V pondělí začne proces s kdysi nejhledanějším teroristou Carlosem, zvaným Šakal, který si v Paříži již odpykává trest doživotního vězení. Nyní bude souzen za sérii atentátů, které si v letech 1982 až 1983 ve Francii vyžádaly 11 mrtvých. Proces se samozvaným revolucionářem, který jezdíval i do bývalého socialistického Československa, má trvat do 16. prosince.
Jeho kdysi typický baret po vzoru Che Guevary, koženou bundu a černé brýle nyní nahradily šedé vlasy a velké břicho, ale Carlosův vzdor zůstal nezměněn. "Jsem skutečně v bojovém rozpoložení. Od přírody nejsem bázlivý. Moje povaha vyhovuje podobným bitkám," řekl minulý měsíc 62letý vězeň rozhlasové stanici Europe 1. Stěžoval si také na podmínky svého věznění a označil za zázrak, že je ještě naživu.
Carlos, vlastním jménem Ilyich Ramírez Sánchez, pochází z Venezuely a byl již v roce 1997 odsouzen na doživotí za vraždu dvou francouzských agentů a jednoho policejního informátora v Paříži v roce 1975.
Podle některých byl přesvědčeným bojovníkem proti sionismu a imperialismu, podle mnohých ale pracoval jako žoldák, jehož si najímali k odstranění svých odpůrců tajné služby arabských i bývalých komunistických zemí. Má prý na svědomí nejméně 83 lidí a téměř dvacet let byl nejhledanějším teroristou světa. Jeho kariéru ukončila v roce 1994 v Súdánu banální operace, údajně liposukce, po níž byl ještě pod vlivem anestetik předán tamní policií Francii.
Teroristův pohnutý a tajemstvím opředený životní osud se ve francouzsko-německém filmu Carlos z roku 2010 pokusil přiblížit francouzský režisér Olivier Assayas.
Sečtělý psychopat
"Byl inteligentní, sečtělý, hovořil pěti jazyky a byl výborný řečník. Je to ale muž dvou tváří," říkala Magdalena Koppová, někdejší členka teroristické organizace Frakce Rudé armády (RAF) a Carlosova exmanželka, která s ním má dceru. Britský spisovatel Frederick Forsyth, podle jehož knihy Den pro šakala (o nájemném vrahovi, jenž má zabít prezidenta Charlese de Gaulla) dal tisk Carlosovi přezdívku, tvrdí, že jde o psychopata, který zabíjel pro potěšení.
Prvně se proslavil v prosinci 1975 zorganizováním únosu šedesátky lidí, včetně 11 ministrů, z vídeňského summitu Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC), při němž zemřeli tři lidé. Účelem akce bylo získat za rukojmí prostor v médiích pro palestinské hnutí, což se podařilo.
Únos delegátů ze summitu OPEC udělal z Carlose žádaného teroristu, který pak řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko. Přičítá se mu řada teroristických útoků, například únos francouzského letadla do ugandského Entebbe v roce 1976. Údajně stál i za masakrem izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a za obsazením francouzské ambasády v Haagu v roce 1974.
Jako hledaný slavný terorista se v 70. a 80. letech Carlos skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, bývalém východním Německu či v Rumunsku (tamní tajná služba ho využívala k likvidaci významných rumunských emigrantů). Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval Carlos několikrát i do tehdejšího Československa.
