Z prašného parkoviště v srbském hraničním městě Preševo odjíždějí každou sobotu etničtí Albánci v přecpaných autobusech do západní Evropy. Využívají tolik ceněné svobody vkročit do Evropské unie bez víza. Pro mnohé cestování bez víz do většiny zemí Evropské unie znamená naději, že život bez práce a v bídě se stane minulostí. Nicméně vlivná skupina zemí EU je o tuto svobodu chce připravit.
Arsim Memishi se na podobně ubíjející cestu autobusem z Preševa do Německa a pak do Švédska vydal loni. Šestatřicetiletý absolvent univerzity vypráví příběh o houstnoucí atmosféře nepřátelství šířící se v zámožných západoevropských zemích.
Když dojel do švédského Malmö, stal se jedním ze skoro 60 tisíc lidí ze západního Balkánu, kteří v období 2009-2010 požádali v EU o azyl. V těchto letech sedmadvacítka zrušila vízovou povinnost pro lidi z většiny zemí, jež vznikly po krvavém rozpadu Jugoslávie.
"Úřadům jsem řekl, že jsem žil s přítelkyní, ale že jsme se rozešli a že mě její bratři chtějí zabít," vypráví. "Ve skutečnosti šlo ale o to dostat papíry a začít pracovat. Po dvanácti letech bez práce jste naprosto demoralizovaní," vysvětluje Arsim.
Úřady Memishiho deportovaly poté, co deset měsíců žil na účet švédského státu a přivydělával si prodejem kovů do sběru. Nyní je zpátky doma v Preševu.
Některé země EU už toho mají dost. Německo, Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemí a Švédsko přišly s iniciativou, aby v schengenském prostoru bez hraničních kontrol vízová povinnost zase začala platit.
Počet žadatelů o azyl ze Srbska, země ucházející se o vstup do EU, je ve stejné lize jako Irák a Afghánistán. V Německu o něj letos požádalo více než šest tisíc srbských a makedonských občanů, často Romů.
Nechali za sebou Afghánce a vyvolali vztek německých daňových poplatníků, kteří nesou na svých bedrech velkou část nákladů za dluhovou krizi v eurozóně.
Ozývají se varovné hlasy, že obnovení vízové povinnosti by mohlo ohrozit pozici EU na neklidném Balkáně, kde vidina možného členství pomohla umlčet zbraně, smířit nepřátele a nastartovat reformy. Nevládní organizace Iniciativa pro evropskou stabilitu upozorňuje, že zrušení vízové povinnosti bylo "nejdůležitější rozhodnutí pro další integraci západního Balkánu za posledních deset let".
Cestování bez víz je pro mnohé lidi nejviditelnějším přínosem evropské integrace. Nese v sobě také symboliku: dlouhé fronty před velvyslanectvími se staly synonymem pro ponížení a izolaci, kterou obyvatelé bývalé Jugoslávie pociťovali po rozpadu této země. Kvůli jejímu lavírování mezi Východem a Západem bylo mnoho z nich zvyklých toulat se po světě.
V roce 2009 Evropská unie povolila občanům Srbska, Makedonie a Černé Hory přijet na tři měsíce do schengenského prostoru bez víz. Albánie a Bosna je následovaly v roce 2010.
Toho roku však počet žadatelů o azyl ze Srbska a jeho bývalé provincie Kosova vystřelil o polovinu na skoro 30 tisíc. Loni OSN zařadila Srbsko společně s Kosovem na čtvrté místo za Afghánistán, Čínu a Irák v počtu žadatelů o azyl ve vyspělých zemích.
Za letošní rok požádalo o azyl v některé ze schengenských zemí více než 14 tisíc ze Srbska a Makedonie. "Obrovský příliv srbských a makedonských občanů je třeba okamžitě zastavit," prohlásil před časem německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich. Chce, aby žadatelé o azyl dostávali menší podporu a aby úřady žádosti vyřizovaly rychleji.
"Cestování bez víz nesmí vést k porušování azylových předpisů. Jinak klesne podpora Němců pomáhat těm, kdo to opravdu potřebují," varoval německý ministr. V případě Německa jde ve většině případů o Romy. Jejich počet se zvýšil s tím, jak se blíží zima.
"Jde jim o to přežít zimu a na jaře se zase vrátit," říká Zoran Sajiković, romský radní v srbském Leskovaci. Procedura udělení azylu v Německu může trvat měsíce, po které žadatelé mají nárok na ubytování, jídlo a finanční podporu ve výši asi 350 eur měsíčně (8760 korun).
Pro srovnání: Memishi si coby učitel na částečný úvazek vydělá 160 eur. Průměrná mzda v Srbsku sice činí asi 380 eur, ale v zemi je 25procentní nezaměstnanost a mezi etnickými Albánci a Romy je daleko vyšší.
