"Proč vlastně Ukrajinci s takovým zápalem demonstrují za eurointegraci?" zeptal se mne můj britský učitel angličtiny Sebastian Kott, který již několik let žije v Kyjevě. Chtějí evropské peníze, ale v Evropě to teď s ekonomikou není moc dobré, dodal.
"Ne, odpovídám, důvod protestů je absolutně v něčem jiném." Proč tedy vlastně Ukrajinci demonstrují již čtvrtý týden v kuse přes mrazivé počasí (v noci z 10. na 11. prosince bylo v Kyjevě 13 stupňů pod nulou), nejrůznější provokace a zákroky represivních složek, které se snaží vytlačit demonstranty z centra hlavního města Ukrajiny?
Protesty skutečně začaly 21. listopadu poté, co ukrajinská vláda oznámila, že přerušuje přípravu k podpisu asociační smlouvy s EU, prakticky osm dní před plánovanou událostí roku, a vysvětlila svůj krok tím, že pro Ukrajinu je to v krátkodobé perspektivě ekonomicky nevýhodné. Vládní úředníci prohlásili, že na pokrytí ztrát bude země potřebovat 160 miliard eur, a EU je připravena nabídnout pomoc ve výši pouhých 610 milionů eur.
Zpočátku nebyly demonstrace příliš početné. V Kyjevě na náměstí Nezávislosti protestovali převážně studenti obhajující proevropskou volbu své země. Větší počet lidí dorazil na mítink opozičních sil za eurointegraci dne 24. listopadu, který proběhl pod prapory různých politických skupin na Evropském náměstí nedaleko od hlavního náměstí Kyjeva. Opozice prohlašovala, že akci podpořilo téměř 200 tisíc Ukrajinců. Mítinky na podporu vstupu Ukrajiny do EU proběhly i v dalších městech. Nejpočetnější byl studentský protest ve Lvově, ale i ve městech na východě a jihu Ukrajiny se shromáždění zúčastnily stovky lidí.
Tyto protesty by možná nakonec samy o sobě k ničemu nevedly, kdyby vláda nenařídila Berkutu, elitní jednotce ukrajinské policie čítající na čtyři tisíce osob, aby rozehnala studentský europrotest na centrálním náměstí Kyjeva. K tomu došlo v noci z 29. na 30. listopadu. Záběry zvěrského rozehnání studentů šokovaly celou Ukrajinu. Prchající lidé padali na zem a berkutovci je bili vší silou obušky do hlavy a jiných částí těla, dohnali je i několik set metrů od náměstí a znovu je tloukli, i když už leželi na zemi, táhli je za oblečení do přistavených autobusů a házeli je tam na hromadu. Bili nejen protestující, ale také novináře, kteří se nacházeli na inkriminovaném místě, rozbíjeli jim fotoaparáty a jinou techniku. Veškeré toto chování bylo vysvětlováno tím, že protestující překáželi na centrálním náměstí, kde bylo nutno vztyčit vánoční stromek a připravit kluziště.
V té chvíli povstala skutečně celá Ukrajina. A povstala ani ne tak za evropskou integraci, ale spíše proti současnému režimu Viktora Janukovyče. Prohlášení prezidenta, v němž odsoudil rozehnání mítinku, a propuštění velitele kyjevské policie již na nikoho nezapůsobily. Všem bylo jasné, že prezident blufuje. Náčelník kyjevské policie totiž neřídí Berkut, příkaz k zásahu mohl dát ozbrojencům jedině ministr vnitra nebo prezident.
Na mítink, který se v Kyjevě konal 1. prosince, přišel téměř milion lidí. Dorazili lidé z různých sociálních vrstev - studenti, mladé rodiny s dětmi, úředníci, živnostníci, zástupci malých a středních firem, důchodci. Kyjevany aktivně podpořili obyvatelé dalších regionů. Demonstranti prošli Chreščatykem, hlavní kyjevskou třídou, a dorazili na náměstí Nezávislosti, kde rozebrali zábrany instalované policisty. Poté obsadili celé náměstí a postavili zde stanové městečko, neboť počítali s tím, že protesty budou trvat delší dobu.
Skvělá ústava k ničemu
Proč jsou Ukrajinci tak jednotní ve svém protestu? Protože všichni jsou již přespříliš unaveni životem v podmínkách absolutního ignorování zákonů. Ukrajinci mají jednu z nejdokonalejších ústav na světě, ale její ustanovení ve skutečnosti zůstávají jen na papíře, stejně jako ustanovení většiny ostatních zákonů.
Na Ukrajině nefunguje nezávislé soudnictví. Soudy jsou totálně prorostlé korupcí a hájí zájmy vlády. Policie se z orgánu ochrany práva a pořádku změnila v uzavřený klub lidí s pravomocemi veřejných činitelů, kteří při své práci masově používají mučení. Nejednou na to upozorňovali ve svých zprávách představitelé mezinárodních organizací, zejména Transparency International.
Úředníci zcela neefektivně nakládají s rozpočtovými prostředky, přičemž se sami obohacují z peněz daňových poplatníků. Ukrajinská ekonomika zažívá stále častější otřesy, neboť reálné reformy se neprovádějí. Konkurenční prostředí se nemůže rozvíjet z důvodu monopolizace ekonomiky skupinou oligarchů. V zemi vzkvétá tzv. rejderství, tedy druh hospodářské kriminality, kdy jsou úspěšné podniky nezákonným jednáním odebrány vlastníkům a předány lidem spojeným s mocipány. Zahraniční investoři opouštějí zemi a noví se na Ukrajinu nijak nehrnou.
Stav země se odráží v mezinárodních ratinzích. V žebříčku vnímání korupce (Corruption Perceptions Index, CPI), který sestavuje organizace Transparency International, se v roce 2013 pozice Ukrajiny ve srovnání s rokem 2012 nezlepšila. Obsadila 144. místo mezi 177 státy a zůstala ve skupině zemí, kde je "zvýšené riziko" korupce. V žebříčku ekonomické svobody, který sestavuje americká organizace Heritage Foundation společně s deníkem The Wall Street Journal, obsadila v roce 2013 Ukrajina 161. místo mezi 177 státy, přičemž měla nejhorší výsledek ze všech evropských zemí. Experti přitom upozorňovali, že ekonomická svoboda v zemi se nadále potýká s velkými represemi, legislativa funguje mizerně, jsou nedostatečně chráněna vlastnická práva a korupce dosahuje obřích rozměrů.
Jediné, co se za dobu od nástupu k moci v roce 2010 podařilo prezidentu Viktoru Janukovyčovi nadmíru efektivně realizovat, je budování vertikály moci. Sám má mnohem širší pravomoci než ostatní ústavní činitelé. Rodina prezidenta začala rychle bohatnout, stejně jako řada osob, které jsou s ní spřízněny. Již v roce 2011 se nejstarší syn hlavy státu Oleksandr Janukovyč s majetkem v hodnotě 130 milionů USD dostal v žebříčku, který sestavuje týdeník Korrespondent, mezi 100 nejbohatších Ukrajinců. V roce 2013 se hodnota jeho majetku zvýšila na 510 milionů USD.
Ukrajinci doufali, že po podepsání asociační dohody s EU bude ukrajinská vláda nucena se přeorientovat na demokratická pravidla hry. Ale Ukrajina jednostranně přerušila tento proces před samotným finále. Poslední kapkou byl nezákonný zásah speciálních jednotek policie proti pokojným demonstrantům a novinářům. Národ si uvědomil svou sílu a šel do boje. Nepřestane bojovat, dokud se nezmění nynější vládní režim.
