Památník obětem
Mrtví hrdinové se v západoukrajinském Lucku usmívají
17.05.2014 20:30
Mrtví hrdinové se vesměs usmívají, jen někteří se tváří vážně či zasmušile. I uprostřed Lucku, dvousettisícového města na ukrajinské Volyni, se nachází improvizovaný památník s fotografiemi stovky obětí únorových bojů v kyjevských ulicích, které smetl režim proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Nejistota a obavy z války, následující po ruské anexi Krymu, vedly české krajany z volyňského Žytomyru k sepsání žádosti, aby jim české úřady pomohly s návratem do staré vlasti.
"Nemůžeme kritizovat ty, co si přejí se přestěhovat. Je to jejich rozhodnutí. Mají právo si sami zvolit, jak by chtěli žít. Zřejmě jsou vyděšení, ale to je normální. Lidé reagují na změny spíše emotivně než racionálně a pragmaticky. Neodsuzujeme je," říká Jaroslava Lipjaninová z Matice volyňské v Lucku. "Ani v nejhorším případě se nezvedne nějaká masová vlna emigrace, která by postihla českou ekonomiku. Hodně rodin má důvod zůstat, ať už je to práce, či příbuzní, o které se musejí starat. Nejsme hrozba," ujišťuje.
Její muž Roman si myslí, že problém tkví asi v tom, že se změnou vlády se na Ukrajině mění vše, od zahraniční po vnitřní politiku, od šéfů podniků po státní zaměstnance. "V důsledku jsou nespokojení a ukřivdění, ale nelze si plést národnostní a jazykové problémy s vnitropolitickými. To jsou rozdílné věci," říká.
Historické zkušenosti z Volyně nejsou zrovna povzbudivé. Za druhé světové války si tu vyřizovali účty nejen němečtí okupanti se sovětskými partyzány. Poláci dodnes vzpomínají na "volyňskou řež", kdy podle polských historiků ukrajinští nacionalisté zabili na 100 tisíc Poláků. Naopak podle ukrajinských historiků se až 20 tisíc Ukrajinců stalo obětí "odvetných akcí" polské Zemské armády.
Místní Češi se ocitli mezi kladivem a kovadlinou. "Češi se nepletli do volyňských sporů, snažili se prostě přežít," říká historička Světlana Šulgová z místní univerzity. Češi sice byli "neutrály", ale byli bohatší než ukrajinští rolníci, a tak rekvírovat potraviny přicházeli polští odbojáři, ukrajinští povstalci i sovětští partyzáni, "jedni ráno, druzí večer".
Na Volyni byla i ves Český Malín, kterou v červenci 1943 vyhladili nacisté. Zabili 374 Čechů, včetně 105 dětí, více než stovku Ukrajinců a téměř tři desítky Poláků.
Jaroslava pokládá na stůl v někdejší české škole dobové fotografie i historické dokumenty s podpisem generála Ludvíka Svobody, který volyňským Čechům děkoval za účast v bojích proti nacistům.
"Česká vláda by možná měla věnovat větší pozornost nikoliv Čechům z Volyně, Žytomyru či Kyjeva, ale Čechům, kteří zůstali na okupovaném Krymu. Je tam mnohem větší česká menšina než u nás a ocitla se ve velmi svízelné situaci, která připomíná až situaci krymských Tatarů," míní Šulgová. "Ale žytomyrští Češi prostě vyzkoušeli využít situaci, a to naprosto nesprávně, protože tady nikdo Čechy neutiskuje," tvrdí.
Moskva ovšem žytomyrského dopisu využila k tvrzení, že pod kyjevskou vládou trpí nejen Rusové, ale i Češi. "To je hloupost. Není to pravda," oponuje Světlana. "Nikdo, ani Rusové, ani Češi, ani Poláci není na Ukrajině vystaven útlaku či omezením. Jsem Ukrajinka, ale hovořím rusky a nikdo mi to nezakazuje," argumentuje a sebekriticky připouští, že češtině sice rozumí a umí česky číst, ale hovořit česky nedokáže. Možná právě v tomto směru by bylo záhodno krajanům na Ukrajině pomoci.
Přestože česká vláda rozhodla o zjednodušeném vydávání víz, zní unisono, že požadovaných dokumentů je prý stále moc a volně cestovat mezi dvěma demokratickými státy se dá spíše teoreticky, alespoň z ukrajinského pohledu.
"Nesebereme Čechům práci, nebudeme domácím překážet, ale jsme taky Češi. Mám tu dobrou práci, byt, rodiče - a to přece nikdo neopustí. Vrátíme se zpátky, ale dejte nám možnost podívat se do Česka," přesvědčuje Světlana. "Cítíme se jako lidé druhé kategorie. V našem věku se už neurazíme, ale reptáme," říká Roman. "Český stát by neměl zapomínat, že tu jsme. Aby na nás pamatoval třeba nějakou morální podporou. Abychom se necítili opuštěni, zapomenuti," zdůrazňuje.
Zašlou českou slávu v Lucku připomíná pivovar Zeman, se jménem předválečného vlastníka v názvu, ale prý už s německou technologií. A socha dobrého vojáka Švejka zdobí vchod do jedné pivnice na hlavní ulici, která se během let přejmenovávala z Jagellonské na Sovětskou a nakonec na Lesji Ukrajinky, vlastenecké básnířky s pomníkem naproti památníku hrdinů kyjevské revoluce.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.