Polibek, nebo stisk ruky? Hollande jede za Merkelovou

Polibek na levou tvář, polibek na pravou tvář, jako to dělal jeho předchůdce Nicolas Sarkozy? Klasické políbení ruky ve stylu Jacquesa Chiraka? Nebo jen střízlivé potřesení rukou na německý způsob? Nový francouzský prezident François Hollande stojí před těžkým rozhodnutím i ohledně toho, jak při úterní první schůzce s německou kancléřkou pozdravit. Angela Merkelová vůči němu během volební kampaně projevovala chlad, Hollande ji zase provokoval, nějak spolu ale vyjít musejí.

Na tom, že první zahraniční cesta francouzského prezidenta vede do Berlína, není nic zvláštního. Kam také jinam? Nové je ale handrkování, které mají obě strany ještě před první Hollandovou návštěvou u Merkelové za sebou. Nový francouzský socialistický prezident se během předvolebního boje nevyhýbal konfrontacím s konzervativní kancléřkou. A nejde jenom o jeho požadavek, aby se znovu vyjednával evropský pakt o rozpočtové disciplíně.

Merkelová nemůže zároveň odmítat evropské dluhopisy, stavět se opatrně k otázce daně z finančních transakcí a chtít zakazovat Evropské centrální bance, aby půjčovala peníze přímo státům, láteřil Hollande. "Není to madame Merkelová, kdo rozhoduje jménem všech Evropanů," snažil se Hollande zalíbit těm Francouzům, kteří jeho předchůdce Sarkozyho považovali za "loutku Merkelové". Kancléřka dala na oplátku jasně najevo, že zmírnění s námahou vyjednaného fiskálního paktu nepřichází v úvahu.

Jestli Hollande zůstane u konfrontačního kursu, se zřejmě ukáže teprve během příštích týdnů. Příští měsíc Francii čekají parlamentní volby, při kterých by si prezident chtěl zajistit většinu levice v Národním shromáždění. Příliš velká vstřícnost vůči Berlínu by mu při tom mohla uškodit. Většina odborníků ale očekává, že se Hollande s Merkelovou přeci jen nějak shodne.

Žádná velká rozhodnutí se v úterý čekat nedají. I sama kancléřka tlumila očekávání, když řekla, že to bude jen "seznamovací rozhovor". Po volebním debaklu své strany v Severním Porýní-Vestfálsku ji beztak trápí jiné starosti.

Přesto se obě strany na schůzku pečlivě připravují. Po Hollandově volebním úspěchu patřila Merkelová k prvním zahraničním gratulantům. Od té doby se štáby v Berlíně i v Paříži snaží sladit pozice a snaží se najít věci, v nichž by mohly dosáhnout kompromisu. Hollandovi při tom pomáhá bývalý zahraničněpolitický poradce konzervativního kancléře Helmuta Kohla.

Minulost ukazuje, že příslušnost k různým politickým táborům v žádném případě nemusí znamenat zátěž pro německo-francouzské vztahy. Socialista François Mitterrand úzce spolupracoval s křesťanským demokratem Helmutem Kohlem, stejně to bylo s konzervativcem Jacquesem Chirakem a sociálním demokratem Gerhardem Schröderem.

Jedno má Merkelová s Hollandem na rozdíl od jeho rtuťovitého předchůdce společné: oba jsou považováni za střízlivé pragmatiky, kteří se neustále snaží hledat kompromisy. Ale jak se věc mezi nimi nakonec vyvine, lze předem těžko odhadovat.