Dluhová krize
Řecký politolog: Referendum je špatný tah, jdeme k volbám

Úmysl řeckého premiéra Jorgose Papandrea schvalovat evropský plán na záchranu řecké ekonomiky referendem je chybný krok. "Zjevně mu ten tah nevyšel," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Kostas Tsivos, který přednáší současné řecké dějiny a reálie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Premiér zamýšlí referendum o záchranném balíčku, ačkoli to podle všeho vypadá na odmítnutí. Myslíte, že věří v úspěch?

Vypadá to, že ten tah mu nevyšel - nejen, že se proti staví opozice a také zahraniční lídři, ale proti se staví i jeho straničtí kolegové. Zřejmě ho část socialistické strany zpočátku podpořila, ale teď uhýbají. Zjevně mu ten tah nevyšel. Ostatně ani v řecké ústavě není zákon o referendu. Vypadá to, že chtěl ztlumit tlaky uvnitř strany i od veřejnosti, která je proti drastickým škrtům a zřejmě i proti poslední evropské dohodě, ale ten tah mu nevyšel.

Nebo se snaží zbavit odpovědnosti, jak ho obviňuje opozice?

To je výtka nejen od opozičních stran, ale i od stranických kolegů, co teď čtu, tak z poslaneckého klubu socialistické strany vystoupila další poslankyně a další je k tomu připravená, nevznikne-li vláda národní jednoty pod vedením jiného premiéra. Každopádně premiér Papandreu se ukázal jako málo kompetentní a ne dost zodpovědný, aby vyvedl Řecko z krize, dal mu lepší vizi. Na druhou stranu opoziční Nová demokracie se mermomocí staví proti vytvoření vlády národní jednoty. Vše v této chvíli svědčí o tom, že směřujeme k předčasným volbám. Každopádně myslím, že předčasné volby jsou méně špatným řešením než to referendum. Myslím, že referendum se nebude konat.

Předtím ještě požádá parlament o důvěru. Může to situaci nějak komplikovat?

On se snažil spojit referendum s vyslovením důvěry. Tato iniciativa mu nevyšla, protože byla považovaná většinou řecké veřejnosti, opozice i kolegů za vyděračský tah.

Jak by v současné chvíli volby dopadly? Získaly by zřejmě malé strany, včetně komunistů...

V tuto chvíli je předčasné dělat nějaké odhady. Jedno je jisté - že se radikálně sníží účast ve volbách. Velká část veřejnosti je zhnusená ze způsobu vládnutí - ne z konkrétní strany, ale z politiky posledních třiceti let...

Odjakživa byla účast velmi vysoká, 70-80 procent, teď myslím, že polovina lidí k volbám nepůjde. Vím, že podobně je tomu ve Francii, v jiných západoevropských zemích nebo i v Česku, a nikomu to nevadí, ale myslím, že to svědčí o znehodnocení veřejné politiky.

Právě proti takové prohnilé politice, korupci, klientelismu, dědění mandátů se protestovalo už docela dlouho, přitom ale Řekové stále volí dvě velké strany (Pasok a Nová demokracie).

Očekává se, že posílí malé levicové strany jako komunisté nebo i pravicové Lidové pravoslavné hnutí (LAOS). Nevím, nakolik se posílí Nová demokracie, neboť vzpomínky na její vládu před dvěma lety jsou velmi čerstvé a její voliči neschvalují to pasivní očekávání lídra Antonise Samarase, že mu vláda padne do klína, když nebude spolupracovat. Zříká se zodpovědnosti za situaci, kam Řecko nepřivedli jen socialisté, ale i on sám na tom měl před dvěma lety podíl v konzervativní vládě. Klientelismus a korupce, jak popisujete, není znakem jen nynější vlády, ale patří k vládě těchto dvou stran, které vládly Řecku posledních třicet let.

Muselo dojít až k takovéto krizi, aby si to společnost uvědomila?

Co mám na to říct, to je otázka nejen pro Řeky, ale také pro Čechy a ostatní Evropany, zda bylo nutné dojít tak daleko. Abych řekl pravdu, asi bych dal přednost používat pojem bankrot. Co se stalo s Řeckem, to je bankrot. A nezbankrotovalo jenom finančně, ale i politicky. Bojím se, aby ten, chcete-li, chaos panující v hospodářství a financích nepřerostl i do politické krize, politického chaosu. To by bylo horší.

