Vedomosti: Ukrajina evropského typu bude pro Rusy přínos

Sbližování s Evropou se stalo dlouhodobým cílem Kyjeva ještě dlouho před oranžovou revolucí. Směřování k integraci s evropskými politickými a ekonomickými strukturami začalo brzy po dosažení nezávislosti Ukrajiny a pokračovalo bez ohledu na to, kdo byl hlavou státu.

S různou rychlostí a s různými ohledy na Moskvu postupovalo za Leonida Kravčuka, Leonida Kučmy a Viktora Juščenka, píše dnes ruský list Vedomosti v komentáři k prohlášením uchazeče o křeslo ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, že se bude snažit uzavřít s Evropskou unií dohodu o volném obchodu a v další perspektivě dohodu o přidružení.

Opravdový posun Kyjeva k Západu je v mnohém důsledkem ruské politiky. Kreml v 90. letech ve vztahu k největší zemi Společenství nezávislých států balancoval mezi pozicí uraženého "staršího bratra" (kdy šlo o Sevastopol a plyn) a strojenou lhostejností. Ruský establishment byl přesvědčen, že Ukrajina natolik ekonomicky závisí na Rusku, že daleko neuteče.

ČTĚTE TAKÉ: Janukovyč a Tymošenková do druhého kola voleb
                        Tymošenková: Po volebních podvodech povedu lid do ulic
                        Hlasy ukrajinských voličů se nabízejí na internetu

V další dekádě evropské ambice Kyjeva, zvláště vojenská spolupráce s NATO, začaly dráždit Moskvu. Naši politici začali přijímat sklouzávání Ukrajiny na Západ nikoliv jako skutečné úsilí spřátelené země o vyváženost zahraniční politiky, ale jako projev nepřátelství a zrady společné minulosti.

Rusko nejednou jednalo příliš hrubě, bez přihlédnutí k sebeuvědomování mladého národa, který je mimořádně citlivý na jakékoliv ovlivňování zvenčí. Otevřená podpora jedné z politických sil na Ukrajině se měnila ve špatně zamaskované snahy o podplácení (vzpomeňme předvolební úvěry a dvojí gratulace k Janukovyčově nenaplněnému vítězství v roce 2004, plynové války a loňské videoposelství Dmitrije Medveděva k Viktoru Juščenkovi).

Ukrajinskou elitu sotva mohly nadchnout ruské metody řešení politických sporů a rozporů mezi státem a podnikáním. Snahy Kyjeva vypořádat se s obtížnými stránkami společné minulosti vyvolávaly ostré reakce a obvinění z Moskvy.

Poslední měsíce, kdy Rusko předvádělo pragmatismus a drželo se stranou od ukrajinské politiky, situaci změnily jen málo. Zato zdůrazňování osobních sympatií ruského premiéra k ukrajinskému protějšku přiměly Viktora Janukovyče, kterému většina expertů slibuje vítězství v zápasu o prezidentské křeslo, zaujmout vyváženější pozici. Ta možná zase urazí ruský establishment.

Zdá se, že Moskva nechápe, že směřování Ukrajiny k Západu bude v dlouhodobé perspektivě výhodné i pro naši zemi. Ukrajina kvůli své zeměpisné pozici a velikosti snadněji přejde k evropskému způsobu vládnutí.

Sousedství s velkým spřáteleným státem, úspěšně řízeným politickými a právními institucemi evropského typu, předvede, že i Rusko nemusí být nutně řízeno drsně vertikálním režimem.

Foto: Vedomosti a ČTK/AP