Po delších tahanicích uzavřely Moskva a Minsk "plynový mír". Bělorusko dostane od Ruska levný plyn, za což mimo jiné zaplatí tím, že se vzdá definitivně kontroly nad plynovody vedoucími na jeho území. Názory expertů na nový moskevsko-minský deal jsou různé.
Rusko za imperiální ambice a přátelství s Běloruskem platí draze, napsal list Vedomosti. Běloruský prezident Alexandr Lukašenko se podle deníku zase vrátil z Moskvy s plným pytlem dárků.
Dostal cenu plynu jako na ruském trhu a výhodnou smlouvu na jeho přepravu, 2,5 miliardy dolarů za polovinu ztrátového přepravce Beltransgaz, úvěr na 10 miliard dolarů a ještě záruku, že se běloruské plynovody zaplní bez ohledu na spuštění plynovodu Nord Stream, konstatují Vedomosti.
Na straně druhé se Kreml zbavil velkého problému a zřejmě na delší čas zažehnal další možný konflikt o plyn mezi oběma zeměmi.
Bělorusko, které se potýká s těžkými a už téměř chronickými hospodářskými problémy, bude zásobováno levným plynem ruským, státem kontrolovaným koncernem Gazprom. Tento podnik naopak plně převezme už zmíněného běloruského přepravce plynu Beltransgaz.
Gazprom už v něm vlastní 50 procent. Za zbylou polovinu zaplatí 2,5 miliardy dolarů. Tím ruský koncern získá kontrolu nad dodávkami zemního plynu přes běloruské území do Evropské unie.
Gazprom tak poprvé v historii ovládl veškeré plynovody sousední země. Minsk už nemůže proti Rusku v konfliktu použít ani kartu zásobování plynem (exklávy) Kaliningradu.
V příštím roce má Minsk zaplatit Moskvě 165,5 dolarů za tisíc kubických metrů plynu. To je o 40 procent méně, než platil dosud. Lukašenko si tedy může mnout ruce. Za stejný objem plynu bude roku 2012 koncern Gazprom účtovat zákazníkům v EU 400 dolarů, uvedl ruský premiér Vladimír Putin.
V letech 2013 a 2014 se bude cena ruského plynu pro Bělorusko vypočítávat podle formule používané v Rusku. Gazprom se tak podle domácího tisku dále odklání od tržního principu.
Ekonomický smysl pro ruskou stranu v této transakci nevidí dokonce ani ti, kteří se o to hodně snaží, konstatuje list Vedomosti. Politické vítězství spočívá v ukončení plynových válek s Běloruskem, v připuštění ruského byznysu k účasti na privatizaci běloruských podniků a - jestli se to povede - ve větší ochotě Ukrajiny v jednáních o prodeji svých plynovodů Gazpromu.
Ukrajina by také mohla dostat slevu na plyn, kdyby dovolila Gazpromu pohltit ukrajinský Naftogaz. S přihlédnutím k tomu, že Nord Stream v budoucnu připraví Ukrajinu o značné příjmy z přepravy plynu, mohlo by to zapůsobit. Ale ukrajinští politici chápou obranu svých plynovodů jako bezmála národní ideu, a tak se naděje Gazpromu nemusejí naplnit.
Účasti ruského byznysu na privatizaci běloruských podniků i tak nic nebrání: Minsk o uplynulém létu dostal úvěr za tvrdé podmínky, že Bělorusko získá z privatizace 7,5 miliardy dolarů během tří let. Aby splnilo tuto podmínku, bude muset každý rok prodat firmu o velikosti Beltransgazu.
Už se také jedná se Siburem a Rosněftí o prodeji balíku akcií Grodnoazotu, s Lukoilem o Naftanu, s Rosněftí o mozyrské petrochemii, s AFK Systema o MTS, s Russkimi mašinami o výrobci kamionů MAZ, s Rostechnologií o Integralu.
Dá masivní podpora běloruské ekonomice, kterou Rusko už roky poskytuje, konečně své plody?
Možná. Jen však připomeňme, že za 16 let rusko-běloruské integrace se neobjevila ani jediná společná firma, která by skutečně fungovala, a samo Bělorusko je světovým vůdcem v nejrozličnějších netarifních omezeních na ruský vývoz.
