O francouzském prezidentu Françoisi Hollandovi se v těchto dnech mluví především kvůli jeho rozchodu s Valérií Trierweilerovou. Byly tak zastíněny jeho plány na velký ekonomický obrat směrem doprava, který před dvěma týdny oznámil na tiskové konferenci. Jako rádce si údajně vybral muže z nejpovolanějších - otce německých reforem trhu práce Petera Hartze.
Hollandova "otočka" je přirovnávána k činům někdejšího prezidenta Françoise Mitterranda. I on se, třebaže také socialista, v roce 1983 po dvou letech v úřadě rozhodl pro liberalizaci ekonomiky. Hollande doufá, že hospodářství oživí výraznějším seškrtáním vládních výdajů a snížením daní především firmám.
Podle německého regionálního deníku Saarbrücker Zeitung má v celé věci prsty někdejší poradce kancléře Gerharda Schrödera Peter Hartz. V Elysejském paláci byl údajně viděn v listopadu loňského roku. S Hollandem prý neformálně pohovořili.
Prezidentova administrativa sice popřela, že by Hartz byl Hollandovým poradcem, část Francouzů je ale stejně nervózní. Někdejší personální ředitel Volkswagenu byl totiž hlavním autorem reforem, které Německo přijalo coby součást tzv. Agendy 2010 v letech 2003 až 2005 a pro něž se vžilo označení Hartz I-IV.
Cílem reforem byla větší flexibilita pracovního trhu a ušetření státních prostředků (tedy přesně to, co Francie nyní potřebuje). První tři balíky přinesly spíše administrativní změny a mimo jiné zavedly nové formy pracovních poměrů "minijob" a "midijob".
Největší dopady na Němce měl až reformní balík Hartz IV. Znamenal zjednodušení systému podpory od státu a obecně její snížení. Na nezaměstnané jsou při hledání práce kladeny větší nároky a oprávněnost k pobírání podpory závisí i na majetku dotyčného. Hartzovi je mnohými vyčítáno, že jeho reformy uvrhly hodně lidí do chudoby. Na druhou stranu bylo Německo především díky nim v uplynulých hubených letech relativně v kondici.
Sám Hartz, který už o situaci ve Francii napsal šedesátistránkovou práci pro think tank En Temps Réel, však dopadl neslavně. Po korupčním skandálu ve Volkswagenu, během něhož navíc vyplynulo, že si za firemní peníze platil prostitutky, vyvázl s dvouletou podmínkou a pokutou 576 tisíc eur. Pozice Hollandova poradce by tak pro jeho kariéru v dvaasedmdesáti letech představovala nový impuls.