Zahraniční kapitál a tlaky hrály silnou roli prakticky po celou dobu moderního Řecka, od bojů o nezávislost přes Marshallův plán po přijetí do evropských společenství a do eurozóny. V čem je to teď jiné? Už na to občané zapomněli?

Je to tak, a je to tak dodnes. Uráží mou inteligenci tvrzení některých západních politiků, že nevěděli o řeckých dluzích, o skutečném stavu veřejných financí, o korupci v Řecku. Věděli. Já neříkám, že za tu krizi mohl Západ nebo zahraniční velmoci, můžeme za to my sami Řekové. Akorát ti evropští lídři, jmenovitě Francie a Německo, vytěžili co nejvíc ze vstupu Řecka do eurozóny. Pokud se nemýlím, tak německé firmy vévodí ve všech korupčních skandálech v Řecku. Můžu jmenovat Siemens, řadu dalších. Pokud vím, veřejné zakázky v Řecku od doby těch nešťastných olympijských her, všechny zakázky byly rozděleny mezi Německo a Francii.

Někteří kritici evropského tlaku na Řecko kontrují stále ještě nedořešenými reparacemi z druhé světové války, kdy nacisté zdevastovali řecké hospodářství. Je to podle vás na místě?

Podívejte, i když jsem historik a znám pozadí toho sporu mezi Řeckem a Německem, tak není vhodná chvíle, aby se s tím Řecko teď vytasilo. Evropští a američtí činitelé po válce tlačili Řecko, aby upustilo od požadavku dalších reparací. A bohužel od toho Řecko upustilo i po sjednocení Německa, ale tato otázka je pořád otevřená. Zodpovědné řecké vlády by od tohoto požadavku neměly upustit, měly by chtít aspoň třeba morálně uznat řecké oběti. Ale za této situace chápu, že to je dost paradoxní.

Jak se ke škrtům staví třeba média?

Někteří vydavatelé (a na rozdíl od Česka jsou média pod řeckou kontrolou) by dali přednost vládě národní spásy, spolupráci mezi socialisty a Novou demokracií, ale i přes jejich různé domluvy tento projekt zřejmě nevyšel a jdeme k volbám. A co jsem teď viděl, k otázce referenda se staví odmítavě, premiéra mají za poblouzněného.

Reakce řeckých médií beru, ale trochu mi vadí reakce zahraničních lídrů. Třeba ve Francii, kde k řeckému premiérovi promluví - chápu jejich rozhořčení - způsobem, jako by byl jejich nesvéprávný hejtman, nebo něco takového. To mě prostě uráží.

Jak krizi sleduje a vidí řecká diaspora ve světě a v Česku?

Těžce to nesou, neznám jiný stát nebo národ, který by v posledních desítkách let byl podroben takové masové psychoanalýze. Krize sloužila jako záminka, aby Řekům byly připsány národní vlastnosti, které nejsou nijak potěšující. Byly vysloveny i z řad českých médií a politiků, charakteristiky či označení, které hraničí s rasismem. Uráží mě, když vesměs celý národ odsuzují z nepracovitosti, z lenosti. Když vezmete statistické údaje evropských organizací či Světové banky, vidíte, že v počtu odpracovaných hodin jsou Řekové na třetím místě, myslím za Slováky a Čechy.

Neříkám, že jsme v tom nevinně, ale řecký případ sloužil jako alibi, aby v řadě dalších evropských zemí byly provedeny různé veřejné škrty. V Česku Řecko také sloužilo jako hlavní téma při předvolební kampani. Pomohlo to výrazně stranám, které dnes jsou ve vládě - na úkor Řecka získala vláda přezdívku vláda rozpočtové odpovědnosti a boje s korupcí. Jak to vypadá v praxi, vidí každý Čech dobře - co druhý měsíc, to skandál.

Takže ty zprávy o přeplacených nepracujících řeckých úřednících jsou hodně přehnané?

Neříkám, že takové věci neexistovaly, ale dnes už slouží jako alibi k provedení výrazných škrtů v jiných evropských zemích. Přičemž lidé, kteří z toho mají zisk, zůstávají pořád nedotčení. Je příznačné, že v této situaci nikdo z našich evropských spojenců netlačí na snížení obranných výdajů, které jsou v Řecku poměrně vysoké - jak Německo, tak Francie tlačí na Řecko, aby kupovalo další a další zbrojní systémy, předražené tanky, lodě... Jak Sarkozy, tak Merkelová zůstávají věrní svým podnikům. Byznys je byznys.