Fukušimská katastrofa změnila v částech Evropy pohled na výrobu proudu v jaderných elektrárnách. Z tichomořského Vulkána se stal nakrátko evropský politik, který vytlačil i jinou hrozbu, globální oteplování.
Teplejší počasí a radost z emancipace zkrátily ženám sukně a prohloubily výstřihy ještě o kousek více než předloni. K neradosti textilního průmyslu a obchodníků energiemi, jejichž logickým závěrem z úspor ekologii nebezpečného materiálu bylo: "Prodáváme méně, musíme zdražit."
V jedenáctém roce 21. století se z politiky vypařila donedávna ještě veleoblíbená klimatologická themata. Hospodářská krise a obavy o osud evropské integrace je vrátily zpět do vědeckých kabinetů.
Politici o míru vlivu člověka na ničení přírody ztratili zájem a prosincová konference Spojených národů o klimatu v jihoafrickém Durbanu byla opět zbytečnou a nákladnou ostudou jako její kodaňská předchůdkyně před dvěma roky. Kanaďané se hned po summitu na "kjóto" vykašlali a ušetřili přes třináct miliard dolarů na hrozících pokutách.
Kromě běsů z finančních problémů a obav o znovuzvolení se u řady lidí cestujících naducanými vládními limusinami také mohlo při probírání ekootázek probudit podezření, že změny podnebí na Zemi byly, jsou a budou a že nic není nafurt.
Chuť stavět velké přehrady také jaksi ochabla: obludí vodní díla byla letos vyškrtnuta z pořadníků v Myanmě, Pákistánu a soudně projednávána v Brazílii. Tady dokonce parlament s levicovou většinou ulehčil lesnímu zákonu a vyšel vstříc těžařské a agrární lobby.
Socialistka Rousseffová, která letos nastoupila po hvězdě latinské levice Lulovi da Silvovi, slibovala, že na pralesy nikdo nesáhne: teď budou pardonovány všechny těžby načerno před rokem 2008, tedy i za vlády jejího zbožňovaného předchůdce.
Podobně se ekologistům zatmělo před očima, když se dozvěděli, že do několika států Evropy se vrátí klasická výroba elektřiny z uhlí. Dobrý business uhlobaronům spadl z nebe díky strachu ze zemětřesení a tsunami ve střední Evropě, hlavně Němců.
Říšské 11. září
Po ničivém tsunami, které zpustošilo severozápadní pobřeží japonského Honšú a zabilo více než dvacet tisíc lidí, si Němci vybrali ze dvou zel to menší, jak si myslí: raději dýchat bez atomu a s vyššími exhalacemi.
Poněvadž vodní příval zatopil jadernou elektrárnu Fukušima ve stejnojmenné prefektuře a zničil čtyři ze šesti reaktorů, vidina nukleární katastrofy vedla německou vládu a parlament s tichým celonárodním souhlasem k rozhodnutí, že do roku 2022 bude ukončena výroba proudu ve všech německých "atomovkách".
V Japonsku přitom nikdo na ozáření nezahynul a s omezováním nukleární energie také ostrované nepočítají; japonské a jihokorejské firmy uzavíraly dále smlouvy na výstavbu jaderných elektráren, mimo jiné ve Spojených emirátech a Jordánsku...
V Německu převládl pocit, že teď bude na světě bezpečněji, a zacpávali si uši, aby neslyšeli odhady o tom, jak drasticky se prodraží cena proudu opepřená o náklady masivní výstavby větrných elektráren a rozvodných sítí.
U východních německých sousedů tekly podnikatelům v elektrárenství a těžbě uhlí sliny potokem, v Německu si vládní černožlutá koalice stejně mlsně dělala naději na to, že svým rozhodnutím o zrušení jádra vytřela zrak Zeleným, jimž právě skončila třicetiletá válka o vymetení atomových raket a reaktorů ze země.
Možná by na tom v Čechách vydělali více, ale obecně vztahy k Německu jsou tu setrvale trucovité. Podruhé byl v republice na návštěvě bavorský premiér Horst Seehofer, ale nedostal ani vládní doprovod. V Praze ještě neúřadovala vláda, která by šla Němcům alespoň symbolicky na ruku...
Výměna stráží
Jestli Zelené nic nenapadne, jak ve straně věčného "ne" nukleární strašidlo nahradit, vymetou s nimi Němci při volbách. Jejich program už všichni vyrabovali stejně jako v devadesátých letech křesťanští demokraté Helmuta Kohla (CDU) vykradli program demokratů sociálních (SPD).
V Kohlově duchu pokračovala jeho žákyně Angela Merkelová, kterou "rok jedenáctý" posadil na střechu Evropy a do role nejvlivnější zvolené ženy světa. O co Zelené neobírají tradiční partaje, hrozí jim vzít nové uskupení, které v Německu vystrčilo růžky: neotřelí Piráti, nápad původně švédský. Jezdí všude na kole, chtějí dávat lidem jízdenky v městské dopravě zdarma, dostali se do zemského sněmu Berlína a jejich obliba v průzkumech Zelené ohrožovala.
Třicátníci s lebkami se zkříženými hnáty děsí šedesátníky s násilnickými kořeny z nepokojů roku 1968, že je pošlou do pense. A to kdysi revoltující študáci a jejich hudební idoly pěli na stávkách: "Chceme svět a chceme ho teď!"
Hrůzná myšlenka, ale v podstatě se to naplnilo: rok 2011 byl dalším z těch, kdy odcházela do pense generace "osmašedesátníků", která si uzpůsobila svět šlapající podle jejich ideálů, ačkoli to mladší generace vůbec netuší.
Ne všechno se vlasatým odpůrcům měšťáctví podařilo a z podivně přeoraného balíčku "multi-kulti" se stává noční můra liberálního Západu...
