V průběhu dějin Maltu ovládalo mnoho říší, některým výpadům se ostrov naopak hrdinně ubránil - neúspěšně se ho pokusili dostat pod svou kontrolu Osmané i nacistické Německo. Už několik let čelí ostrované nové hrozbě - přílivu imigrantů z Afriky. Tvrdí, že situaci přestávají zvládat a apelují na kolegy z EU, aby jim pomohli.
Mezi lety 2008 a 2012 musela Malta řešit v přepočtu na hlavu největší počet žádostí o azyl ze všech zemí EU. Taktika imigrantů je jednoduchá - usadit se na ostrově a pak se díky vymoženosti zvané Dublinská úmluva případně přesunout jinam o Evropy. To se ale podaří jen někdy.
Za poslední dekádu do země přicestovalo zhruba 18 tisíc uprchlíků původem převážně z afrických zemí. Vzhledem k tomu, že celková populace Malty je něco málo přes 400 tisíc lidí, jedná se o dost velké číslo.
Somálec Mohammed Abdí se na Maltu dostal na lodi z Libye. Tvrdí, že je velice vděčný Malťanům, že ho spolu se stovkou dalších lidí zachránili z rozbouřeného moře a nechali ho u sebe, a Evropskému soudu pro lidská práva, který Maltě následně zabránil, aby imigranty deportovala zpět.
"Bylo by chybou poslat nás zpět. Malťanů je nám líto, ale potřebujeme pomoc, jelikož podmínky v naší zemi jsou strašné," říká třicetiletý Abdí v detenčním centru ukrytém za vysokým plotem s ostnatým drátem.
Vstřícnost Malťanů je více vynucená než upřímná. Premiér Malty Joseph Muscat se nedávno dostal do sporu s Evropskou komisí, když chtěl Abdího a spol. posadit do letadla směr Libye. Podle EK má každý právo nejprve požádat oi azyl. Muscat ale tvrdí, že situace je neúnosná. Od počátku roku musela nejmenší země EU přijmout už přes tisíc nelegálních imigrantů.
"S těmito počty se nedokážeme vyrovnat, je to neudržitelné. Neseme břímě, které je mnohem větší než u jakékoliv jiné země," stěžoval si britskému Sunday Telegraphu Muscat.
Muscat odmítá, že by jeho labouristická strana, se kterou v březnu vyhrál parlamentní volby, zastávala xenofobní názory. Je však přesvědčen, že je třeba zahájit debatu o navracení uprchlíků, které by bylo součástí plánované jednotné evropské imigrační politiky.
Většina z nově příchozích jsou chudí a nevzdělaní lidé ze subsaharské Afriky. Všechny své peníze zpravidla vydají na dvoutýdenní přejezd a přechod Sahary a následnou plavbu. Maltštinu samozřejmě neovládají a i znalost angličtiny, která je na Maltě druhým úředním jazykem, je výjimkou.
Pokud na ostrově zůstanou déle, chodí po ulicích a snaží se získat jakoukoli práci. "Jsem tady měsíc a ještě jsem nic nenašel," říká 25letý fotbalista Goodluck Ajeh z Nigérie. "Vezmu všechno, potřebuju si vydělat na chleba."
Malta nechává imigranty v detenčních centrech do doby, než dojde k vyřízení jejich žádosti o azyl. To může trvat až rok a půl. Většina z nich pak na ostrově zůstane. Devadesát procent uprchlíků je z Eritrey a Somálska, zemí vnímaných jako příliš nebezpečné, než aby bylo možné je tam vrátit. Libye je stejný případ kvůli zapojení černochů jako žoldáků do občanské války v roce 2011.
Imigranti obývají státem provozované ubytovny, případně si ve větších skupinách pronajímají soukromé bydlení. Ač se Malťané pyšní tím, že jsou tolerantní, s cizinci se dostávají do konfliktů.
"Pro naše město je příchod tisíce imigrantů během šesti nebo sedmi let velký šok. Ne proto, že by byli černí, jde o to, že tu je najednou velký počet lidí s kulturou a zvyky odlišnými od těch našich," vysvětluje Francis Debrona, starosta rybářského města Marsa s šesti tisíci obyvateli. Soudci ze Štrasburku by si podle něj měli zkusit v Marse chvíli bydlet.
Uprchlíci sice většinou Maltu vnímají jako přestupní stanici a snaží se dostat dál do Evropy, někdy i opakovaně, většinou ale neúspěšně. Jiné unijní státy sice mají v rámci existujících dohod alespoň část uprchlíků přijímat, jde ale jen o zlomek jejich celkového počtu.
Muscatovo nedávné pošťouchnutí ovšem Evropskou komisi možná přiměje k větší iniciativě. Komisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmströmová přislíbila Maltě přístup ke speciálním fondům a zavázala se, že ostatní státy přiměje, aby Maltě přijetím části uprchlíků ulevily.
Za to, že odolali náletům Osy za druhé světové války, získali Malťané od Britů Jiřího kříž, který se dnes vyjímá na jejich vlajce. Za to, jakým způsobem se vyrovnávají se současnou "invazí", je zřejmě žádné ocenění nečeká.
