V Polsku se mezi kostrami více než sta osob zavražděných komunistickým režimem po skončení druhé světové války snaží najít i ostatky Witolda Pileckého, který šel dobrovolně do nacistického vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Březince, aby informoval svět o tom, co se v něm děje.
Pilecki, kterému bylo na začátku druhé světové války 38 let, pomáhal organizovat odboj proti německé okupaci, během níž skončila řada jeho spolubojovníků v Osvětimi. Ta v prvních letech války sloužila spíše jako tábor pro polské odbojáře než pro Židy. I proto přišel Pilecki s nápadem, že se nechá do Osvětimi dobrovolně zavřít, aby prověřil zprávy o zvěrstvech, které odtamtud přicházely.
S dokumenty na jméno Tomasz Serafinski se v září 1940 nechal ve Varšavě sebrat SS a brzy byl transportován vlakem do Osvětimi, kde dostal vězeňské číslo 4859. Podle historiků byl Pilecki jediným člověkem, který šel do osvětimského tábora dobrovolně.
Strávil v něm téměř tři roky, během nichž na útržcích papírů zašitých uvnitř oblečení vězňů, kteří byli propuštěni, posílal stručné zprávy o ukrutnostech páchaných v táboře. Informoval v nich například o vězních, kteří byli ubiti k smrti, zastřeleni nebo zplynováni. I když jeho zprávy byly útržkovité, šlo o první svědectví o fungování smrtící mašinérie v Osvětimi-Březince.
Svědectvím nikdo nevěřil
Pilecki, který tam přežil těžkou práci, bití i tyfus, v dubnu 1943 utekl a poté sepsal o vyhlazovacím táboře tři podrobné zprávy. Ani ty však osud tamních vězňů nezměnily. V polské exilové vládě, ani u představitelů západních mocností se totiž nenašlo mnoho těch, kteří by věřili tomu, co čtou.
Po útěku z Osvětimi se Pilecki znovu přidal k polskému odboji a v roce 1944 se zúčastnil varšavského povstání. Ani dlouholetý boj proti nacistickému režimu jej však neušetřil předčasné smrti. V roce 1947 byl zatčen tajnou službou komunistického režimu a křivě obviněn z plánování atentátů na veřejné činitele. Během pobytu ve vězení byl mučen a údajně ho snášel hůře než Osvětim. V květnu 1948, ve věku 47 let, byl popraven a tajně pohřben.
Zavraždění hrdinové
Letos v létě začaly polské úřady exhumovat více než 100 kosterních pozůstatků z masového hrobu na varšavském vojenském hřbitově Powonzki, který leží jen nedaleko od upravených hrobek vyšetřovatelů a soudců, kteří řadu z hrdinů druhé světové války na příkaz Moskvy poslali na smrt.
U řady z ostatků soudní lékaři a archeologové nacházejí stopy po kulkách nebo po úderech tupými předměty. Zjistit, zda mezi nimi jsou i ostatky Pileckého, který byl popraven střelou do zátylku, nebo dalšího polského válečného hrdiny Augusta Emila Fieldorfa bude trvat několik měsíců.
Podle odborníků je také možné, že se nacházejí v některém z jiných masových hrobů ve Varšavě.
Najít by si je přála i dcera Pileckého. "Byl jedinečný. Chtěla bych mít místo, kde za něj budu moct zapálit svíčku," říká o muži, který nesměl být za komunistického režimu připomínán, ale jemuž se postupně dostává zasloužené pozornosti i úcty.
Dnes jeho jméno nese ulice ve Varšavě a také několik polských škol.
