Vyvražďování
Vzpomínky na volyňskou genocidu

Vztahy mezi Polskem a Ukrajinou jitří poslední dobou připomínky vzájemného vyvražďování z dob druhé světové války. Značný ohlas vyvolal nový polský film Volyň, který vykresluje tyto události s mimořádnou brutalitou. Doma má úspěch, na Ukrajině ho označují za provokaci na zakázku Kremlu.

Politici obou stran se čas od času nechají slyšet, jak jsou vzájemné vztahy vynikající a jak funguje příhraniční spolupráce, realita je však trochu jiná. "Běžte se zeptat do Polska," odpovídá otráveně ukrajinský pohraničník na otázku, proč ve frontě na hraničním přechodu Dołhobyczów musejí auta čekat sedm hodin.

Celnice nově postavená z evropských peněz by sice oficiálně měla odbavit osmdesát aut za hodinu, polská strana však pouští jen třicet. Poláci a další občané EU přitom mají svůj vlastní pruh a mohou jet prakticky bez čekání, a tak jsou Ukrajinci jezdící tudy do Evropy za prací přesvědčeni, že jde o diskriminaci cíleně namířenou proti nim.

Sousedství Poláků a Ukrajinců má svá temná místa. Mezi ně patří vzájemné vraždění na území dnešní západní Ukrajiny během druhé světové války, v letech 1943 až 1944, když celé území kontrolovali nacisté. Na jedné straně tu stála Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), na straně druhé polská Zemská armáda. Počet obětí se odhaduje na padesát až sto tisíc na polské straně a dvacet tisíc na straně ukrajinské.

Vraždy za výkřiku "Sláva Ukrajině"

Kolem starých ran dosud politici chodili po špičkách, až předseda vládní strany Právo a spravedlnost Jaroslav Kaczyński do nich šlápl naplno. "Žádný takový zločin nesmí být zapomenut, relativizován nebo označen jinak než jako genocida," prohlásil letos v červenci. Za genocidu označil vraždy Poláků polský Sejm, zatím nejvíc však vášně oživil film Volyň režiséra Wojciecha Smarzowského, který se právě začíná promítat v polských kinech.
Kritici filmu vyčítají, že je příliš černobílý a Poláky zobrazuje v lepším světle než Ukrajince. Jednotky UPA vypadají jako bandité a stále povykují "Sláva Ukrajině". Mnozí ukrajinští herci odmítli nabízené role, a tak záporní hrdinové filmu často mluví s přízvukem. Navíc o některých epizodách, jako například svěcení seker, vidlí a kos k útoku na Poláky, historici pochybují, že se vůbec kdy staly.

Ukrajina: vinu neseme všichni

Pro Anatolije Drozdoviče, veterána UPA, je však historická pravda jasná - první začali Poláci: "Museli jsme bránit naše lidi, UPA byla sama proti všem," vzpomíná muž, kterého po válce za členství v UPA poslaly sovětské úřady na 25 let do vězení. Ukrajinští historici pak považují události na Volyni za konflikt, na kterém vinu nesou obě strany. Podle režiséra filmu Wojciecha Smarzowského však snímek není učebnicí dějepisu a ani nechce vytvářet iluzi vyváženosti. "Nejvíc vztahům Polska a Ukrajiny škodí politická korektnost," říká v rozhovoru pro týdeník Do Rzeczy: "Nejde tu o otevírání starých ran, ale o paměť a upřímnost," dodává.

* Proč polští tvůrci filmu čelí podezření, že peníze na natáčení získali z Kremlu?

* Čím při obhajobě násilí argumentují ukrajinští historici?

* Hrozí vzájemnému sporu další vyostření?

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A CELÝ TEXT ČLÁNKU NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.