Katastrofa láká
Černobyl přitahuje zvědavce z celého světa

V ruce máte žlutý dozimetr a průvodce hlásí úroveň radiace, jež je pětatřicetkrát vyšší, než připouští norma. Vítejte v Černobylu, dějišti největší jaderné katastrofy v dějinách z roku 1986, které každoročně přitahuje tisíce návštěvníků ze západních zemí.   

Oblast Černobylu láká zvědavce z celého světa. Jsou to někdy odborníci, ale nejčastěji obyčejní turisté, především ze Západu, kteří neváhají utratit 160 dolarů na osobu, aby v místě katastrofy mohli strávit jeden den. Americký časopis Forbes řadí Černobyl mezi nejvýjimečnější destinace světa. Podle oficiálních údajů loni přivítal kolem 7500 cizinců, píše agentura AFP.

Malý autobus přiveze turisty na okraj zakázané zóny. Při vstupu musí každý z nich podepsat prohlášení, že bude dodržovat nařízení, jež mají omezit na minimum rizika zamoření - zákaz pití, jídla i kouření pod širým nebem, ničeho se nedotýkat, zvláště si nesedat na holou zem ani na ni nepokládat žádné své věci. S viditelně nervózními úsměvy všichni podepisují.

Mladá belgická psycholožka Davinia Schouttetenová přiznává, že má z radiace trošku strach, a tvrdí, že až bude po návštěvě, své boty vyhodí do odpadkového koše. Nicméně spolu s dalšími turisty pokračuje v prohlídce a blíží se k havarovanému reaktoru, ukrytému v popraskaném betonovém sarkofágu.

Právě tady dozimetr průvodce ukazuje nejvyšší míru radiace na celé výletní trase - asi 3,9 mikrosievertu proti normální úrovni 0,12 mikrosievertu. Poté, co si turisté pořídí nezbytné fotografie, skupina zamíří do města Pripjať, které leží jen tři kilometry od elektrárny a odkud bylo den po katastrofě evakuováno asi 50 tisíc lidí.

Čas se ve městě doslova zastavil. Na průčelích domů stále visí reklamní panely s budovatelskými hesly z dob Sovětského svazu, poblíž jsou zrezivělé pozůstatky místního zábavního parku a kolotočů.

V opuštěných bytech se válí po podlaze knihy a zbytky hraček. V místní školní jídelně jsou rozházené stovky plynových masek.

"Je to velmi smutný pohled," říká Bobby Harringtonová, australská turistka. Je jí trochu trapně a cítí rozpaky, když nahlíží do opuštěných domů.

"Možná že už je to trochu za hranou. Mnoho z těch lidí přece pořád žije. Je v tom trochu voyeurství a to pro mě nebylo lehké," svěřuje se Bobby.

Švédský kytarista Karl Backman prý chtěl toto místo vždycky vidět. Výběr prázdninového místa mu nepřipadá vůbec divný. "Je to stejné jako navštívit Koloseum, tam jsou přece také mrtví, nebo Osvětim," tvrdí.

Reaktor číslo 4 jaderné elektrárny v Černobylu na severu Ukrajiny při hranicích s Ruskem a Běloruskem explodoval 26. dubna 1986. Radioaktivní spad zamořil velkou část Evropy a hlavně tři republiky tehdejšího Sovětského svazu.

Tisíce lidí, kteří se často bez jakýchkoli ochranných pomůcek pokoušeli zničený reaktor hasit, umřely buď hned, nebo v následujících letech.

Jen na Ukrajině bylo podle oficiálních údajů asi 2,3 milionu lidí zasaženo radioaktivním spadem, jenž způsobuje různé druhy rakoviny.

Zdravotní bilance katastrofy je pořád nejasná, obestřená záhadami a utajovaná. Kontroverzní odhady OSN uvádějí asi čtyři tisíce potvrzených mrtvých ve třech bývalých republikách SSSR.

Greenpeace zase odhaduje, že katastrofa si vyžádala nejméně 100 tisíc mrtvých.