Rozděl a panuj
Politolog: Putin drží Moldavsko pod krkem

Nejen Západ znepokojuje dění na Ukrajině a zákeřná zahraniční politika Kremlu. Tak říkajíc totéž v bledě modrém se může odehrát v sousedním Moldavsku. I tam je společnost rozdělená na zastánce Evropy a zastánce Ruska, liberály a komunisty. Na podzim se utkají ve volbách. "Etnickou mobilizací se Rusko snaží destabilizovat situaci, aby se dala ospravedlnit intervence," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Jan Šír z katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK.

Kišiněv má co nevidět podepsat dohodu o přidružení k EU. Právě nepodepsáním této připravené smlouvy zažehl prezident Viktor Janukovyč nepokoje na Ukrajině. A i Moldavsko má problém s národní jednotou, dokonce ještě závažnější, než představoval pro Ukrajinu Krym. Region Podněstří se po rozpadu Sovětského svazu nikdy nepodvolil Kišiněvu a hraje si na suverénní stát. Kreml sice státnost neuznal, ale vojensky uhájil jeho autonomii a dodnes tam má početné "mírové síly".

Komunisté mají z moldavských stran zdaleka největší podporu, prozápadní liberálové si během své vlády pošramotili pověst skandály a politikařením. Vrátí se Moldavsko ke komunistické vládě?
Ne nutně. Tak jako v každé zemi s poměrným volebním systémem o sestavení vlády nerozhodují jen výsledky voleb, ale až od těchto výsledků se odvíjející vyjednávání o utvoření vládní koalice. Komunisté sice mají stabilně nejvyšší rating, ale - oproti prakticky všem ostatním, proevropsky orientovaným stranám - také výrazně nižší koaliční potenciál. I jako volební vítěz tak nakonec mohou ve výsledku zůstat v opozici.

Odlišuje se nějak výrazně elektorát komunistů a liberálů? Staří nostalgici versus mladí optimisté?
Určitě se liší. Komunisté, byť je dlouhodobá vládní zodpovědnost v minulosti částečně kultivovala a posunula víc směrem k politickému středu, stále zůstávají stranou první volby pro nižší příjmové skupiny, zejména důchodce, a také pro představitele ruské menšiny.

Budou Moldavané stejně odhodlaní jako Ukrajinci, že by vyšli ve velkém do ulic? Už se to stalo před pěti lety, kdy komunistům nevěřili třetí volební vítězství v řadě.
Záleží ponejvíc na dalším vývoji situace v sousední Ukrajině, který má ozvěnu v separatistickém Podněstří, či, ještě přesněji, na postupu Putinova Ruska. Ale samotné vítězství komunistů lidi do ulic vyhnat nemusí, při předpokladu že s jejich nástupem nebude spojena radikální změna zahraničněpolitického kursu.

Proruští Moldavané musejí být v poněkud schizofrenní situaci, když vidí, jak se Kreml chová k jejich sousedu...
Krize na Ukrajině, destabilizace situace zvenčí a vojenský zábor Krymu naplno odhalily zranitelnost, až bezbrannost Moldavska tváří v tvář zemi, která bez souhlasu ústřední vlády v Kišiněvě prakticky od samotného vzniku státu vojensky kontroluje nepoddajnou část území. Ovšem jakkoli očekávaný další postup Ruska ve smyslu podněcování separatismu a rozšiřování nepokojů na Podněstří má potenciál moldavskou společnost polarizovat podél etnických linií a v tomto směru štěpit, v zásadě ji spíše stmeluje. Ale postup Ruska je v posledních měsících natolik nečitelný a nepředvídatelný, že se cokoli dopředu jen těžko odhaduje.

Jaké jsou vztahy komunistů k podněsterským politikům? A k Rusku?
Podle mého názoru pro možné urovnání konfliktu v Podněstří a kolem něj nejsou určující vztahy mezi kýmkoli v Kišiněvě a Tiraspolu, nýbrž právě postoj Moskvy. Rusko zjevně, už dvacet let, spojuje odchod vlastních vojsk a možnosti urovnání konfliktu s podmínkami, které se zatím pro všechny vlády v Kišiněvě ukázaly jako nepřijatelné. To Rusku umožňuje ponechávat situaci kolem zamrzlého konfliktu neurovnanou a efektivně blokovat proevropské směřování vlády v Kišiněvě, zejména pokud jde o integraci Moldavska do euroatlantických bezpečnostních struktur. Rusko pochopitelně udržuje v Moldavsku rozsáhlou residenturu, ale o loajalitě promoskevsky orientovaných kruhů a jejich vlivu si budeme moci udělat přesnější obrázek, až krize naplno vypukne, což je scénář, ve který určitě nedoufám.

Má Kišiněv, ať už za proevropské, nebo komunistické vlády, nějaké páky, argumenty, lákadla, aby Podněstří přilákala? Nebo je to hotová záležitost?
Určitě má. Tím stěžejním argumentem je to, že obyvatelé Podněstří - útvaru, který žádný stát oficiálně neuznává - mají možnost vlastnit, a většinou vedle ruského, i vlastní moldavský pas. Úměrně přibližování Kišiněvu k Evropě tato "měkká síla" může nabývat dál na atraktivitě. Dovedu si ale představit, že pro kriminální elity v Podněstří nemusí být tato perspektiva rozhodující.

Co by se v reálu změnilo, kdyby Rusko formálně Podněstří připojilo?
Změnilo by se toho nesmírně mnoho. Nejenom pro samotné Moldavsko, pro které by to dost možná znamenalo i konec "experimentování" s vlastní státností ve smyslu posílení hlasů volajících po "znovusjednocení" s Rumunskem. Ale i pro Evropu jako celek. Rozčlenění a obsazení třetí postsovětské země v řadě (po ruské agresi proti Gruzii z léta 2008 a letošní intervenci na Ukrajině) by dále podkopalo bezpečnost a stabilitu zemí ležících na evropské periferii a přivedlo Evropu na hranu vážného střetu s Ruskem. Střetu ne nepodobného tomu, jak jej známe z dob studené války, který by z Moldavska učinil zónu, kudy by procházela nová tvrdá hranice oddělující oba vzájemně znesvářené mocenské bloky.

Dobře pro stávající vládu nedopadlo ani gagauzské referendum, v únoru se stopadesátitisícová turkická menšina přesvědčivě vyjádřila pro orientaci Moldavska na Rusko. Týká se jen jejich omezeného území a populace, nebo má širší dopady?
Má jednoznačně širší dopady, protože může posílit etnické štěpení společnosti.  Je to základní strategií etnické mobilizace, k jaké se Rusko uchýlilo i na Ukrajině s cílem destabilizovat situaci do stavu, kdy se intervence jeví jako snáz ospravedlnitelná. Potenciál pro separaci Gagauzů nebo pro jejich větší autonomii ale zatím nevidím.

Snaží se EU a Česko nějak konkrétně působit? Zafunguje třeba zrušení vízové povinnosti a dohoda o přidružení?
Velká většina Moldavanů, kteří chtějí svobodně cestovat na Západ, dnes už takovou možnost mají a jezdí do Evropy na rumunské pasy, tj. bezprostřední dopad ve smyslu nějakých zvýšených transhraničních toků osobně neočekávám. Ale je to pochopitelně viditelný, hmatatelný důkaz ocenění víc než dvacetiletého snažení o překonání dědictví sovětského komunismu a budování moderní evropské společnosti, který může mít velký symbolický význam ve smyslu motivace moldavských vlád k dalším reformám. Je tu ale pořád jedno ale, a tím je, jestli pro to bude mít pochopení i pan Putin.