Zpackaný test v černobylské atomové elektrárně vyústil 26. dubna 1986 v nejhorší civilní jadernou katastrofu všech dob. Tamní uzavřená zóna však zažívá turistickou konjunkturu a ještě větší nával očekává během fotbalového mistrovství Evropy v roce 2012.
Řetězec nešťastných rozhodnutí, včetně vypnutí nouzového systému, jež by zajistilo odstavení reaktoru, způsobil zničení celého bloku elektrárny, přímou smrt desítek lidí a kontaminaci dvou set tisíc hektarů půdy. Radioaktivitou byly následně zasaženy stovky tisíc obyvatel.
Dnes do uzavřené zóny kolem místa katastrofy přijíždějí každý rok tisíce návštěvníků. A pořadatelé spoléhají na další magnet pro turisty - mistrovství světa ve fotbale v roce 2012.
S následky havárie v černobylské elektrárně se lidé i příroda vyrovnávají dodnes, například z městečka Pripjať, kde bydleli zaměstnanci podniku, je dnes město duchů. Svůj malý žlutý měřič radioaktivního záření má průvodce turistů Mykola Fomin v uzavřené zóně kolem černobylské elektrárny vždy u sebe.
V maskovacím oděvu vypadá čtyřiadvacetiletý Ukrajinec spíše jako voják. "Přečtěte si pozorně bezpečnostní pravidla a podepište je," říká Fomin, než se se skupinou turistů vydá autobusem na prohlídku zamořené oblasti. To, že se s požehnáním ukrajinské vlády pětadvacet let po dosud nejhorší havárii v dějinách jaderné energetiky nyní kolem místa, kde se odehrála, rozvíjí jakási hromadná turistika, ho nechává chladným.
"Za jeden den tady, v uzavřené zóně, vás zasáhne stejná dávka záření jako při transatlantickém letu mezi Evropou a USA," odpovídá Fomin těm, kdo na takové výlety pohlížejí skepticky.
V názorech ohledně smyslu extrémních výletů po radioaktivní oblasti se rozcházejí i ti, kdo katastrofu přežili. Přece jen je Černobyl místem, z něhož vzešly smrt, rakovina a další těžké nemoci pro desetitisíce lidí.
Město duchů
Mimo úzký sektor kolem jaderné elektrárny žijí v ostatních částech třicetikilometrové uzavřené zóny ještě lidé - převážně důchodci. Když 26. dubna 1986 explodoval čtvrtý reaktor černobylské elektrárny, nebyl Fomin sice ještě ani na světě; zaměstnanec Černobylinterinformu, jak se jmenuje společnost se šestnácti spolupracovníky, toho nicméně o katastrofě všelicos přečetl a mluvil o ní s některými z téměř osmi tisíc lidí, kteří tu ještě pracují nebo žijí.
"Chceme co nejpodrobněji a nejautentičtěji osvětlit tu havárii v Černobylu," říká Fomin před reaktorem. Kolos je nyní nouzově chráněn obrovským ochranným sarkofágem z oceli a betonu a obehnán zdí a ostnatým drátem.
Zdržet se na tomto místě je povoleno jen na pár minut, protože radiace je tu nadále mimořádně vysoká a zdraví nebezpečná. Návštěvníci mají dýchací masky a rukavice na ochranu před radioaktivním prachem.
Do uzavřené zóny kolem elektrárny s celkem čtyřmi reaktorovými bloky, z nichž poslední byl definitivně zastaven teprve v roce 2000, smějí jen návštěvníci se zvláštním povolením. Bydlet se tam nesmí - stejně jako v někdejším socialistickém vzorovém městě Pripjať, vzdáleném od reaktoru asi dva kilometry.
Sovětské panelákové sídliště, v němž kdysi žilo padesát tisíc lidí - většinou mladých rodin - je stále mimořádně střeženo. Dodnes je totiž vysoce radioaktivní a zůstane navždy neobyvatelné.
"Mnoho rodin tu tehdy mělo ty nejlepší podmínky v celém Sovětském svazu, školky, školy, zařízení pro volný čas a plné obchody," říká Fomin. Mluví smutným hlasem na místě konání oslav, před opuštěnými kolotoči jako svědky někdejší dětské radosti.
Zónu, která zahrnuje i části Běloruska, navštíví ročně kolem sedmi tisíc lidí. Všude se rozpadají opuštěné domy zarůstající houštinami. Stále se opakují žluté cedule varující před radioaktivitou.
Z ukrajinského hlavního města Kyjeva pořádá Arsenij Finberg autobusové zájezdy do zóny vzdálené kolem 100 kilometrů. "Je to přirozeně určitá forma extrémní turistiky," říká osmadvacetiletý šéf cestovní agentury.
Poměr návštěvníků ze Západu a z bývalého Sovětského svazu je podle něj vyrovnaný, asi půl na půl. Platí mezi pěti sty a třemi tisíci hřiven (zhruba 1100 až 6650 korun) za osobu, podle počtu cestujících ve skupině. Vyšší ceny platí pro západní turisty, například z Německa, USA a Británie.
Finberg se odvolává na oficiální linii ministerstva pro mimořádné situace, jehož ministr Viktor Baloga výslovně doporučuje zájezdy do Černobylu jako atrakci. Na podzim Baloga povolil "řádně organizovanou a systematickou" turistiku.
Euro 2012 a počítačová monstra
Ukrajina a Polsko budou napřesrok spolupořadateli fotbalového mistrovství Evropy. Nejen kvůli Euru 2012 a výročí katastrofy má ale černobylská turistika konjunkturu, říká Finberg. Také na Ukrajině oblíbená počítačová hra S.T.A.L.K.E.R, v níž se v zakázané zóně honí zářící monstra, je podle něj pro mnoho lidí popudem k návštěvě dané oblasti. Poptávka je prý vyšší než počet vydaných návštěvních povolení. Žádné nestvůry tam ale nejsou.
Přesto je ale například v kyjevském muzeu Černobylu dobře vidět, jak ničivě působí radiace na nenarozený život. Mezi mnoha děsivými exponáty je i deformovaný potracený plod štěněte. Celkově vzbuzuje expozice s mnoha fotografiemi dokumentujícími lidské utrpení v důsledku černobylské katastrofy dojem válečného muzea.
Finberg zdůrazňuje, že návštěva tohoto muzea je pro zájemce z řad návštěvníků Ukrajiny prvním a zřejmě i nejdůležitějším místem připomínky černobylské katastrofy.
Tehdejší katastrofa nejhůře zasáhla tehdejší sovětské republiky Bělorusko, Ukrajinu a Rusko, vítr ale zavál radioaktivní spad z Černobylu i do dalších evropských zemí. V první vlně do Švédska a Finska, poté do Polska, Československa, Rakouska, Německa, Švýcarska, Francie, zemí Beneluxu a Dánska, třetí vlna pak zasáhla Rumunsko, Bulharsko a bývalou Jugoslávii. Exploze vypustila do ovzduší podle některých odhadů až čtyřistakrát více radioaktivního materiálu než atomová bomba svržená na japonské město Hirošima.
Zbývající tři reaktory elektrárny přitom fungovaly v sousedství betonovým sarkofágem uzavřeného čtvrtého bloku ještě řadu let po nehodě, jejich výkon byl pro sovětské a později ukrajinské hospodářství dlouho nenahraditelný. Jako první byl v roce 1991 uzavřen druhý blok, první blok skončil v roce 1996 a třetí, poslední fungující reaktor byl vypnut teprve v prosinci 2000.
