Náboženský zápal v Africe: bůh žehná zákazníkům

Náboženství v Africe znamená mnohem více, než si umíme představit. Zasahuje do drobností každodenního života a do mnoha aktivit jejích obyvatel. Monoteistická náboženství se prolínají s místními tradicemi a zvyky. 

Písečná krajina postupně mizí z našeho obzoru a z okna polorozpadlého mercedesu je možné zahlédnout trsy zeleně. Čím blíž k Senegalu, tím vyšší porost. Tradiční africké baobaby na sebe rovněž nenechají dlouho čekat.

„Vchod pro pěší naleznete vpravo," odsekl nám celník na mauretánsko-senegalských hranicích. Přirozenou hranici tvoří řeka Senegal, která odděluje víceméně stále severní Afriku od té skutečně subsaharské. Němci darovaný maličký trajekt nás převáží na druhý nedaleký břeh. Nedokážu si představit, jak vypadala doprava před pár lety, kdy jediným dopravním prostředkem byly jednoduché pramice postrkované dřevěnými tyčemi. Auta tehdy měla jednoduše smůlu.

Dakar, hlavní město Senegalu a geograficky nejzápadnější část Afriky, se rozprostírá na poloostrově. Je plný modernity i chaosu. S úsměvem fotím dopravní značku "Zákaz trakařům" umístěnou hned vedle zaparkovaného luxusního džípu. V lukrativní části města s několikapatrovými domy a čistými ulicemi může našinec narazit na drahé butiky, zahraniční firmy se zahraničními pracovníky a turisty. V té chudší části naopak na běžný život většiny Senegalců, pro které není život v Dakaru jednoduchý. Obrovský odliv vesnického obyvatelstva do měst vede k soutěživosti při hledání práce a ubytování. Do toho dakarské ceny dosahují několikanásobku cen mimo město. Častým problémem Dakaru jsou výpadky elektřiny a dopravní zácpy.

Islám hraje v zemi obrovskou roli. V brzké době by se Senegal rád stal po vzoru Mauretánie islámskou republikou. Na ulicích můžete spatřit velké množství dětí s plechovými nádobami, které vybírají od kolemjdoucích peníze na podporu svého marabou. Marabou není nikdo jiný než muslimský vůdce a učitel koránu. Rodiče mu v případě, že nemají mnoho peněz, posílají své syny na převýchovu.

„Aby u něj mohly děti žít, musejí denně žebrat," vysvětluje mi kanadská studentka. Islám se stal v zemi ústředním náboženstvím velmi pozdě, až koncem devatenáctého století. „Víš, kdo je Amadou Bamba?" vyptává se mě v internetové kavárně mladý Senegalec a ukazuje na knihu na svém stole. Bamba, národní hrdina, statečně bojoval před více jak sto lety proti francouzským kolonialistům a stejně vehementně šířil islám. Náboženství, které ostatně jako křesťanství nabralo v Africe trošku jiný směr a smísilo se s tradiční kulturou a zvyky.

„Řekni nám, prosím, své jméno a odkud přicházíš," promluvil ke mně duchovní dakarské pobočky ADRY v okamžiku, když před sebou spatřil novou tvář. „Jmenuji se Hana a jsem z České republiky." „Vítej Hano," zaduněl synchronicky celý sál. Během jedné vteřiny mi byla podána svatá kniha a já v ní začala chaoticky listovat. Byť v Senegalu převažuje islám, v ostatních afrických státech více na jih to tak již není. Křesťanství smíšené s prvky africké kultury hraje zásadní roli v životě většiny Afričanů.

Například křesťanské bohoslužby jsou v Africe několikahodinové a účastníkovi musí připadat až nekonečné, zejména když se správně po africku spojí s pořádnými bubny, zpěvem, tancem a hlasitým aleluja. Skutečný zážitek. Pravidelná nedělní návštěva kostela rozhodně není něco, co byste směli oželit. A to i přesto, že vám to vezme celé dopoledne. Sice znám pár rebelů, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Některá společenství mají dokonce i páteční půlnoční mši trvající až do prvního ranního paprsku.

Kde všude a jakým způsobem můžete narazit na náboženské symboly, člověka vždy ohromí. Nedávno jsem zahlédla na vozidle značku, kde místo - dítě v autě (Child on Board) bylo napsáno - Ježíš v autě (Jesus on Board). Při vchodu do obchodu žehná jeho majitel skrz obrovskou ceduli všem svým zákazníkům - Buď pochválen každý, kdo tu nakoupí. Motorku si můžete ozdobit třeba nápisem - není krále jako boha (No King as God). Ekvivalentem jsou nápisy s Alláhem.

Před cestou linkovým autobusem se skoro vždy někdo z cestujících ozve a začne se modlit za všechny v autobuse a za bezpečnou jízdu. Jednou dokonce tak intenzivně, že uběhly dvě hodiny a dotyčná žena pořád nekončila. Náboženství do značné míry ovlivňuje myšlení lidí a přináší do společnosti určitá tabu. Masturbace, homosexualita a používání kondomů patří mezi ně.

Jak nešťastné se mi zdá všeobecné stanovisko katolické církve, že abstinence je lepší než ochrana. V africkém mužském světě, kde správný muž vystřídá za život nespočet partnerek, mi to připadá zcela nereálné a nepřímo podporující šíření HIV.

Proč zde lidé v takové míře věří? Proč pravidelně dávají svému kostelu peníze, i když sami nemají dost pro sebe? Hlavním důvodem, který se nabízí, je všeobecná nespokojenost se současným životem. Snaha zajistit si lepší alespoň ten posmrtný. Historicky pak odkaz kolonialistů, kteří tehdy považovali místní za divošské pohany, které je nutné přivést na správnou cestu skrz aktivní misijní činnost. Pozůstatkem této misijní činnosti je existence všech odlišných křesťanských směrů - západní katolictví, východní pravoslaví, protestantství a antitrinitariánství, například adventisté sedmého dne, metodisté, baptisté, svědci Jehovovi či charismatici.  

Po pár dnech v Dakaru nasedáme do správně opotřebovaného autobusu, s největší pravděpodobností odkoupeného už v polozničeném stavu z Evropy, ale za stále slušně vysoký peníz. Po čtyřiceti hodinách se s půldenním zpožděním skutečně ocitáme v Bamaku, hlavním městě Mali. Cestou projíždíme rozvodněnou řeku, která na deset minut zcela pohltí naše kola a zavazadlový prostor. V autobuse před námi nešťastně zapomněli přendat na střechu zavazadla, a tak všem cestujícím je pěkně vyprali.  

Pokračování příště

PRVNÍ DÍL: Stopem do Maroka. Neromantická Casablanca
DRUHÝ DÍL: Přestupní stanice a francouzská pevnost v Mauretánii