Pro osoby, které si změnily pohlaví, je vstupní rozhovor s budoucím zaměstnavatelem předem ztracenou bitvou. Udržet si dosavadní zaměstnání je každodenní utrpení. Jediným východiskem se často stává prostituce, napsal italský týdeník L´Espresso.
Ve složitém životě transsexuálů je změna pohlaví pouze prvním krokem. Pak začíná to nejtěžší, tedy jak se vypořádat s reálným životem. K tomu nejsložitějšímu patří právě najít si práci nebo si udržet dosavadní zaměstnání. Přitom je třeba vzít v úvahu, že drtivá většina těch, kdo si změnili pohlaví, nemá a nechce mít nic se světem prostituce. Ukazují to údaje kliniky San Camillo v Římě, podle nichž se z tisíců operací provedených od roku 1992 do dneška jen 16,2 procenta týkalo osob spojených se světem prostituce.
Těm ostatním, tedy 84 procentům operovaných osob, nezbývá nic jiného, než s nerovnými zbraněmi bojovat o práci. Problémy se zásadně liší podle toho, zda si transsexuál chce udržet dosavadní práci, či zda hledá novou.
Zákon z roku 2003 sice v Itálii zajišťuje transsexuálům ochranu před ztrátou zaměstnání, neboť mezi nepřípustnými důvody k propuštění je zahrnuto také vše, co souvisí s pohlavím a sexuální orientací, říká Maria Gracia Tognollová z Italské všeobecné konfederace práce (CGIL). Tato norma však často zůstává jen na papíře, zejména pokud jde o transsexuály. "Jsou-li gayové a lesby diskriminováni, pak transsexuálové jsou ještě víc," potvrzuje sdružení homosexuálů Arcigay. "V roce 2011 jsme zveřejnili výzkum nazvaný Pracuji, tedy jsem, z něhož vyplývá, že 19 procent dotázaných homosexuálů a transsexuálů zažilo nespravedlivé zacházení. Většinu tvořili právě transsexuálové," uvádí Arcigay.
Matteo, jenž byl dříve ženou, líčí, jak si přes diskriminaci a nekonečnou válku nervů dokázal udržet vedoucí místo v nadnárodní firmě. "Musíte být vytrvalí. Pracoval jsem ve vedoucí pozici, když jsem se rozhodl pro operaci. Nikdy jsem neustoupil. Byla to válka, ale zvítězil jsem."
Také Alessandra, která se narodila jako Alessandro, si dokázala udržet práci v bance a dokonce udělat kariéru. "Nebylo to vůbec snadné, spíše naopak. Moje přeměna nebyla hned akceptována. Někteří tím byli vyvedeni z míry, ale především jsem měla praktické problémy. Na mé práci se to ale nijak neprojevilo. Měla jsem vzdělání, ale hlavní roli hrálo to, že jsem byla vždy v odborech," uvádí Alessandra.
Nenápadné mučení
Ne všem se však takto daří. Jsou ti, kdo se vzdají a ustoupí. "Když jsem byla mužem, měla jsem dvě děti a pracovala jsem jako dělník. Po operaci začaly v zaměstnání problémy. Nebyla to vždy otevřená diskriminace, ale taková nenápadná izolace, malé každodenní mučení. Jednou jsem toho už měla dost a odešla jsem. Nyní jsem nezaměstnaná a jen těžko vyjdu s penězi," vypráví Daniela.
Transsexuálové, zejména muži, kteří se nechali přeměnit na ženy, jsou instinktivně vytlačováni ze společnosti. Je tomu tak i proto, že ve srovnání s ostatními ženami mají příliš velké ruce a nohy a mají rovněž vyšší postavu, než je průměr. "Přirozeným východiskem je v některých případech práce v salonech krásy nebo v restauracích. Pokud jim ale ani takové zaměstnání nevyjde, stává se téměř povinnou alternativou prostituce," uvádí sdružení Onlus z Milána, které pomáhá transsexuálům hledat práci a radí jim.
Elena, která má jazykové vzdělání a absolvovala nejrůznější vzdělávací kurzy, nemůže najít odpovídající práci: "Jednou se mi podařilo dostat se do konkurzu na zaměstnání v jedné státní společnosti. Brzy se mnou však vyběhli. Bez vytáček mi řekli, že nechtějí mít mezi zaměstnanci transvestity. Jindy mi obecní úřad, na nějž jsem se obrátila se žádostí o pomoc, řekl, abych šla do Caritas. Nechci ale jíst polévku pro chudé. Chci práci. I když jsem trochu vyšší a mám trochu větší nohy než ostatní ženy," říká Elena.
