povýšen a chystal se ke změně působiště. Byl muslimského vyznání.
Clarissa Jean-Philippeová, 25letá policistka zavražděná o den později na jiném místě Paříže teroristou Coulibalym. Teroristé byli na sebe napojení a Coulibaly vyhrožoval dalšími vraždami, pokud policie nepřestane pronásledovat bratry Kouachiovy. Policistka pocházela z Martiniku.
Yohan Cohen, 20letý zaměstnanec židovského obchodu Hyper Cacher, během jehož přepadení byl zastřelen teroristou Coulibalym. Cohen byl absolvent střední technické školy a v obchodě s košer potravinami pracoval krátce. Přesto byl pyšný na práci a svůj první výdělek.
Yoav Hattab, 21letý syn tuniského rabína. Do Francie přišel spolu s otcem před dvěma lety a pracovali v nedalekém obchodě s elektronikou. Podle svědků se postavil teroristovi, který ohrožoval malého chlapce. Teroristova zbraň, kterou chtěl Yoav použít, však byla zaseknutá.
Philippe Braham, 45letý zaměstnanec IT společnosti, otec čtyř dětí, právě platil u kasy v Hyper Cacher, když do obchodu vtrhl terorista Coulibaly. Braham byl pravidelným pátečním návštěvníkem obchodu před nastávajícím šabatem.
François-Michel Saada, 64letý důchodce. Jezdil velmi často za syny do Izraele, kam se chtěl přestěhovat, jen co bude v důchodu i jeho žena Laurence. V Hyper Cacher se zastavil jen pro chleba.
VRAZI:
Bratři Kouachiové, potomci alžírských přistěhovalců, francouzské národnosti, členové jemenské odnože al-Kajdy, oba na černé listině zakazující vstup do Spojených států.
Amedy Coulibaly, příslušník Islámského státu a v pravidelném kontaktu s bratry Kouachiovými.
|
Salafistický džihádismus |
|
Jak spolu souvisí al-Kajda a Islámský stát? Al-Kajda je teroristická struktura, jejíž centrální částí je od roku 2002 Pákistán a pět územních odnoží ležících mimo zemi: na Arabském poloostrově, v Magrebu (africká oblast na severu Sahary a západně od Nilu zahrnující Mauretánii, Maroko, Alžírsko, Tunisko a Libyi), ve východní části Afriky, v Sýrii a na části indického kontinentu. Islámský stát je v pořadí čtvrtým názvem organizace, která si původně říkala "al-Kajda v zemi dvou řek" a vznikla v roce 2004 na území Iráku a Sýrie. Al-Kajda a Islámský stát mají totožnou ideologii salafistického džihádismu a vzájemně se podporují, i když se mohou lišit v taktice. Salafisté byli původně představiteli konzervativního islámu; výraz "salaf" znamená v arabštině "odvěký" nebo "starobylý" a je spojen s prorokem Mohamedem. Salafisté žádali obrodu islámu neboli reislamizaci na úrovni každodenního života a do devadesátých let minulého století se politicky neangažovali. V polovině devadesátých let začali podléhat militantní propagandě jiných radikálních islamistů a od roku 2001 mají na svědomí více než třicet teroristických útoků. Je třeba zdůraznit, že současní představitelé al-Kajdy a Islámského státu, tedy tzv. salafističtí džihádisté, nemají absolutně nic společného s islámskou vírou a jejími věřícími - muslimy. Pouze fanaticky zneužívají víru jako záminku k zabíjení a teroru. Salafističtí džihádisté jsou odpůrci evropského pojetí demokracie bez ohledu na náboženství. V tomto názoru jsou jednotní s al-Kajdou. Podle rozvědek válčí v současnosti pod vlajkou Islámského státu přes 45 tisíc bojovníků z řad džihádistů a velmi mladých fanatiků s občanstvím ze západní Evropy. Sociální výhody jsou jim dobré, jinak je stmeluje nenávist vůči Západu. |
