Prezident Ukrajiny
Porošenko rok na trůnu: v zajetí problémů, jež chtěl řešit

Ukrajinský prezident Petro Porošenko je po roce vládnutí zajatcem problémů, které loni sliboval řešit. Mír Donbasu nepřinesl, reformní program stačil jen zahájit, majetku se nezbavil a moc oligarchů neomezil. V cestě mu stojí nejen agresivní taktika Moskvy, ale také odpor domácí pravice a bossů miliardářských mafií a z hloubky vnitropolitických problémů pramenící váhavá podpora západních sponzorů. Výsledky Porošenkova vládnutí jsou po roce skromné.

Jeho reformní program a slibovaný jednotný postup prozápadních stran v parlamentu se rozbíjí o sváry vlivových skupin a zarputilost proruské opozice, hospodářství se propadlo na okraj státního bankrotu. Bez finanční podpory západu se Kyjev neobejde, i když vůle Evropy pomoci miliardáři v Kyjevě je očividně větší než v případě marxistické vlády v Řecku.

Příměří, podpořené dvojicí minských dohod z loňského listopadu a letošního února, očekávaný klid Donbasu nepřineslo, přestože počet obětí bojů je ve srovnání s loňským létem menší. Politické řešení donbaské krize nijak nepokročilo a časové termíny decentralizace, demilitarizace a ekonomické obnovy obsažené v minských dohodách jsou iluzí. Ukrajinský hrubý domácí produkt je ve srovnání s dobou po rozpadu SSSR na třetinové úrovni. Zkorumpovaný ukrajinský establishment si rychle osvojil jazyk reforem.

Nebezpečným soupeřem Porošenka na domácí scéně - ostatně stejně jako v případě šéfa Kremlu Vladimira Putina - zůstává pravicová nacionalistická opozice, která s programem usmíření na východě Ukrajiny nesouhlasí. Vlna protiruských nálad, která doprovázela loňský únorový převrat, vynesla do parlamentu zástupce militantního Pravého sektoru, který ve sněmovně nahradil umírněnější nacionalisty ze západoukrajinské strany Svoboda.

Aktivní účast Pravého sektoru ve svržení proruské vlády a zejména v bojích na frontě přinesla radikálnímu seskupení cenné body a posílila nevůli jeho bojovníků podřídit se velení pravidelné ukrajinské armády. Stejný problém, byť násilnějšími metodami, řeší i "lidové republiky" v Donbasu, které likvidují vzpurné kozáky a pravoslavné novoruské fundamentalisty odmítající jakýkoli kompromis. Podle Kyjeva se tak děje na přímý příkaz z Moskvy.

Nic z toho ale Porošenkovi nepomáhá. Sporné je podle kyjevských médií i jeho sbratření s gruzínským exprezidentem Michailem Saakašvilim, který se stal oděským gubernátorem. Krok, který Moskva sedm let po válce s Gruzií považuje za urážlivou výzvu, pohoršil i mnoho ruskojazyčných Ukrajinců a k usmíření Donbasu s Kyjevem nepřispěl. Nic na tom nemění ani fakt, že úspěchy Saakašviliho protikorupčního programu prosazeného v Gruzii uznávají nejen v Kyjevě a Bruselu, ale i v Moskvě.

Symbolem popřevratových zmatků se na Ukrajině stal lustrační zákon a nedávné rozhodnutí o razantní likvidaci komunistických symbolů. Lustrace pracovníků státní správy a bezpečnostních složek váznou, soudní žaloby se množí a na výrok ústavního soudu se zatím jen čeká. Skoncování s vnějšími projevy sovětské éry předpokládá dalekosáhlý a nákladný zásah do státní správy, včetně přejmenování stovek obcí a ulic a odstranění tisíců památníků. Poloprázdná státní pokladna by podle kritiků měla investovat jinde.

Sporné jsou i výsledky Porošenkova slibovaného tažení proti oligarchům. Pokud se jejich majetek a vliv snížil, pak to bylo spíš důsledkem války na východě země než prezidentských dekretů. Porošenkův březnový zápas s miliardářem Ihorem Kolomojským, mocným dněpropetrovským gubernátorem, jehož prezident za asistence televizních kamer sesadil, byl spíš osobním kompetenčním sporem, než projevem systémových změn. Zkorumpovanou správu země se zatím prezidentovi nedaří nahradit.

Příkladem ústupu od oligarchických pořádků není ani sám Porošenko. Přestože po loňském zvolení hlavou státu slíbil prodat veškerý svůj majetek, zatím nebylo podle ukrajinského tisku prodáno nic. Prezident je dál majitelem obřího potravinářského impéria Rošen a nálepky "čokoládového krále" se nezbavil. Jeho majetkem dál zůstává i celostátní televize Pátý kanál. Daňové přiznání za loňský rok navíc ukazuje, že na rozdíl od jiných ukrajinských miliardářů hodnotu svých aktiv několikanásobně zvýšil.