Proces odchodu Británie z EU se může protáhnout až na sedm let

+ Vystoupení z Evropské unie řeší článek 50 lisabonské smlouvy. Členský stát, který se rozhodne vystoupit, musí oznámit svůj záměr Evropské radě. S ohledem na její pokyny EU sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s unií.

+ Spuštění procesu podle článku 50 může britský premiér David Cameron uskutečnit na summitu v Bruselu, který se koná 28. a 29. června.

+ Jednání o vystoupení Británie z unie povede pověřené grémium, patrně Evropská komise. Poté, co dohodu o vystoupení země z EU schválí Evropský parlament, ji následně ratifikují unijní státy.

+ Až při dalších jednáních bude vznikat představa o další podobě vztahů mezi britskými ostrovy a "zbývající" EU, včetně tak zásadní věci jako je další přístup na jednotný trh. Už nyní Britové nejsou součástí schengenského prostoru či eurozóny, o nich tedy naopak mluvit nutné nebude.

+ Podle článku 50 by obě strany měly mít dva roky na jednání o desítkách smluv, jichž je Británie jako člen EU součástí. Podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska však bude ke splnění všech náležitostí potřeba alespoň sedmi let. K prodloužení lhůty je ale potřeba souhlas všech členských států.

+ Nutné je vyřešit také otázky, jak bude Británie vyjednávat v přechodném období na ministerských radách nebo vrcholných schůzkách EU, co se stane s britským předsednictvím v roce 2017, případně co bude s britskými europoslanci či zaměstnanci unijního aparátu.

+ Článek 50 unijní smlouvy obsahuje také připomínku, že pokud se země po odchodu znovu pokusí vstoupit, platí pro ni stejné podmínky jako pro každý jiný evropský stát, který o členství v EU požádá.