Rozjásaní mládežníci se chápou rýčů a sázejí nový jabloňový sad na úbočí nad řekou Volhou. Ne, nejde o záběry z budovatelského filmu z 50. let minulého století, ale o současný obrázek z Čeboksar, hlavního města ruské Čuvašské autonomní republiky, ležící necelé tři hodiny letu obstarožním turbovrtulovým letadlem na východ od Moskvy.
Sázení jabloní na počest návštěvy zahraničních novinářů osobně řídil čuvašský prezident Nikolaj Fjodorov, za jehož éry se zapadlá provincie bez ropy a plynu propracovala k jedné z výkladních skříní současného Ruska. Týdeník Newsweek naposledy Čuvašsko přirovnal k ruské Kalifornii.
Čuvaši nejspíše vytanou na mysli čtenáři románu Jaroslava Haška Velitelem města Bugulmy. Ano, tucet urostlých Čuvašů tvořilo tělesnou stráž zběhlého legionáře, který se dal do služeb světové revoluce.
Pražskému bohémovi by se jistě líbilo, že v republikovém znaku zůstal kromě rudých hvězd i chmel, i když místní průvodci tvrdí, že pivo je národním nápojem od pradávna. V Čeboksarech mají i obdobu mnichovského Oktoberfestu, zářijový festival Moře piva. Místní pivo prý chutná i Vladimiru Putinovi.
Z Čuvašska pocházel také legendární rudý velitel Vasilij Čapajev, který má uprostřed Čeboksar stále svůj pomník. Podobně jako vůdce revoluce Vladimir Iljič Lenin, který sice z Čuvašska nebyl, ale oblasti udělil roku 1920 autonomii.
Čuvaši, kteří tvoří dvě třetiny z 1,3 milionu obyvatel republiky, se podrobili Rusku již za vlády cara Ivana Hrozného. O pár let později Boris Godunov poslal babičku předchozího cara do vyhnanství právě do Čeboksar.
Možná by se jí teď zdejší končiny více zamlouvaly. Kousek od pomníků stojí nové obchodní domy, své zastoupení tu má i luxusní porcelánka Villeroy & Boch. Ale přinejmenším v pracovní době zejí obchody prázdnotou, i když nabídka se skoro vyrovná Moskvě.
Platy v Čuvašsku jsou však oproti metropoli zhruba poloviční. Čeboksary, s dvojjazyčnými názvy ulic, jsou považovány za jedno z nejčistějších měst v Rusku, paneláková sídliště září novými fasádami a v městě se staví pětihvězdičkový hotel. Už je prý vyprodaný.
Kromě velikosti republiky je tu skoro vše nej: největší traktorový závod v Rusku, čokoládovna Akkond, coby výrobce nejpopulárnějších tyčinek v zemi, či nejvzornější gymnázium č. 5, které se chlubí stoprocentní úspěšností svých absolventů při přijímačkách na vysoké školy.
Čuvaši prý natolik propadli kouzlu vzdělanosti, že se už podnikům nedostává dělných rukou. A počet mobilních telefonů i zde převýšil počet obyvatel.
Rezervy tu však přeci jen jsou. "V spotřebě sladkostí jako ukazateli zámožnosti Rusko zaostává. Ročně sníme na hlavu 20 kilogramů cukrovinek, v západní Evropě 27," připouští ředitel Akkondu Valerij Nikolajev.
Na podnikové vývěsce láká nové pracovníky: dělnice si přijde na 6900 rublů měsíčně (4800 Kč), specialista na 15 400 (10 700 Kč). Podnik také hradí z poloviny svým zaměstnancům obědy, na dovolenou dává 13. plat a 14. výplata náleží těm, kteří nezmeškají žádný pracovní den.
Ale v místním podniku elektrotechnického holdingu ABS slibují letos zaměstnancům průměrný plat 34 tisíc rublů (23 500 Korun), což se vyrovná i moskevským poměrům.
K nejmodernějším v Rusku jistě patří i čeboksarská ortopedie. Centrum je tak nové, že během návštěvy zahraničních reportérů sehrávají roli pacientů zdravotní sestřičky. Ale už napřesrok se tu plánuje na šest tisíc operací. "Plat lékaře se pohybuje okolo tří tisíc dolarů (54 tisíc Kč)," tvrdí primář Nikolaj Nikolajev.
Místní činitelé se chlubí i tím, že plyn je zaveden do každé osady a letos dostanou všechny cesty do vsí asfaltový povrch. To je v dnešním Rusku stále unikát. Podobně jako vládní program zásobování obyvatelstva kvalitní pitnou vodou, velkorysá bytová výstavba či síť lékařských ordinací na venkově. V sociálních programech Čuvašsko prý sehrává roli ruské laboratoře.
"Lepší být první v poslední vesnici než druhý v Římě," hlásal Julius Caesar, než ho v Římě probodli. Co ale být třetí? Své by mohl vyprávět Vladimír Remek, který se do kosmu dostal jako zástupce třetí země na světě. Snad ještě více Andrijan Nikolajev, který se po Gagarinovi a Titovovi stal třetím sovětským kosmonautem.
V Šoršelích, rodné vsi prvního čuvašského kosmonauta, který roky řídil přípravu sovětských kosmonautů, než před čtyřmi lety zemřel, mu vybudovali muzeum. K vidění je tu rodná chalupa i hrob, maketa školní lavice i vesmírné lodi, automobil, z něhož kynul davům, skafandr i speciální kombinéza, v níž po přistání na vodu měl kosmonaut přežít až 72 hodin.
Jak si ale malé Čuvašsko, jehož rozpočet nejméně ze čtvrtiny závisí na federálních dotacích, poradí s velkou krizí, která klepe i na ruské dveře? "Deset let jsme pracovali na stavu čuvašské ekonomiky. Třetina rozpočtu nyní pochází od 25 největších podniků, a ne od jediné továrny jako jinde. Díky programu rodinných farem se čuvašský venkov nevylidňuje jako jinde v Rusku," řekl ČTK prezident Fjodorov. "Netvrdím, že ať se stane cokoliv, nás se to nedotkne. Ale máme rezervy, abychom byli s to otřesům čelit," dodal.
"V Čeboksarech je fajn," říká dvacetiletá studentka Natalija, která se spolužáky vyrazila sázet jabloně a pak si užít diskotéky. A chichotá se při prezidentově vizi, jak se pod stromečky budou tulit mládenci s dívkami, aby Čuvašsko dál vzkvétalo.
Foto: oficiální webové stránky Čuvašska a Čeboksar
