Německo
Lidé z bývalé NDR se mezi domácí elitu neprosadili

Dvacet let po sjednocení Německa (3. října 1990) je mezi tamní elitou jen asi pět procent "Ossis", jak se občas říká východním Němcům. Má Spolková republika problém s diskriminací?

Čísla hovoří jasně. A obyvatelé nových spolkových zemí, bývalé NDR, mají řadu důvodů cítit se jako občané druhé kategorie - a mnozí se za ně považují.

Z řad "Ossis" není nikdo spolkovým ministrem, ředitelem veřejnoprávní televize, šéfredaktorem významného média, spolkovým ústavním soudcem anebo šéfem v třicítce největších německých podniků hodnocených akciovým indexem DAX.

Všude tam i mnohde jinde sedí v křeslech bossů "Wessis", západní Němci. Kancléřka Angela Merkelová sice vyrostla v NDR, ale narodila se na západě Německa (v Hamburku), takže se jako "míšenec" do podobných statistik těžko zahrnuje. Ostatně, všichni její ministři jsou "Wessis".

I na území bývalého NDR, tedy doma, tvoří "Ossis" ani ne třetinu elit. A to nezmiňujeme rozdíly v příjmech či nezaměstnaných. Podle čerstvých průzkumů, které zveřejnil Bundestag, se i 20 let po sjednocení cítí být 64 procent "Ossis" občany druhé kategorie.

Odbýt podobná čísla tím, že jde jen o projev stálého naříkání lidí z nových spolkových zemí, dost dobře nejde. Za druhořadé totiž považuje "Ossis" podle anket také asi čtvrtina "Wessis". Na své východní krajany hledí svrchu.

Zmíněná čísla by šla pochopit krátce po pádu berlínské zdi, kdy byly z vedoucích pozic na východě odstraňovány kádry komunistické strany SED, kdy "Ossis" chyběly kvalifikace, znalosti jazyků, zahraniční zkušenosti. Ale 20 let po sjednocení Německa?

Nejen mnozí "Ossis" hovoří místo o sjednocení spíše o vtělení, spolknutí, rozpuštění, či dokonce o anexi NDR západními Němci.

Zkrátka všude, kde jde o moc, jsou východní Němci zastoupeni ve své vlasti výrazně podprůměrně. A mohou se dodnes cítit zrazeni, prodáni, odstrkováni... Svou roli však sehrává i fakt, že elity (tedy "Wessis") mají sklon reprodukovat samy sebe.

Někde přesto dělají výchoďané kariéru - v armádě. Polovina vojáků bundeswehru na zahraničních misích jsou "Ossis". Loni v létě v Afghánistánu se dostala do léčky německá hlídka a talibové zabili tři její členy - všichni byli z východu. Takže "Ossis" jako kanonenfutr neboli potrava pro děla?

Je to prosté: kde je bída o práci a perspektivy, mají mladíci sklon jít k vojsku. V Německu s brannou povinností jako délesloužící; armádě však nevelí. Mezi 200 generály bundeswehru je jediný "Ossi".