Kosovo loni uznalo jen 11 zemí a zemiček

Jen málokdy v novodobé historii si nějaký stát připomínal dva roky od (jednostranného) vyhlášení své samostatnosti tak zdrženlivě jako 17. února Kosovo. Nebýt ohňostroje a menšího shromáždění v Prištině, dalo by se skoro říci, že pokud jde o oslavy, v bývalé srbské provincii "chcípl pes".

Důvodů k jásotu je ostatně poskrovnu. I když... Za klad lze považovat i to, že se nenaplnily některé černé předpovědi pesimistů. Ve státečku uznaném zatím jen 65 zeměmi světa neumírají při násilných, etnicky motivovaných žádní Srbové, Romové ani Albánci.

Ani drogová mafie zatím nepřevzala v Kosovu moc, třebaže výtka, že část současného (albánského) vedení Kosova vychází z mafiánských struktur, trvá. V Kosovu se zatím neuchytil ani islámský fundamentalismus.

Ani po dvou letech a za masivní finanční podpory ze zahraničí se ale nepodařilo vyřešit mnoho problémů, jež tamní obyvatele trápí. K těm největším patří nezaměstnanost činící oficiálně 45 procent - hlavně v zemědělských oblastech je ale reálně vyšší. Existující statistiky vzbuzují jen pramalou důvěru.

ČTĚTE TAKÉ: Dva roky samostatnosti, dva starostové v jedné obci
                        Boj o severní Kosovo. EU ho chce podřídit Albáncům

Téměř pětina obyvatel Kosovo musí vyžít s méně než jedním eurem na den. Hospodářství sice vzrostlo, ale stále zoufale chybějí investice.

Že se Kosovu vyhýbají, nemá důvod jen v celosvětové hospodářské krizi. Mise OSN (podíleli se na ní i Češi), jež spravovala srbskou provincii po invazi NATO roku 1999, v této oblasti žalostně selhala. Přitom by se například vyplatilo pomoci na nohy kosovským zemědělcům a podpořit levnými úvěry existující zpracovatelský průmysl.

Co se ale ve skutečnosti stalo? Evropská unie zaplavovala Kosovo subvencovanými agrárními produkty, a tím už v počátku udusila zárodky hospodářského oživení. Mezinárodní banky požadují od krizové oblasti Kosovo úvěry v dvouciferných číslech, čímž se investice prodražují tak, že většina možných investorů se Kosovu zdaleka vyhne.

Zemička s dvěma miliony obyvatel má sice od jednostranně vyhlášené nezávislosti svou vlastní vládu, která má kompetence, ale existuje vůči ní ještě stále jistá nedůvěra a mezinárodní instituce jí zatím přiznávají jen omezenou suverenitu.

Bez zurčícího penězovodu z Bruselu by se ostatně celý kosovský úřednický aparát rychle zhroutil.

Přesto se kosovská vláda v rámci omezených možností snaží. Stavějí se silnice, reformují školy a univerzity. Buduje se sociální síť. Pracující bojují za svá práva. Snížilo se etnické napětí mezi albánskou většinou (90 procent) a srbskou menšinou (6 procent). Nehledě na výzvy k bojkotu ze Srbska, se loni část Srbů zúčastnila v Kosovu obecních voleb.

Velkým problémem ale zůstává vysoká míra korupce na kosovských ministerstvech a v justičním systému. Boj s ní zatím zaznamenal jen skrovných úspěchů. Každodenní problémy, s nimiž se ovšem potýkají kosovští Srbová v albánském moři, si nezasvěcený jen těžko dokáže představit.

Jen málo se zatím snížilo napětí mezi Prištinou a Bělehradem, který Kosovo stále považuje za svou provincii.

S napětím se očekává výrok soudců Mezinárodního soudního dvora OSN (ICJ) v nizozemském Haagu, kteří by se měli na jaře vyslovit k legálnosti jednostranného odtržení Kosova od Srbska v roce 2008. Už předem je však zřejmé, že na spornou otázku nebudou moci dát jednoznačnou odpověď.

Za dva roky uznalo nezávislost Kosova 65 z celkem 192 členských států OSN. Loni se tento proces výrazně zpomalil - samostatnosti kývlo pouhých 11 zemí. Mezi nimi Nový Zéland, Saúdská Arábie, Palau, Maledivy či Gambie. Letos se k tomuto kroku odhodlal zatím jediný stát: Mauritánie.

V Evropě vystupují proti nezávislému Kosovu zejména Srbsko, Rusko, Řecko, Španělsko, Kypr, Rumunsko, Slovensko či Ukrajina. V současné anketě on-line deníku TÝDEN.CZ na toto téma se proti nezávislosti Kosova vyslovuje drtivá většina hlasujících - 57 procent dokonce požaduje, aby Česká republika své uznání Kosova anulovala.

Foto: EULEX a Profimedia