Předky evropských Židů, takzvaných Aškenázů, jsou hlavně Chazaři, kteří žili ve středověku mezi Kavkazem a Kaspickým mořem. V menší míře jsou s nimi příbuzní Židé, kteří byli s příchodem muslimských dobyvatelů nuceni prchat z Palestiny. Podle britského časopisu Genome Biology and Evolution to vyplývá z genetického výzkumu provedeného na vybraném vzorku současných Židů žijících v Evropě.
Vyvrací se tak teorie, podle níž Aškenázové pocházejí z Židů, kteří emigrovali z Blízkého východu nejprve do jižní Evropy, než se pak rozšířili do dalších částí kontinentu. Tato teorie vzbuzovala pochybnosti už tím, že by se původně 50 tisíc východoevropských Židů v 15. století rozrostlo na osm milionů na počátku 20. století.
To by totiž znamenalo, že porodnost by u nich byla za tu dobu desetkrát vyšší než u ostatního obyvatelstva regionu, a to i se započítáním epidemií, válek, pogromů a hospodářských obtíží, které mají na přírůstek obyvatel velký vliv.
Podle výzkumu provedeného genetikem Eranem Elhaikem ze školy veřejného zdravotnictví v Baltimoru na genomu 1287 Židů pocházejících z osmi židovských a 74 nežidovských populačních skupin je zřejmé, že drtivá většina jich pochází geograficky z oblasti mezi Kavkazem a Kaspickým mořem, kde se ve středověku rozkládala Chazarská říše.
Obývali ji obchodně zdatní Chazaři, tedy původně kočovné kmeny příbuzné hlavně s Turky. Dá se ale předpokládat, že k židovství se přiklonili pod vlivem nositelů tohoto náboženství, kteří se přistěhovali do oblasti z Blízkého východu. Teprve pod náporem mongolských a později ruských nájezdníků se z oblasti zdvihla uprchlická vlna, která zamířila hlavně do střední Evropy.
"Došli jsme k závěru, že genom evropských Židů je mozaikou starověkých populací - včetně Chazarů, kteří konvertovali k judaismu, řeckořímských Židů a Židů z Mezopotámie a z Palestiny," řekl Eran Elhaik. "Struktura jejich obyvatelstva se vytvořila na Kavkaze a na břehu řeky Volhy a kořeny sahají do oblasti Kanánu a břehů Jordánu," dodal.
